Sraní si do bot: židle

Po prodeji Corolly jsem si uvědomil, že restaurování každý drobnosti co jsem na ní koupil bylo vlastně to co mě na tom autě asi nejvíc bavilo. Objíždění dílen a vyhledávání šikovných řemeslníků se tak stalo mým koníčkem víc než samotný ježdění.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/Zeta1_01.jpg

Proto jsem si pro snížení abstinenčních příznaků naordinoval restaurování nějaký části auta. Abych ten výsledný klenot nemusel prodávat pod cenou místním neznabožským spratkům, chtělo to něco “praktického”.

Po vzoru Vochyho sem se rozhodl pro křeslo ze skořepiny. Ze skořepin, i když jsem jí zatím nikdy neměl, mě vždycky nejvíc bavila Zeta 1. Nejen díky skvostně tvarovaným zádům, ale i pro, že jsem jí roky vídal ve starých videích a časopisech, to musela být 1.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/Zeta1_02.jpg

Na stavu mi moc nezáleželo a tak jsem hledal co nejlevnější kus, co má všechny polštáře a plastové prostupy na pásy. Po pár dnech jsem na aukcích vyhrabal tuhle krásku za 2000 Kč, preCOVID kurz.

Poštovné po Japonsku, provize pro zprostředkovatele a doprava SAL až do domu, udělala z tohohle kusu laminátu suvenýr z Japonska za 6050 Kč.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/Zeta1_03.jpg

Mít nějakou Silvii před smrtí, asi bych na sedačku jenom vyčistil. Protože se ale měla stát chloubou mé domácnosti, čekala jí komplet GO.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/Zeta1_04.jpg

Jako první jsme řešili prasklinu v pravém dolním rohu, poznámku o ní jsem v dražební euforii přehlídl. Protože na sedačce neměl viset osud mých varlat ve 250km/h na Wanganu, stačila opravná sada, hodina broušení a vochymagic.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/Zeta1_05.jpg

Obrovská změna byl potah od autocalounik.com. Bylo to jako cesta v čase, krásná novotou vonící Zeta 1. Cena 6200, za kompletní výměnu potahu a všech molitanů, může možná někomu přijít nesmyslná, ale věřte, na opravu jsem dostával i několikanásobně vyšší nabídky.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/Zeta1_06.jpg

Sedačka teď vypadala opravdu pěkně a já už měl sto chutí přidělat jí na rám a mít jí konečně doma. Rozum naštěstí zvítězil a sedačku jsem odvez Detailing Prague na vyčištění laminátových zad.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/Zeta1_07.jpg

Po návratu mě čekalo něco úžasného, ta proměna byla neskutečná. Na začátku mě ani nenapadlo že by záda a vůbec celá sedačka mohly vypadat tak dobře. Okamžitě jsem naběhl domů, přišrouboval jí na VochyMan rám a nemuset řešit denní fuckupy sedim vní do dodnes.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/Zeta1_08.jpg

Popisovat výrobu rámu asi nemá úplně smysl, ten si udělá každý sám podle svých možností. My jsme použili zahradní křeslo z OBI a roky Vochyho zkušeností.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/Zeta1_09.jpg

13 za 690k

Abychom si tu pořád nestěžovali, jak je všechno drahý, vytáhl sem z inzerce tuhle “drift ready” 13. Cena 690 000 Y je řek bych přijatelná.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/silver_PS13-1.jpg

Auto tu nepřihlásíte, proto by vás s trochou kreativity nemuseli až tak postihnout dovozové poplatky.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/silver_PS13-2.jpg

Silvie je, jak už jsem zmiňoval, “drift ready” a tím myslím opravdu “drift ready”. Nejde o sráč na 14″ plecháčích s balónama, zavářkou, hydrem, a nejlacinějším podvozkem na trhu.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/silver_PS13-3.jpg

Jde sice o boro, za svoje peníze ale dostanete celkem schopné auto se vzhledem Kansai spratka, který mu propůjčuje na Meihan prověřená geometrie a Origin bodykit.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/silver_PS13-4.jpg

Pod kapotou není 1JZ ale SRko s turbem z S14, vačkama a ICéčkem. Coilovery, všude možně rozpěry, rám, prostě klasická výbava Silvie na boky ze země, kde nepotřebujete na smyky nascar.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/silver_PS13-5.jpg

Nevím jestli to někomu něco řekne, ale auto prodává Racing service H.D.O. takže hara stříká všemi směry.

