Den po našem prvním srazu na Daikoku jsme zamířili na další, neméně legendární místo. O něm už bylo natočeno a napsáno tolik, že jsem si ani nebyl jistý, jestli se tam vůbec stavovat.
Nakonec to ale stálo za to. Nakai na místě nebyl, tou dobou byla myslím SEMA. Ale jeho kolegové si udělali pauzu od broušení laminátu, provedli nás dílnou, ukázali co se dalo, a nechali nás fotit i prolézat všechno, co jsme chtěli.
O RWB jsem už kdysi psal jeden post na Shatsu, když tu Nakai v roce 2016 stavěl 993. Možná bych ho mohl vytáhnout z archivu, ale je v něm hlavně minulost Nakaie. Dnes je ale doba trochu jiná a RWB bývá často kritizováno kvůli kvalitě provedení, takže se zaměřím spíš na to.
Pro průměrného latecomera, který navíc migroval ze stance a tunning scény, je celé RWB asi nepochopitelný bastl. Ano, ale on to bastl má být.
1. Pohádku o tom, jak Japonci v 90. letech milovali motorsport, dnes slýcháme ze všech stran, a tak se není čemu divit, že znali i GT1 a GT2 911.
2. Ještě před pár lety bylo Porsche všem úplně u prdele. Dnes milionové klasiky se válely po německých bazarech za pár stovek tisíc, a ještě levnější byly v Japonsku. Byly tam dokonce tak levné, že i několik českých firem si na dovozu Porsche z Japonska udělalo business.
3. Porscháky tedy v Japonsku byly, mohli si je dovolit obyčejní lidé, ale Německo bylo daleko a GT bodykity, které vídávali na JGTC, si dovolit nemohli.
A tím se dostáváme k RWB. Zkrátka a jednoduše zaplnilo mezeru na trhu. Vyrobili kopie 964 GT1 a 993 GT2 bodykitů, naskládali je na auta všech svých známých a zákazníků (tehdy převážně 930 NA) a vesele je trashovali na akcích Idlers.
Jejich auta ale začala objevovat bílá skáza. První posty od Mika Garretta na AutoOtaku (2006?) zaznamenalo jen pár srdcařů, skutečný průlom ale přišel až s jeho posty na Speedhunters. Následovala Stella na TAS 2009, článek v 0-60 Magazínu v srpnu 2010, první dvě stavby v Americe pro Fatlace a Hoonigan v roce 2011… a už to jelo…
Následný hype a příchod latecomerů totálně zašlapal původní myšlenku rozšlehaných závoďáků na Tsukubě a vyměnil je za leštěnky na stance srazech. Co jde nahoru, musí zákonitě i dolů, a tak se pár stanceařů po letech probralo a nechápe, jak do té vzácné klasiky může někdo řezat a lepit na ni lamináty.
“Fůj co to dělá, takhle to zrezne!”
Ne nezrezne, dřív se to urve v kačírku nebo rozmlátí na okruhu o svodidla… nebo ne?
Na závěr se hezky hodí úryvek z postu na Speedhunters z roku 2008:
He explained to us, that he deliberately didn’t clean any of the Porsches for our photography sessions. In his view, a dirtied and distressed car from track use is a car in it’s natural form. Show cars are of no interest.
To, že Nakai po letech práce kasíruje na dětech z internetu statisíce, naprosto chápu a není mu co vyčítat. Děcka ví, do čeho jdou, a Nakai bude mít pěkný důchod. Japonsko v roce 2025 zkrátka není Japonsko v roce 2008 a to se netýká jen KDS, teda RWB.
