Vůči turistickému kýči samozřejmě nejsme imunní, takže si občas uděláme i nějakou takovouhle hloupoučkou fotečku…
… a pak týden po návratu otevřu sociální sítě a tam na mě vyskočí tohle. No nic, blbý načasování je moje druhý jméno. (ig: shima.33r)
Fake parts fake passion
Vůči turistickému kýči samozřejmě nejsme imunní, takže si občas uděláme i nějakou takovouhle hloupoučkou fotečku…
… a pak týden po návratu otevřu sociální sítě a tam na mě vyskočí tohle. No nic, blbý načasování je moje druhý jméno. (ig: shima.33r)
Curry je v tuhle chvíli nejoblíbenější více-či-méně fastfood v Japonsku a tak jsme si tenhle sračkomet samozřejmě nemohli odpustit. Výhodou řetězce Ichibanya je, že si můžete vybrat podle obrázků. Ono je to všechno ale stejně jen kombinace hnědý omáčky, rejže a masa, takže je vám to vesměs k ničemu. Doporučuje 10 z 10 gastroenterologů.
Bože jak mě to chybí… Kdo jako první pozná PA dostane samolepku.
… na parkovišti v Nambě. Nějak nevim co k tomu už psát, připadá mi to trochu generický. Ale třeba to někomu z vás udělá radost.
Jako občas si říkám, jestli bysme se na to focení mobilem neměli vysrat a koupit si pořádnej foťák.
Ale nakonec tam stejně vždycky jedem se starejma plackama v kapsách.
Parkovišť a dálničních odpočívadel jsme viděli víc než kousků suši, koi kaprů, nebo třeba lístků sakury.
To omíláme pořád dokola. Ale na téhle konkrétní zastávce na kafe jsme nerazili na dědu, venčícího svůj Cedric, na kterej za mlada balil pinupky… nebo teda spíš Maiko.
Prolejzám fotky z Osaky a občas na mě vyskočí docela srandovní věci… třeba tady ten popelník. Jó to byly časy. Dneska si bohužel nezapálíte už ani tam.
Poslední den éry Heisei jsme strávili na Suzuka twin. Primárně jsme se jeli podívat na drift soukokai, ale v kalendáři akcí bylo napsáno, že vedlejší okruh je rezervovaný pro grip.
Mimo pár kroužících Civiců a Swiftů, se na dráze snažil majitel R35 (na fotkách) ukočírovat jeho nesmyslný výkon, kterému byl ale okruh očividně malý.
Tak jsem udělal pár fotek a šel zpátky koukat na smyky.
Náš další zoufalý pokus o kulturní vyžití bylo Koyoto. Kam, musím přiznat, jsme zajeli hlavně kvůli Assist a Carland86. Ale když už jsme tam byli, navštívili jsme Maruyama Koen, kde na nás čekala dvanáctimetrová 220 let stará sakura…
…jezírko s budovou, o které jsem si myslel že je nějakým starým tradičním samurajským domem, ale šlo o uzavřenou restauraci u silnice na okraji parku…
…a 33 let stará fontána dovezená z východní Evropy.
Jestli bych ještě chtěl nějakou starou Toyotu, byl by to Starlet. Jednak mi chybí do lineupu 80s FR Toyot a druhak mě baví že to auto už snad jednoduší být nemůže.
Na “západě” až tak oblíbený není, ale v Japonsku se jeho popularita dá bez váhání přirovnat k AE86. Nejen ten na fotkách, ale hromadu dalších jsme viděli na kyusha srazu v Nagoye.
A proč sem dávám zrovna tenhle? Zeta1, Nardi, Black top…
Za to, že sem si jeden před dvěma lety (za 50k !!!) nechal ujít, bych si dnes uřízl malíček.