Když je tvůj držák na kafe hodnotnější, než 90% registrovaných BMW

Co by to bylo za cupholder bez cuphodlerů. Jo jo, tak lacinou úvodní větou jsem si dovolil uvést dnešní post, o ne až tak laciných držácích nápojů, od naší oblíbené značky Nismo.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/NISMO_cupholder-3.jpg

Oblíbená je zejména díky současnému hajpu, který z každé blbosti s tím to logem udělal klenot v hodnotě… teď mě nenapadá nic vtipnýho a hodnotnýho… třeba panenství Salmy Hayek.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/NISMO_cupholder-4.jpg

Nejen proto že jsem pozér, ale i díky celosvětovému konci světa a výkyvu kurzů, uvedu cenu v yenech. Tento párek krasavců je momentálně k dispozici za 120 000 Y.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/NISMO_cupholder-2.jpg

Ano je to rarita, za celou svojí pozérskou kariéru (rozuměj nenávist k fake dílům) jsem viděl na prodej tak 5 kusů. I přesto mi ale přijde cena naprosto nesmyslná a to jsem srdcař… teda pozér, sorry.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/05/NISMO_cupholder-1.jpg

MAGS: GT-R Magazine

Trvalo to sice jen dva roky, ale máme tady konečně další díl našeho seriálu o japonských časácích o autech. Minule jsme se podívali na již nevycházející Young Version zaměřující se spíše na underground, takže bychom si dneska mohli ukázat něco z úplně opačné stránky spektra. Vítejte ve světě GT-R Magazinu.

Narozdíl od většiny titulů, které si tady budeme průběžně ukazovat GT-R Magazine stále vychází a osobně ho považuji za créme de créme tištěných periodik o autech. Z polygrafického hlediska se jedná o naprostou špičku, časopis vychází celý na těžkém křídovém papíru ve velkém formátu a zlom (grafické uspořádání článků pro ty nepostižené novinařinou) je na rozdíl od většiny japonské produkce přehledný a nepřeplácaný.

Kvalitní zpracování samozřejmě doprovází i velice kvalitní obsah. V každém čísle najdete nepřeberné množství informací včetně aktuálních témat probíraných v GT-R světě. Ve starších číslech to byla například účast na 24 hodinovce v Nurburgringu, v dnešních číslech často narazíte na problematiku aut s vysokým nájezdem kilometrů (časopis uděluje ceny čtenářům, kteří najeli 100, 200, 300 a víc tisíc km). Nechybí ani rozsáhlé články o tom co všechno si aktuálně můžete nechat za nemalé peníze udělat s autem v Omori Factory. Nebudu vás napínat, za několik milionů vám postaví úplně nové auto a nastaví počítač kilometrů na 0.

Stejně jako ostatní japonské časopisy se i GT-R Magazine pravidelně věnuje práci se svou čtenářskou základnou, kterou často představuje v pravidelných segmentech a občas i ve větších reportážích. Dá se říct, že má časopis svou obsahovou skladbou blízko k HyperRevu pouze s tím rozdílem, že neobsahuje tak velký přehled aktuálně dostupných dílů. To ale u měsíčního periodika ani nemá smysl.

Neposlední výhodou časopisu je i fakt, že kromě aktuálního vydání v trafice seženete bez problémů i starší čísla na japonských aukcích. Pokud tedy trpíte GT-R feťáctvím, můžete si poměrně snadno poskládat sbírku obřích rozměrů a po večerech v ní listovat i za cenu, že neumíte ani slovo japonsky. I tak se toho v ní dozvíte víc než ve většině českých “tuning” periodik.

