Když jsem procházel boxy na Gatebilu v Norsku, zahlídl jsem jednu z mála FD3S a hned jsem si říkal, že to je parádní, vkusný a funkční s tím C-West nárazníkem, Work Emotion koly a velkym křídlem.
Pak jsem přišel blíž, vidím ventilové víko a uvědomím si, že jsem na Gatebilu, kde se cení všemožný swapy. Vidíte, jak tam čumí skrz tu síťovinu?
Bylo mi trochu divný, že nevidim černý zbytky gum na blatnících jako u ostatních drift aut, když likvidujou vzorky pneumatik. Ale pochopil jsem, když jsem to viděl v akci. Týpci to postavili na time-attack a jezdili s tim stopu.
Takže uplně něco jinýho, než dělá zbytek světa a také většina lidí na Gatebilu. Swapnout si tam 2JZ-GTE s velkym turbem, aby to tlačilo více koní a jezdit s tím časovky? To je mega.
A co je nejlepší – ten motor je tam zastavěnej vkusně. Jako kdyby se tam montoval z továrny místo toho wankelu. Fajnšmekři a zdegerenovaní lidi jako my si všimnou ještě té nádobky na servo kapalinu, která se dávala do starejch BMW. A to chápu, protože díly z BMW jsou u nás furt skoro zadarmo.
D1GP jsem po zlatý éře kolem 2005-2006 přestal sledovat, protože mě to už nebavilo. Ale letos jsem viděl zas hodně závodů, protože Naoki Nakamura jel celou sezonu. Naoki je už léta jeden z top chaserů, kdy jezdí tandemy za ostatníma na milimetry, ale nikdy nebyl šampionem D1GP. Jeho styl je ultra atraktivní i pro naprostý laiky.
Kvůli tajfunu se odložil poslední závod sezony na Ebisu Minami (kterej po poslední akci s Daigo Saitem po 28.11.2021 zbouraj a předělaj na Rally trať). Naoki nakládal celou sezonu, vyhrál dost závodů a začal krotit svůj stres a zvládat líp tlak. Nastupoval tak s bodovým náskokem na Yokoie na prvním místě šampionátu a těch pár diváků, co ještě chodí na D1GP na tribuny (je to tak desetina toho, co v tý zlatý éře), se těšila na mega jízdy.
A pak to šlo do kytek. Naoki poslal auto do gum po kontaktu se Suenagou hned na začátku a auto bylo uplně na sračky. Kdyby to neopravil, nemohl by jet závod ani zítra a mohl by ho Yokoi přeskočit?
Ne, Naokiho mechanici vyměnili tunu věcí, vyhodili stabilizátor (nebyl náhradní) a použili ještě dost izolepy na to, aby mohl po půl hodině nastoupit do dalšího battlu, a navíc zajet třetí místo. Mega! Ukázalo se navíc, že Yokoi už nenabere víc bodů, takže současná pozice v semifinále znamená konečně to, že Naoki Nakamura je šampionem D1GP 2021! Týpek, co začínal jezdit streety, vzali mu řidičák a nesměl závodit kvůli tomu v D1GP ten šampionát o 10 let později vyhrál. Příběh jak z animáku.
Znáte to, jezdíte si s kamarádama venku smyky, abyste potrénovali tandemy, vytahovali výjezdy až ke krajnici a byla prostě prdel. Protože nejste vidláci jak Saudové, tak jezdíte daleko od lidí na málo frekventovanejch místech. A v tom na vás dojedou policajti. U nás lehká pokuta, pokárání a jedete domů, ale v Japonsku, ráji smyků? Klidně 2 roky vězení.
Jakto? Vždyť tam jezdí drifty uplně všude a uplně každej ne? No, realita neni jako ve filmu Tokyo Drift nebo jak vám to tady vypráví pozéři z youtubu. My to chápeme. I když máte rádi smyky, asi byste nechtěli v provozu potkávat driftery, protože ne každej jezdí jako Naoki Nakamura. Potkávali byste i lidi, co jezdí třeba český drift šampionáty a ty v provozu opravdu potkat nechcete.
Po 2007-2008 tak Japonsko začalo řešit problematiku driftingu venku tím, že zpřísnili tresty a chytání street drifterů má na starosti drift divize chlupatejch. Klasifikace se taky posunula na úroveň organizovanýho zločinu (když jede víc aut), ne jen přestupků na silnici. Když vás chytne obyčejná hlídka, většinou udělají bububu a nechaj vás jet domů. Ale když vás chytnou drift hlídky, po prvním přestupku vám daj pokutu 500 000 yenů (100 000 Kč), a když vás chytnou znova, tak jdete rovnou do vězení na 2 roky. Samozřejmostí je i ztráta řidičáku. Naoki Nakamura by mohl vyprávět – toho chytli venku v 2010, protože prý jen “trénoval na závody”. Přišel o řidičák a D1 ho nepouštěli několik let na akce, protože nechtěli, aby dělal s jeho ilegál aurou špatný jméno D1 šampionátu (nyní, po 11 letech už může jezdit, vede šampionát a doufám, že ho i vyhraje).
