Fake parts fake passion
Stravování se víceméně jen sendvičema a onigiri na parkovištích u conbini při cestách sem a tam nám častokrát dávalo možnost zastavit se, nadechnout a rozhlédnout se po okolí. A při pohledu na tohle mi blesklo hlavou jak moc velkej kulturní rozdíl mezi našimi národy musí bejt, když my tady dvacet let opravujeme čtvrtinu dálnice co postavil Hitler a nový kvůli chráněnejm žábám radši ani nestavíme a oni… no nic.
“Vole podle navigace tady doprava.”
“Děláš si prdel ne vole, vždyť to vede někam do prdele do pole.”
O jednu minutu později
“Hovno tak asi jedeme dobře.”
A náš cíl, ten asi nejlepším okruhu na světě, si popíšeme zase příště.
Holky flexí v Nambě ve Onevii… mohli jsme je oslovit, ale radši jsme šli hrát o pivo na racing simulátor.
Jestli má tenhle Exige kompresor nebo ne nevíme, ale prdel s tím určitě bude tak nebo tak. V Japonsku jich potkáte překvapivě dost, asi díky tomu, že to je z velký části pod kapotou Toyota. Bonusové body za TE37.
Dobrý den, vítejte na druhé straně planety, v kulinářském ráji Asie. Kam Vás můžeme prostřednictvím vašich chuťových buněk zavést?
Me: Kuřecí řízek.
C35 jsem tak nějak znal, ale moc nevnímal. Tedy do doby, než jsem jeden zahlídl a hlavně zaslechl na Meihan. Člověk by neřekl, jak celkovému dojmu z auta v boku prospěje, když na autě není straight pipe. Obzvlášť u velkého sedanu s RB25.
Při cestování po Japonsku občas narazíte na věci, které rozproudí vaší jinak životem ztrhanou fantazii. A tím nemyslím reklamu na deep throat cup za 500 yenů v několikapatrovém sexshopu v Nambě. Vemte si třeba tenhle okruhový Civic u dealera Mercedesu někde na předměstí Osaky. Proč tam je? Čím vším si asi prošel?
To bylo furt: “Auta z japonskejch aukcí maj vždy nějaký věci navíc, o kterejch se v auction sheetu nepsalo, stačí se mrknout.” Bohužel, u seriovýho auta jsem věděl, že tam asi nebude schovanej nějakej dobrej podvozek, vejfuk nebo něco podobnýho. No, šance byla ještě nahlédnout do přihrádky, zda tam nenechal japonskej majitel něco bezcennýho, co bílý muž pak přeprodává zadraho na bazarech.
První jsem vytáhl mini cd, kde hrálo folkový duo Kobukuro. Neni to můj vkus, aspoň mi v autě může hrát autentická japonská hudba a můžu s tim flexovat na lidi tady. Úvodní písničku z CD (z roku 2002) si můžete poslechnout na tomhle odkazu. https://youtu.be/9I7wYWwnOIU
Druhá na mě vypadla ETC krabička, nezapojená. ETC je čtečka karet na mýtné v Japonsku. Strčíte do něj takovou kartičku s čipem a při průjezdu mýtnýma bránama strhává poplatek rovnou z karty. Bílý muž to rád koupí v japonský aukci a přeprodává v Evropě, protože to po zapojení mluví japonsky, když nastartujete. A co, že to řekne ženskej hlas po nastartování káry? Asi určitě klasicky: “Karta v ETC nenalezena, vložte kartu.” Ale ostatním můžete říkat, že vás to auto zdraví a přeje šťastnou cestu, protože u nás skoro nikdo japonsky nemluví.
Třetí jsem našel originál Toyota korekční barvu. Zabalenou ještě ve folii. Z toho jsem měl největší radost, protože na kapotě a pár místech mám oděrky od kamínků. Majitel to asi chtěl řešit, ale vysral se na to, takže je řada na mně.
Akorát, když jsem to rozbalil a otevřel, zjistil jsem, že to musel mít v autě tak 2 roky minimálně, protože barva vytvrdla a ředidlo nikde. Naštěstí se to dá rozředit zas ředidlem a naučil jsem se dobrej lifehack. Když jezdim v dešti a v bahně, tak ta patina schová jakýkoliv oděrky a škrábance na laku, takže prozatím vyřešeno.
Detail poslaný S14 z předchozího videa. Za den to tam rozvěsilo celkem dost aut. Asi se tyhle firemní trackdaye vyplatí pořádat, minimálně do dalšího trackdaye měli v MonPower co dělat.
Čirou náhodou byli ty kokoti ze Shatsu na Meihan ve stejný den jako my. I když asi moc netušili na co koukaj, aspoň pro flex na youtube něco z trackdaye natočili. My netočíme… my jsme real, maximálně fotíme a když tak se zavřenýma očima.