Lidem jebe

Tato strohá, leč výstižná fráze mi již několik let pravidelně probíhá hlavou při pohledu na inzertní portály s auty. Jasně, chápu, že tak levné 86 jako když jsem jí kupoval s mokrým řidičákem v kapse už nikdy nebudou, ale to co se děje na mobile a autoscoutu posledních pár let je čirý šílenství.

Protože mám ale zakázáno být ve svých příspěvcích negativní tak jako v minulosti, zkusím na to jít od lesa a místo nadávání idiotům prodávajícím vraky za cenu nových aut se podívat na možné alternativy pro ty, kteří za každou cenu chtějí 86 a stejně jako my nechápou co za ně tady lidé chtějí.

A ta rozumná alternativa přichází jak jinak než ze země zaslíbené. Byly časy, kdy se nám chtělo při pohledu na naše Leviny blít a snili jsme nad kouki Truenem dotaženým z Japonska, ale nějakých 200-250 tisíc za auto a dovoz nám v té době s výplatou úplné socky přišlo jako z jiného vesmíru. Kdybychom tehdy jen tušili…

Za tu dobu se situace však překvapivě změnila. Zatímco vraky v Evropě poskočily na ceně v řádech stovek procent, ceny v Japonsku se za tu dobu posunuly nahoru jen v řádech desítek procent. Stačí se podívat na dnešní ukázku, kterou si z online aukce můžete odvézt za 1,6 milionu yenů. To je při dnešním kurzu cca 370 tisíc korun, zatímco na mobile najdete použitelné kousky v rozmezí 19-23 tisíc eur (~550k Kč).

Jasně, nejsem blbej, máme tady ještě dopravu, daně a tak dál. Stejně tak vím, že je na mobile i kousek za 11k eur, ale ten má k normální použitelnosti na silnicích docela daleko. Pokud bych si ale měl vybrat mezi sériovým předraženým Levinem v Evropě, který bude mít v prdeli siláče, gufera a bůhví co ještě a postaveným Truenem s blacktopem v Japonsku, tak asi víte po čem bych šáhnul.

Yonmary

“Člověk si uvědomí co má, až když o to přijde.” Ze všech možných životních mouder, co mi už několik desítek let tlačí okolní svět, mi tohle z nějakého důvodu utkvělo v hlavě.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/C111_silver-1.jpg

Minulý rok, při našem putování po Kansai, mi tohle moudro bliklo hlavou, když jsme přijížděli na kyusha sraz poblíž Nagoyi. V duchu sem si říkal, vole hlavně si to všechno zapamatuj, protože sílu tohohle okamžiku oceníš až za pár měsíců, při kopání se doma nudou do prdele.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/C111_silver-2.jpg

Proto si moc dobře pamatuju, jak v tom vedru poletovali po zemi poslední lístky z květů sakury, já zapil Lark nějakým nechutným kombini čajem, a v dálce konečně po letech masturbace nad Gworks na vlastní oči viděl Laurel C130. Ale kvůli tomu tu dnes nejsme…

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/C111_silver-3.jpg

Vedle Laurelu stál perfektní příklad čtyřdveřového C111. Ani nevím, jak ho přesně pospat. Všechno na něm bylo perfektní. Stříbrná barva – ANO!, zahlazené zadní čelo v černé perleti – ANO!, StarSharky – ANO!, sériové lemy blatníků – ANO! Jaguar zrcátka – ANO!… A tak by se dalo pokračovat až do naprosto úchylnejch detailům. Zkrátka dokonalý příklad Yonmary.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/C111_silver-4.jpg

Byl to velice silný zážitek vidět tyhle dva skvosty vedle sebe. Proto jsem ihned poznal že Skyline, který je momentálně na prodej za 6 200 000 Y je právě ta Yonmary, co stála vedle mého “prvního” Laurelu. Hned bych do něj šel nežít ve schizofrenické směsi Německa a Ukrajiny.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/C111_silver-5.jpg

