Posledních pár měsíců se snažím nějak zorientovat ve světě Hond. Za ty roky tuzingu je ale celkem zdegenerovaný a tak koukám spíš co dělají Japonci, hlavně na Onemake závoďáky.
Jeden z hlavních zdrojů je samozřejmě inzerce. Tam nějaký ten závoďák občas vyplave, ale hlavně zjistíte, co “normální” lidé s těmi auty opravdu dělají a jaké úpravy tím pádem mají nejspíš smysl.
V rámci prohrabávaní Civiců na prodej jsem dnes narazil na tuhle N1 EK9. V popisu se majitel několikrát chlubil, že auto postavili Kuroki Racing. Netuším samozřejmě o koho jde a tak google našel jejich facebook stránku a tohle stalo v popisu…
Legend, Kenji Kuroki who is founder of KUROKI RACING won many races not only in Japan but also in other countries.
His name got famous especially because he won 7 times (!) of national championship in Honda Onemake Race which has more than 30 years’ history.
He makes very competitive cars, competitive parts and furthermore he is very fast driver. His son, Hideharu Kuroki took over Kenji’s responsibility in 2011.
People says that KUROKI RACING is one of the best racing car constructors in Japan especially in terms of Honda cars. Of course, other brands are welcome.
Chápu to asi tak, že je to jakoby byla na prodej hachi co stavěl Ueo, nebo Silvie od Koguchiho.
A co za ponaučení jsem si z toho inzerátu vzal? OEM sání a OEM vzpěra. Pokud jsou dostačující pro závody na Autopolis, jsou dost dobré i pro mě.
Jednou z výhod přístupu s pokorou k návštěvám v Japonsku je to, že vám občas místní řeknou výše zmíněnou hlášku a začnou vás tahat neznámo kam. A ne, nechtěj vám ukázat chlupatou veverku…
… ale většinou něco, na co jsou v rámci své práce/sbírky atd. nejvíce pyšní. Díky tomu jsme si mohli užít tenhle pohled na MNP R33 vedle Kenmeri. Víc fotek nemáme, protože nechat si něco vyprávět a přitom fotit tisíc obrázků jak debil je neslušné.
Ale aby vám to nebylo líto, tak tady je ještě pohled z druhé strany vrat. Tenhle Exige jsme tu už jednou měli.
Přesto, že jsem na auto už nechtěl tenhle rok sáhnout, moje aukční mánie mě přivedla až k zadní vzpěře Tanabe za velmi zajímavou cenu. Nákup včetně dopravy z Okegawy až do Prahy 1300 Kč…
Všechno se to stalo tak nějak rychle a já najednou stál u Vochyho před garáží s vrtačkou, stupňovým vrtákem, závodnickou hliníkovou tyčí a prázdnou hlavou. Přes všechna měření jsem samozřejmě první díru posral, pak i tu druhou a třetí už byla v podstatě zoufalým pokusem dát tomu bastlu tvar. Protější díru jsem už celkem trefil hlavně díky tomu, že z toho předchozího fiaska na mě čuměl držák a já ho mohl odměřit.
No co na to říct. Vzpěra asi nějaká smysl má. Hatch už při křížení náprav nevrže a auto působí tužší. Ty Hondy jsou ale tak měkký, že by pomohlo i mezi tlumiče natáhnout tkaničku.
Co se instalace týče netuším jak na to, nevím prostě…
Znáte to, jezdíte si s kamarádama venku smyky, abyste potrénovali tandemy, vytahovali výjezdy až ke krajnici a byla prostě prdel. Protože nejste vidláci jak Saudové, tak jezdíte daleko od lidí na málo frekventovanejch místech. A v tom na vás dojedou policajti. U nás lehká pokuta, pokárání a jedete domů, ale v Japonsku, ráji smyků? Klidně 2 roky vězení.
Jakto? Vždyť tam jezdí drifty uplně všude a uplně každej ne? No, realita neni jako ve filmu Tokyo Drift nebo jak vám to tady vypráví pozéři z youtubu. My to chápeme. I když máte rádi smyky, asi byste nechtěli v provozu potkávat driftery, protože ne každej jezdí jako Naoki Nakamura. Potkávali byste i lidi, co jezdí třeba český drift šampionáty a ty v provozu opravdu potkat nechcete.
Po 2007-2008 tak Japonsko začalo řešit problematiku driftingu venku tím, že zpřísnili tresty a chytání street drifterů má na starosti drift divize chlupatejch. Klasifikace se taky posunula na úroveň organizovanýho zločinu (když jede víc aut), ne jen přestupků na silnici. Když vás chytne obyčejná hlídka, většinou udělají bububu a nechaj vás jet domů. Ale když vás chytnou drift hlídky, po prvním přestupku vám daj pokutu 500 000 yenů (100 000 Kč), a když vás chytnou znova, tak jdete rovnou do vězení na 2 roky. Samozřejmostí je i ztráta řidičáku. Naoki Nakamura by mohl vyprávět – toho chytli venku v 2010, protože prý jen “trénoval na závody”. Přišel o řidičák a D1 ho nepouštěli několik let na akce, protože nechtěli, aby dělal s jeho ilegál aurou špatný jméno D1 šampionátu (nyní, po 11 letech už může jezdit, vede šampionát a doufám, že ho i vyhraje).