Hodně streetařů tak radši ujede, než aby zastavili a riskovali problémy. Jak říkal Jesse Streeter v podcastu, drift hlídky většinou systematicky chodí na drift spoty a natáčejí si skrytýma kamerama (z baráků, pokud je to město a nebo z poza stromů, pokud je to touge) různý záběry, jako důkazní materiál. Pak se podívaj klidně na sociální sítě, vyšetřujou a po 7-8 měsících klepaj týpkům, kteří tam jezdili, doma na dveře.
Jelikož je v Japonsku míra objasnění zločinů velmi vysoká, nemůžou si poldové riskovat pokažení statistik a musí tak chodit na jistotu. Na druhou stranu tam také nemáte moc práv. Klidně vás za podezření, že vás někde viděli, zavřou do cely na pár dní či tejdnů, aby vás pustili s tím, že vlastně nic nenašli. Mezitím se z vás snaží vypáčit jména ostatních drifterů. No a v zemi, kde je pověst a image důležitá je těch pár dní či tejdnů, kdy nechodíte do práce a nevidíte rodinu problém. A to nemluvíme o stygma ilegála, který se s váma potáhne. Cizinci to mají horší, že jim hrozí rovnou vězení nebo deportace (Australani ví svoje).
Proto hodně lidí raději ujede. Kvůli tomu si policejní drift hlídky vytipovávaj i různý touge odlehlý místa, kde chytaj driftery. Stačí se mrknout, jak to mají pošéfovaný – skrytý kamery, milion policejních aut z obou směrů touge a zatýkačky. Tady ve videu z tohoto roku chytli Brazilce, kteří dělali bordel.
Neni divu, že zlatá éra street driftingu, kdy v nocích na touge stály u zatáček stovky lidí a jezdilo se celou noc, jsou pryč. Smyky venku hodně vymizely. Ale hodně drifterů se přesunulo na okruhy a dokonce se za tu dobu postavilo i pár novejch okruhů. Tím, že jsou otevřený většinou každej den, si můžete jezdit smykovat bezpečně kdy se vám zachce. Oblíbený drift spoty zanikaj, ale třeba Happogahara daleko v kopcích, kde ani neni signál, se jezdí občasně furt. A třeba v Tokyu vedle Daikoku se jezdí streety snad každej pátek a kluci to furt dávaj na sociální sítě a serou na policajty. Většina fotek je z 1998 časáků a za těch pár dalších děkujeme Touge Era <3
Na youtubu mi vyskočilo video, kde nějakej japonskej chuligán trénuje smyky s Altezzou na horách – tedy ve tmě a klídku, dál od civilizace. Nejezdí nějaký bomby, ale spíš tak zkouší. Co mě překvapilo víc je ten konec. Nečekal jsem, že se takhle v odlehlý lokalitě jen tak objeví chlupatí. Alespoň měl followery, který za nim jeli v pohodě a klídku.
To mi vlastně přimnělo to, co říkaj všichni – pryč je zlatá éra pouličního driftování, kdy silnice lemovaly stovky lidí, který koukali na dalších milion driftujících aut. Po 2010 to Japonci začli hrotit a smyky na ulicích víc postihovat. Zároveň díky sociálním sítím a informátorům sbíraj a natáčejí víc důkazního materiálu, než vám jednoho dne zaklepou na dveře chlupatí.
Na druhou stranu od naší tuzemský parodie na drift scénu jsou tam všude tratě, na kterejch se dá jezdit skoro celej rok, tak se prostě hodně lidí přesunulo s drifty na ně, což samozřejmě dává smysl a je to i bezpečnější.
Nedávno se jel už pátej ročník nočních driftů na Sportsland Yamanashi a já na to koukal díky japonskejm jůtuberům live přenosem. Čím je ale tahle akce tak spešl v porovnání s jinými drift přenosy?
Za prvý, je to Yamanashi, takže hezkej layout s převýšením, sešupem a dobrým mixem rychlejch zatáček, který se utahujou do pomalejch. Díky tomu je ten layout taky přehlednej z jednoho místa a navíc se to jede v noci, takže správnej touge noční feel.