ケンメリ ヨンメリ後期GC111
車検令和2年12月10日
L28N42ブロック ポート研磨 ハイカム
ソレックス44パイ
シャコタン用タコ足 エンジン底上げ マフラー底上げ
マフラー50パイディアル直菅
足回り車高調 当時物スターシャークフロント8j リア9j
GTXですが、ウィンドウ手巻きに変更 ダッシュ割れ小
純正パワステ純正クーラー
ボディー色 シルバーにシルバーラメ0・1ミリ
エンジンルームラメ0・2ミリ
平成30年板金塗装、お決まりのフェンダーが錆があったのでパテ埋めではなく鉄板で修正。
テールはレインボーラメワンテール星形ウィンカー特注

Japonsko

Tenhle post jsme za posledních pět let napsali a poté smazali už něspočetněkrát. Věčnou otázku, kam mám v Japonsku jet, a co tam mám dělat, totiž není vůbec jednoduché zodpovědět. Budiž, tady máte pár poznámek, které vám při cestě do země zaslíbené výlet trochu vylepší.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/JPN4.jpg

Kamarád co umí japonsky
Mohlo by se zdát, že jde o stěžejní bod úspěšného výletu. Je samozřejmě lepší předem se ozvat do garáží, které chcete navštívit, a můžete si v nich díky znalosti japonštiny vážně dobře popovídat. Pravděpodobně se dozvíte o konkrétním autě během pár minut víc než za celý život. V dnešní době to ale díky Googlu není stěžejním bodem uspěšného carboy výletu.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/JPN8.jpg

Google
Jo, tohle je ten stěžejní bod a zároveň odpověď na všechny otázky týkajících se našich výletů do Japonska. Díky Google maps si můžete najít jakékoliv místo na světě, uložit si ho do vlastní mapy a dokonce si na street view nejen ověřit jestli máte správnou adresu, ale i to jestli vás daná garáž nebo bazar vůbec zajímá. Díky Google translátoru navíc můžete vést aspoň omezenou konverzaci, minimálně se zeptat jestli můžete na daném místě fotit.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/JPN5.jpg

Slušnost
Ta se u nás moc nepraktikuje, nicméně v Japonsku je to základ úspěchu. Není na škodu se uvnitř na těch pár dní přepnout do módu, že jste jenom bíle hovno, co jen obtěžuje své okolí. To moc nejde Pepovi a jeho kamarádovi Michalu Davidovi, proto se nejspíš nedostali za hranice Ebisu, které je dnes v podstatě ovládané cizinci. Co se nám hodně osvědčilo je donést dárek z Česka. V Japonsku je zvyk, že návštěva donese malou pozornost a tenhle malý detail nám otevřel hromadu dveří a zajistil nespočet zážitků.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/JPN6.jpg

Půjčení auta
Cestovatelé tvrdí, že stačí permice na vlaky. Jako pokud je váš cíl císařská zahrada a rybí trh tak asi jo. Pokud se vám ale výše zmiňovanou slušností povede dostat pozvánku na sraz nebo ježdění, věřte, že na dálniční parkoviště nebo kopec vlaky nejezdí. Když se na auto a poplatky složíte čtyři, vyjde to možná i na stejno jako permice a ta svoboda spojená s autem je k nezaplacení. V neposlední řadě je potřeba zmínit, že Japonsko už dávno není poseto garážemi a bazary, proto váš okruh zájmu na Google mapě může mít průměr i 500 km.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/JPN2.jpg

Pocket wifi
Pro skupinu perfektní řešení internetu, který budete potřebovat na navigaci pomocí Google map a na posílání fotek na Instagram, protože svět přece musí vědět že jste real! Ve skupině lidí jde opět o pár korun a služba co vám pocket wifi poskytne bude k nezaplacení. Btw nenechávejte pocket wifi v autě, budete jí potřebovat i na translator. 🙂