Hodně streetařů tak radši ujede, než aby zastavili a riskovali problémy. Jak říkal Jesse Streeter v podcastu, drift hlídky většinou systematicky chodí na drift spoty a natáčejí si skrytýma kamerama (z baráků, pokud je to město a nebo z poza stromů, pokud je to touge) různý záběry, jako důkazní materiál. Pak se podívaj klidně na sociální sítě, vyšetřujou a po 7-8 měsících klepaj týpkům, kteří tam jezdili, doma na dveře.
Jelikož je v Japonsku míra objasnění zločinů velmi vysoká, nemůžou si poldové riskovat pokažení statistik a musí tak chodit na jistotu. Na druhou stranu tam také nemáte moc práv. Klidně vás za podezření, že vás někde viděli, zavřou do cely na pár dní či tejdnů, aby vás pustili s tím, že vlastně nic nenašli. Mezitím se z vás snaží vypáčit jména ostatních drifterů. No a v zemi, kde je pověst a image důležitá je těch pár dní či tejdnů, kdy nechodíte do práce a nevidíte rodinu problém. A to nemluvíme o stygma ilegála, který se s váma potáhne. Cizinci to mají horší, že jim hrozí rovnou vězení nebo deportace (Australani ví svoje).
Proto hodně lidí raději ujede. Kvůli tomu si policejní drift hlídky vytipovávaj i různý touge odlehlý místa, kde chytaj driftery. Stačí se mrknout, jak to mají pošéfovaný – skrytý kamery, milion policejních aut z obou směrů touge a zatýkačky. Tady ve videu z tohoto roku chytli Brazilce, kteří dělali bordel.
Neni divu, že zlatá éra street driftingu, kdy v nocích na touge stály u zatáček stovky lidí a jezdilo se celou noc, jsou pryč. Smyky venku hodně vymizely. Ale hodně drifterů se přesunulo na okruhy a dokonce se za tu dobu postavilo i pár novejch okruhů. Tím, že jsou otevřený většinou každej den, si můžete jezdit smykovat bezpečně kdy se vám zachce. Oblíbený drift spoty zanikaj, ale třeba Happogahara daleko v kopcích, kde ani neni signál, se jezdí občasně furt. A třeba v Tokyu vedle Daikoku se jezdí streety snad každej pátek a kluci to furt dávaj na sociální sítě a serou na policajty. Většina fotek je z 1998 časáků a za těch pár dalších děkujeme Touge Era <3
Můj Google algoritmus, kterému jsem se v rámci banů českého kontentu plně odevzdal, mi včera udělal radost. Chrom mi doporučil článek z GQ Japan, jehož náhledovka byl interiér zenki Levinu.
Samozřejmě jsem post rozklikl a čekalo mě příjemné překvapení. Fotky od Hiromitsu Yasui, který fotil například i pro australský Fuel magazín, skvěle vystihující ducha téhle 40 let staré Toyoty.
Po přeložení textu mě čekalo další překvapení. Auto vlastní novinář Tatsuya Otani, který se rozhodl zlepšit si řidičské schopnosti na okruhu, obzvlášť “braking drift”. AE86 pro tyto účely pořídil na doporučení dalšího novináře, který se postupně transformoval na závodního jezdce, pana Yamady.
“In particular, I would like to say “Thank you” from the bottom of my heart to my AE86, who ran around the circuit energetically even after the age of 40 years and showed me the reaction according to theory accurately and taught me what the driving illusion is.”
Může mi do prdele někdo prozradit, co jsme v minulém životě provedl že jsem se nenarodil v Japonsku?
Na youtubu mi vyskočilo video, kde nějakej japonskej chuligán trénuje smyky s Altezzou na horách – tedy ve tmě a klídku, dál od civilizace. Nejezdí nějaký bomby, ale spíš tak zkouší. Co mě překvapilo víc je ten konec. Nečekal jsem, že se takhle v odlehlý lokalitě jen tak objeví chlupatí. Alespoň měl followery, který za nim jeli v pohodě a klídku.
To mi vlastně přimnělo to, co říkaj všichni – pryč je zlatá éra pouličního driftování, kdy silnice lemovaly stovky lidí, který koukali na dalších milion driftujících aut. Po 2010 to Japonci začli hrotit a smyky na ulicích víc postihovat. Zároveň díky sociálním sítím a informátorům sbíraj a natáčejí víc důkazního materiálu, než vám jednoho dne zaklepou na dveře chlupatí.
Na druhou stranu od naší tuzemský parodie na drift scénu jsou tam všude tratě, na kterejch se dá jezdit skoro celej rok, tak se prostě hodně lidí přesunulo s drifty na ně, což samozřejmě dává smysl a je to i bezpečnější.