Za druhý nejsou tam lolácký omezení a celý to funguje jako velkej trackday + soutěže a battly na konci. Tím pádem se toho účastní dost streetově vypadajících aut, který nemaj milion koní a tunu sponzorů. Je to tak dobrá šance i pro vycházející hvězdy a mladý driftery, nabírat zkušenosti a zároveň battlovat proti legendám, kerý se tý akce účastní taky – jako například Yasuyuki Kazama v jeho zelený S15 a nebo Koichi Yamashita v červeným Mark II. Nevidí se totiž tak často, že by jel tandem Yamashita v závodní káře proti ženský ve skoro basic S14. I přes koňový rozdíly jsou ty battly pořád záživnější než tuzemský profi závody (rozuměj bližší tandemy). Mrkněte tady na raw záznam od týpka ze svahu.
Za třetí, celou akci organizuje Youchi Imamura, kterej se proslavil po celym světě v dobách zlatý D1 s bílou FD3S s Apexi sponzorem. Díky tomu tam může natáhnout svoje kámoše s legendární aurou. V porotě např. seděl Tokita, kterej jezdil taky D1GP. Výše zmíněnej Kazama byl svýho času jeden z nej drifterů v Japonsku a noční Yamanashi je teď jedna z mála akcí, kde ho uvidíte jezdit battly. Jen se podívejte na obrázek níže, jak při přehozu líže přednim kolem přesně krajnici.
A Yamashita? Ten teď vede žebříček Formula D Japan a na tenhle event přestavěl zevnějšek o Kazama Auto bodykit + celolak, aby to měl v topu na svý druhý, tréninkový káře. Ikonickej červenej Mark II s +- 450 koňma (proti 1000 v jeho FD káře) a takovejma zkušenostma tam pak v battlech všechny šikanuje.
Mrkněte na shrnutí od Optionu v japonštině
Nebo s anglickym komentářem, pitwalkem a detailem na Yamashitovo Mark II ve videu od Robbieho Nishidy:
Když jsme byli na Meihanu, viděli jsme tam gajdžina trashovat S15. Takhle vypadala po pár wallkissech.
Srovnejte si to sami s tím, jak vypadala ještě pár chvilek před tím. S týpkem jsme prohodili jen pár slov, protože nebyl náš drift idol, jehož fotky nám visí nad postelí.
No odstupem času se ukázalo, že Jordan Tweedie dělá pár videí na Youtube a teď driftuje FD3S. Co je ale zajímavější jsou jeho videa, kde ukazuje auta a setupy místních street drift heroes a má na kanále i video aut Jesseho Streetera. Poslechněte si sami současnýho street driftera a mrkněte na tu mentalitu, kdy místní “driftaři” (zdravíme žurnalisty) honí skilly a jezdí se základně nastavenym a postavenym autem, místo toho, aby 2 roky stavěli překoňovaný bestie a doufali, že správně postavený auto bude driftovat samo za ně.
Líbí se mi japonská jutub tvorba, protože to neni takovej cancer jako tuzemská car influencer scéna. Příkladem je tahle blbost z Ebisu, předělaná v mobilní hře FR Legends. Stačí jedno gopro do auta a ostatní záběry si člověk může pak stáhnout z ebisu live cams, o kterejch jsme psali tady.
Když jsem sháněl nějakej bodykit na Mark II, abych to auto opticky snížil a zbavil offroad looku na těch 18 palcovejch kolech, narazil jsem párkrát na zajímavej bootlip ve stylu 90s od Wald a Diana. A v tom jsem si vždy řekl: “Sakra, co to je Diana.”
Ukázalo se, že kdysi existovaly stránky nebo skupina, která měla divnej název Insurance Group a pod ně patřila styling garage Diana. Ta se zaměřovala na bodykity ve VIP stylu na auta napříč značkami Toyota a Nissan, a právě proto dělali i bodykity na sedany JZX90 a JZX100 (jak Chaser, tak i Mark II).
Mezi poznávací charakteristiky patřily zahlazený převisy nárazníků, špičatej přední nárazník s hranatejma mlhovkama a právě ten dlouhej bootlip. Ale aby kára vypadala víc VIP, dodávali také kus plastu na spodek dveří, který tomu dodal těžkotonážní look. Ty nástavce dveří totiž propojily vystrčený prahy se spodkem dveří od bočních lišt až dolů. Mrkněte na Cefiro, jak má rovný boky od tlustejch prahů až po lišty dveří.
Moc info o nich jinak neni a najít teď jakejkoliv díl nebo celej Diana bodykit na jakýkoliv auto je nadlidskej úkol. To je haluz, když si vezmete, že to taky trashovali i na okreskách kdysi dávno.
Kolem 2008 – 2010 to šlo furt objednat na netu, takže ten Diana bodykit jezdil a na Soareru i drifter Declan Hicks v Anglii. Měl dva kusy všeho do zásoby. Což je potřeba, protože se to při driftech ničí taky rychle.