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/JPN1.jpg

Být feťák
To je po Googlu druhý nejdůležitější bod celé dovči. Můžeme tu napsat rad kolik chceme, pokud si ale nebudete přidávat body na svojí mapu pokaždé co najdete zajímavý bazar nebo garáž, tak nebudete mít zkrátka v Japonsku co dělat. Musíte prolejzat inzerci, starý blogy, japonský časáky… najít zajímavý místa co by stály za návštěvu zkrátka není prdel a pokud vás tahle archeologie nebaví, je snad lepší nikam nejezdit. Před každou cestou strávím googlením minimálně tak měsíc. Najít třeba sraz starých “kyusha” aut? To je doslova IT Google translator meisterstich. Další výhoda feťáctví, nebo jestli chcete fanatismu, je možnost vedení komunikace, co je plodná pro obě strany. Třeba v Shape jsme informací, že se hakosuka dělala i jako levák, udělali takový dojem, že nás pozvali na soukromý sraz svých zákazníků. Ukiya nám díky tomu, že máme hachiny zajel pro čaj a když jsme mu ukázali 4AG na webrech, tak nás odvez s radostí k Mizunovi. Jednoduše řečeno, pokud přijdete do garáže a budete jen tupě koukat, budete mít sice hezký fotky na svůj instáč, ale moc daleko se nedostanete.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/JPN7.jpg

Kolik to stojí?
S letenkou, ubytováním, jídlem a půjčením auta a najetím 1700 km (hlavně na placených dálnicích) nás každého 12dní v Osace vyšlo na 50-60k. Tokyo na 6 dní asi na 30k. Jde opět o to jak dobře umíte hledat na netu, jak letenky tak ubytování.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/04/JPN3.jpg

Kam jet?
Nevím. Japonsko je tak narvaný zábavou, že není jeden zaručený návod co dělat a kam jet. Musíte zkrátka sami vědět co vás baví, výhodou Japonska je ta, že vám to dá. Pokud budete fanatik jak píšeme o bod výše, dá vám toho tolik, že po návratu budete chípat nudou. A budete litovat toho, že jste tam vůbec jezdili a nezůstali slepí a šťastní z toho mála, co nám naše zemička dává.

Corona

Asi všichni tušíme, proč poslední dobou na blogu nic neobjevuje. Jeden z nás sbalil demižóny vína, zmizel na chatu a neví o světe. Natož o blogu. Druhý (já), na jehož životě nezáleží, musí chodit chca nechca do práce. Nebojte, nejsem v první linii, spíš tak ve čtvrté linii kokotů řešících průsery šéfů, co se válí na zahradě u grilu.

https://cupholder.jp/wp-
content/uploads/2020/04/Corono_T140-1.jpg

Jestli to všichni ve zdraví přežijeme, tak si za všechny ty přesčasy a prémie zajedu tak na tři týdny do země zaslíbené. Tam kde slunce vychází, Silvie pusinkujou zdi a nikdo mi nerozumí ani hovno. Zkrátka ráj na zemi, tak snad to vyjde dřív jak za pět let.

https://cupholder.jp/wp-
content/uploads/2020/04/Corono_T140-2.jpg

Víc bych se k současné situaci nevyjadřoval, jelikož o dané problematice toho vím asi tolik, jako průměrný drifter o nastavení geometrie. V čem se ale dobře vyznám jsou starý hranatý pekáče od Toyoty.

https://cupholder.jp/wp-
content/uploads/2020/04/Corono_T140-3.jpg

A tím se vtipně dostávám k autu na fotkách, Toyotě Coroně… další vtip… Corona… dneska mi to jde. T140 byla další plechovka na 4AGE co jste si mohli v osmdesátkách koupit.

https://cupholder.jp/wp-
content/uploads/2020/04/Corono_T140-4.jpg

Ano, krom všemožných nesmyslů s karburátorem a jednou vačkou co Toyota nabízela, byl v Coroně i 4AGE. Nejde ale o klon AE86 s tuhou zadní nápravou, Corona vychází spíš z Celici. Její hard top coupé je takový mezistupeň mezi Celicou a Soarerem.

https://cupholder.jp/wp-
content/uploads/2020/04/Corono_T140-5.jpg

To auto je celkem hnusný. Mě se ale vždycky nevím proč líbilo. Jestli vás zajímá cena tak tahle konkrétní Corona je za 1 300 000 Y. Všechno co má 4AGE je dneska prostě drahý. Já osobně bych šel do nějaké slabší verze, swapnul Beams a zadní diferák z nějaké GX.

