Archivováno z našeho původního blogu Shatsu
S odstupem času vám spousta věcí připadá jiná. Dobrý nápady před deseti lety se teď můžou zdát jako naprostá blbost a kraviny dělaný z rozmaru můžou zase s odstupem působit jako nejlepší věc v životě. Ne všechno je ale černobílý a některý věci v životě holt ani s odstupem dekáty tak jednoznačný nejsou. Tohle je jedna z nich.
Bylo to v době, kdy jsme byli ještě plný ideálů, škola se na nás moc nepodepsala a práce a složenky z nás neudělaly šedý ovce v davu. Před osmi lety měl málokdo z nás řidičák a těm co ho měli byl k ničemu, protože na “normální” auto nikdo neměl. To nám ale nebránilo den co den remcat o tom, jak si jedno takový normální Evo nebo GT-R jednoho dne za každou cenu koupíme. Postupem času se nám tenhle sen všem splnil, ale jeden z nás už tehdy nechtěl čekat. Jmenoval se Štěpán a jednoho dne místo remcání vzal všechny prachy, odnes je do Kageki Racing a řek legendární větu “Chci skajlajna”. A po pár dnech hledání na aukcích z toho bylo tohle.
Pohled na R32 na vlastní oči byl pro nás všechny nezapomenutelný vytržení z virtuální reality. Pro mě osobně to platilo o to víc, protože jsem měl to štěstí a se Štěpánem a Pavlem z Kageki pro R32 jel do přístavu v německém Bremenhavenu, kam auto po pár týdnech dorazilo na lodi. První pohled na jedoucí siluetu věrně známou z tisíců obrázků na netu a první minuty prolejzání auta skrz na skrz mám pořád před očima jako by to bylo včera. Dokonce si pořád pamatuju jak typicky japonsky vevnitř vonělo.
Převzetí auta bylo o to příjemnější, když jsme zjistili co všechno na něm je. Původní fotka z aukce byla totiž dost mizerná a popisek “upravené” v aukčních materiálech toho také moc nenaznačoval. Z fotky se dalo poznat, že je auto o něco níž, má přední nárazník Gracer a křídlo z BNR32 a výfuk 5Zigen. Z podvozku se ale vyklubaly stavitelné coilovery Cusco a pod kapotou i v interiéru nás čekala řada příjemných drobností, které hezky vykreslovaly charakter typického japonského pouličního klouzače. Na motoru byl klasický HKS filtr sání a BOV spolu s rozpěrou Juran a uvnitř pak klasický Nismo volant a řadička a Blitz budík tlaku turba a turbo timer. Klouzací původ auta dál potvrzovaly kvalitní Potenzy obuté na předku a sjeté Neovy na zadku.
Cesta zpátky po vlastní ose stála patřičně za to a až na moje tragický navigační schopnosti a na delší zdržení na hranicích, kde nás celníci odmítli pustit přes čáru bez techničáku (“Já ho zapomněl doma,” překvapivě nezabralo) proběhla bez potíží. Přes hranici jsme se nakonec dostali na nejdražším plaťáku na světě a při skládání na opuštěném parkovišti jsme rovnou zkusili, jestli je v autě i lepší samosvor. Ten tam bohužel nebyl, ale ochotu klouzat jsme dohnali větším tlakem v zadních gumách.
O pár plamenů z výfuku a jednoho překvapeného majitele 911 později jsme byli zpátky doma a asi si dovedete představit, co tomu následovalo. O tom se už ale moc rozepisovat nebudu, protože to párkrát obnášelo i několik blikajících majáčků. Kvůli jedné hodně mokré zatáčce z R32 nakonec moc nezůstalo, ale Štěpán se s tím moc nepárá a postupně ho nahradil s FC3S nebo Evem V a v dohledné době opět něčím podobným. Ale o tom zase někdy příště.
