Fake parts fake passion
Nemám rád videa, kde se furt jen kecá o čemkoliv, co mě vlastně absolutně nezajímá…
Mám rád videa, kde se něco pořád děje a vtahují mě do atmosféry Japonska.
Jasně, třeba videa od Checkpoint jsou super. Například když vezmou svůj kanadský humor na horu a grilují, ale…
Ale rád bych vám sem dal momentálně tři videa, který jsou za mě fakt dobrý a vystihují to co chci říct.
Stanny
Gunsai
Ulice
Jo a pak ještě tohle, abys sis uklidnil hlavu a protože je to fakt skvělý.
Poslední den a poslední zastávka na Daikoku za světla.
Po delším ránu na Tsukubě na minikách jsme odpoledne dorazili ještě na chvíli na Daikoku.
Podívaná za dne nabízela všechno od šťastných majitelů motorek přes upravený rakety až po klasický Porsche s Nardim.
Byla to už jen taková lehká tečka po dvou týdnech objíždění okruhů a dílen. Už vlastně ani nebyla chuť něco fotit, ale tyhle dva Lotusy za to ještě stály.
Vojta pak ještě zmínil nálepku v levém horním rohu čelního skla o neplnění Shakenu. Takový real auta / problémy. Člověk by to spíš čekal na nějakým tupým Civicu btw.
Pak tu byla S14ka (zajímavá blbost) s motorem VQ35HR 3,5l twin turbo a manuální převodovkou Z33 s úpravou HKS F-CON V-PRO 4.0 s výkonem 410 hp.
A ještě pro můj obdiv dorazila vyrámovaná MRS s motorem K20 na kolech Tom’s NA-R.
A pak už jen směs posledních pár fotek aut… Ale jak říkám, už nebylo potřeba nic víc fotit. Vše už bylo řečeno a ukázáno.
Tak zase někdy, Japonsko 2024, arigato a šáteček…
Náročné cestování a vyprchávající alkohol nás vedly k další zastávce.
Oddychnout si na pláži po cestě na další spot přišlo vhod.
K tomu jedna stance Impreza a Celica, abys pořád věděl, že jsi v Japanu.
Druhá návštěva Link přinesla, krom Civiců, ovoce v podobě zaparkované MR-S. Konečně jsem se mohl podívat na japonské vydání něčeho, co bych sám chtěl vlastnit.
Černá MR-S s TRD bodykitem, na TE37V (15″ vpředu a 16″ vzadu), skořepinou Recaro, obřím otáčkoměrem do 11 tisíc, bez tapců, s rámem a motorem 2ZZ.
Pro japonský dorost který se chystal k odjezdu, jsme byli jen dva bílí otaku, takže z nás měli spíš srandu, než aby se pořádně pochlubili.
Druhé překvapení na Ultrace byl kaido racer Mark II GX81 z roku 1988 od SAIKEN.
Původně byl postaven v Japonsku v 90. letech a někdy po roce 2021 dovezen do Polska, kde podle informací, které jsem dohledal na internetu, prošel renovací.
EDIT zemosh: volant velmi špatně, ShibaTire velmi dobře
Za mě jedno z největších překvapení letošního ročníku. Karbonové GT-R R32, kolem kterého jsme procházeli, když zrovna skupina Indů musela na střídačku poklepat na všechny díly karoserie.
Pokračovali jsme dál, až do chvíle, kdy Vojta řekl: „Znáš to kábonfajbá meme? Tak támhle sedí.“
A pak mi to došlo, hovno to bude ono to auto.
Vrátili jsme se zpět, abychom si ho lépe prohlédli a pořídili pár fotek.
Karoserie z karbonu, dokonale srovnaná do posledního detailu, kdy všechny vlákna v karbonu směřují jedním směrem. Midnight purple barva jen podtrhuje dokonalost vozu z Garage Active.
Motor HKS RB30 s obřím Garrett turbem a sekvenční převodovkou.
Nakonec jsme se přemluvili a šli oslovit znuděného pana Sakamoto, abychom ho poprosili o společnou fotku. Po zamávání na jeho kolegu se slovem “sumimasen”… Neváhal ani minutu, když zjistil, že se s námi může vyfotit a doslova přiběhl si s námi udělat selfie.”
Děkuju. Garage Active přidávám na seznam míst, která v Japonsku chci navštívit.
Další běžný den v Japonsku, na který nás Vojta připravoval jako na super zážitek, na který nezapomeneme a budeme na něj rádi vzpomínat. “Blbost…“
Když jsme po dlouhé cestě zaparkovaly a šli směrem k okruhu, přivítala nás mezi stromy dvojice Pulsar N14.
Devadesátky nás tak v podstatě praštili do ksichtu, ale to už je takový standart u odložených aut v okolí japonských okruhů.
Bylo skvělé pak u starého pána, který nám prodal SLY samolepky a mluvil o vánocích v Čechách, vidět ten samý Pulsar na dobové fotce v akci, z tehdejších časů.
Vojta měl pravdu, že si to budeme pamatovat, a to hlavně díky tomu, co následovalo…
Vlhký sen Evropanů na Daikoku po setmění.
Byl jsem unavený, ale nakonec se mi podařilo Vojtu odtáhnout od Kyush a ukázat mu opodál v rohu Mirage (Colt) Evo.
Moje jazykové znalosti češtino-anglicko-japonštiny “Sumimasen, pop the hood kudasai“ nakonec přesvědčily majitele, abych se mohl podívat. Lol
Motor z Eva 5 musí s touhle muší váhou dělat šílený věci.
Únava a tma mi moc nepomohly udělat dobré fotky. I tak mě ale pár aut na nočním Daikoku nadchlo.
Třeba tahle Z32, která připomíná raketoplán.
Díra mezi světly, vyřezané blatníky a chybějící zadní nárazník mi učarovalo.
Mám rád auta, co vypadají rychle i na parkovišti u krámu.
V 80. letech měli asi hodně rádi prasata, protože pro MX30 se díky tvaru předních světel chytla přezdívka Butame… a nejen to, C130 Lurel si díky svému sexy zadku vysloužil přezdívku Butaketsu… prasečí prdel.
Prasečí oko Mark II na fotkách je z roku 1978, má na sobě blatníky Savanna Works, kola SSR Mark III 14x10J (225/40) a 14x12J (245/55). Přídavný chladič oleje z FC3S je přiznaný na nárazníku pro správný kaido vzhled.
Buta-san
Ovládání vozu je upravené pro pana Yamaguchiho, který je na vozíčku, po srážce s autobusem, když ve svých 17 letech jel na motorce do práce.
I Mark se stal obětí povodní v roce 2015…
…škody na autě daly impulz ke kompletní a extrémnější přestavbě. Z původního decentního shakotanu na Hayashi je teď takřka grachan na 10palců širokejch SSR.
Jak už jsem psal, Yamaguchi-san mě nechal do své Toyoty sednout a já mu to nikdy nezapomenu.