Purple Civic

Další plečka co vystřelila jak Kurt Cobain je pátá generace Civicu. Nejen díky kanjo hypu, který pomalu chcípá, ale asi hlavně díky spekulaci s Japonskými youngtimery došlo i na tuhle dříve lacinou předokolku.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/02/MidNight_Purple_EG6-1.jpg

Musím vás ale zklamat, už jste jistě chtěli svojí 1.3 zdechlinu pověsit na bazoš za 200k, skok se týká převážně verze VTi.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/02/MidNight_Purple_EG6-2.jpg

Důkazem toho, že na EG6 už nejsou pouze přibližovadla na vesnickou zábavu, ale benzínovou lahůdkou gentlemanů, je i tenhle Civic od ZeroFighter. Jeho lak (R33 GTR MidNight Purple) má totiž cenu přibližně tří zmiňovaných kulturákových herek.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/02/MidNight_Purple_EG6-3.jpg

Být či nebýt 2

Musím se pochlubit, jak jsem minule psal o pořízení Truena coupe na carlife důchod, jsem na půli cesty. A nebo na konci?

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/02/pink13_1.jpg

Auto snů je pryč a já si čas od času brouzdám inzercí a najednou ani nevím jestli něco kupovat. Nechci už žádný evropský auto. Stavba OG 90s touge beateru z nějaký EDM plečky, kde polovina úspor padne na výměnu siláčů, poloos, ložisek, výfuku a dalších provozních nesmyslů, na který “první” majitele v Německu roky vesele sral mě už neláká.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/02/pink13_2.jpg

O tom, že většina majitelů Silvií nastavuje cenu jejich ojetiny v iluzi, že jim v garáži stojí Porsche, ve kterém přišla o panenství Scarlett Johansson se radši ani rozepisovat nebudu.

Zkrátka když už něco tak z Japonska. To auto bude sice taky v prdeli ale aspoň bude mít hara, interiér nasáklý matcha pižmem a k tomu navrch díly jako podvozek, kola a další nezbytnosti pro pózování na vyhlídce.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/02/pink13_3.jpg

Ceny jsou nicméně značně nepříznivé i v Japonsku. Například auto na fotkách je za necelých 300 000 Kč. Takže za téměř půl milionu můžete mít před barákem fresh import kterému někdo dával 30 let na prdel. 30 let… jojo letí to ty ve…

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/02/pink13_4.jpg

No a stejně jako minule se až teď dostávám k “jádru pudla”. Půl milionu za sériovou plečku z Evropy nebo půl milionu za vyjetej pekáč z Japonska.
Vždycky sem se těšil na to, až budu velkej a budu si moct kupovat drahý auta… nikdo mi ale neřekl, že až budu velkej, tak dospěju a půl míče za vyjetej vrak mi přijde jako pí*ovina.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2020/02/pink13_5.jpg

Konec tohoto postu proto zkopíruju z toho minulého, protože co bude dál je zatím v hvězdách… nebo spíš v dětské postýlce vedle v pokoji.

“Mám už ale po letech celkem rozum. A je mi jasný že i s novým autem to bude zas klasický Love/Hate, jeden den pod ním budu ležet a druhý slát fotky a vypisovat inzerát na mobile.de. Už mi i nějak po letech došlo že je lepší v Osace stát s kafem a Larkem v ruce, než si na Osaku hrát na Točný.

Na druhou stranu v sobě ale pořád mám toho vola co jednu dekádu svého života vycpal Toyotama, aukcema, trackdayjema.. namísto cestování a žití dní jakoby byly jeho poslední. No tak uvidím, buď bude spokojený život plný lásky a krásy nebo další nesmysl v garáži.”