Ve výsledku se stejně naskytla příležitost sehnat origo Toyota bodykit bez nutnosti importovat jej z Japonska nebo Anglie, takže se nemuselo odvádět výpalný celníkům a poště. Krásný na tom je, že je plug and play, tak nemusim řešit spasování, ale jen lakování. Nebudu tak už jezdit offroad look, dokud to nezlomim o nějakej retardér nebo díru na našich posranejch silnicích samozřejmě.
To bylo furt: “Auta z japonskejch aukcí maj vždy nějaký věci navíc, o kterejch se v auction sheetu nepsalo, stačí se mrknout.” Bohužel, u seriovýho auta jsem věděl, že tam asi nebude schovanej nějakej dobrej podvozek, vejfuk nebo něco podobnýho. No, šance byla ještě nahlédnout do přihrádky, zda tam nenechal japonskej majitel něco bezcennýho, co bílý muž pak přeprodává zadraho na bazarech.
První jsem vytáhl mini cd, kde hrálo folkový duo Kobukuro. Neni to můj vkus, aspoň mi v autě může hrát autentická japonská hudba a můžu s tim flexovat na lidi tady. Úvodní písničku z CD (z roku 2002) si můžete poslechnout na tomhle odkazu. https://youtu.be/9I7wYWwnOIU
Druhá na mě vypadla ETC krabička, nezapojená. ETC je čtečka karet na mýtné v Japonsku. Strčíte do něj takovou kartičku s čipem a při průjezdu mýtnýma bránama strhává poplatek rovnou z karty. Bílý muž to rád koupí v japonský aukci a přeprodává v Evropě, protože to po zapojení mluví japonsky, když nastartujete. A co, že to řekne ženskej hlas po nastartování káry? Asi určitě klasicky: “Karta v ETC nenalezena, vložte kartu.” Ale ostatním můžete říkat, že vás to auto zdraví a přeje šťastnou cestu, protože u nás skoro nikdo japonsky nemluví.
Třetí jsem našel originál Toyota korekční barvu. Zabalenou ještě ve folii. Z toho jsem měl největší radost, protože na kapotě a pár místech mám oděrky od kamínků. Majitel to asi chtěl řešit, ale vysral se na to, takže je řada na mně.
Akorát, když jsem to rozbalil a otevřel, zjistil jsem, že to musel mít v autě tak 2 roky minimálně, protože barva vytvrdla a ředidlo nikde. Naštěstí se to dá rozředit zas ředidlem a naučil jsem se dobrej lifehack. Když jezdim v dešti a v bahně, tak ta patina schová jakýkoliv oděrky a škrábance na laku, takže prozatím vyřešeno.
Z posvátných textů (nedivil bych se, kdyby za tenhle ceník nějakej amík dal balík peněz) můžeme vidět zajímavé porovnání toho, kolik stála Toyota Chaser JZX100 v různejch konfiguracích v Japonsku, když se prodávala tehdy v devadesátkách. Nejlevnější jsou samozřejmě diesel varianty s 2.4 motorem z Hiluxu a slabym 4 válcem do města. Na druhém konci jsou Tourer V modely s turbem a torsenem (manuály nebo o kus dražší automaty) na cenovkách +- 3,3 Milionu yenů, což je v dnešních kurzech kousek pod 700 000 Kč. Super cena, že? Pokud se ale vezme v potaz inflaci a to, kolik byl tehdy dolar, vyjde vám, že hodnota 700 000 Kč odpovídá zhruba milionu současných korun.
Zdroj: www.japanclassic.ru
Haluz je na tom to, že díky přebytku a volitelné výbavě jste si mohli na Chasera koupit tunu doplňků – třeba i TRD bodykit a křídlo. A stejně jako na Mark II dělala Toyota i zadní střešní křídlo (který je teď rare a drahý).
Ale největší bomba pro fajnšmekry je samozřejmě krajkovej potah sedaček, kterej je nyní taky ultra rare a prodává se za rakety. Ostatně, jako vše, co se týká těhle aut.
Jelikož budou JZX100 povolené pro import do USA od příštího roku, ceny se kvůli amíkům budou jen zvyšovat. Představte si, že byste si tehdy za milion současných korun koupili JZX100 a teď to prodali v aukci za skoro 500 000 Kč (pouze cena auta v aukci – bez dopravy, cla atd. s dopravou do Anglie je to přes 800 000 Kč) jako kousek na fotce níže. A to ceny ještě porostou, dokud nepřeskočí ceny uplně nových JZX platforem v 90.kách, jako je tomu u ostatních japonských aut.
A já si tady zatim na perspektivním youngtimerovi kurvim lak vytahováním lemů, abych tam narval 18×9.5j kola, než to za pár let prodám za miliony.
