Fake parts fake passion
Ranní nedělní ježdění se už se stává pomalu tradicí. Tentokrát se připojil i Kozlík.
Už jsem další fotky z víkendu s těma červenejma bublinama nechtěl na blog ani dávat…
… ale tentokrát se k nám mimo Kozlíka připojil i Martin, kterému přišlo, že je s Laurelem málo starostí, tak si k němu pořídil KE70.
Je to moc pěkná kouki, časem tu o ní možná napíšu něco víc. Zatím je, ač se to nezdá, ve vývoji.
Víc takovejch nedělí.
Nevím, jak moc jste před 15ti lety sledovali 86 a 70 Corolly, ale další ze zásadních 4AGE aut historie byla Granttova AE71.
Můj tip byl, že se mu válí v garáži a jezdí s ní jednou měsíčně s dětma na výlety. Pravda je ale jinde jak se dozvíte ve videu níže.
Chvilku mi trvalo než jsem jí poznal, ale je fajn že pořád existuje a neshořela někde v příkopě … za těch 15let bude mít bokem najeto tak 100k km.
Je to skoro neuvěřitelné, ale Corolla bude žít dál. To auto zažilo za posledních 20 let šílený pekla. Možná i proto se Manabu rozhodl ho poslepovat a jezdit sním dál.
My jsme samozřejmě z jeho rozhodnutí nadšení a to hned ze dvou důvodů.
Za prvé Sprinter opravdu není moc sexy a za druhé by jsme tuhle léty prověřenou 70 chtěli jednou vidět na vlastní oči.
Prý už stačí nastartovat motor a na říjnový Final Bout, který bude stejně jako SLY summit na Yamanashi, by mělo být vše hotovo.
Fotky jsou vykradený z facebooku.
Manabu rozvěsil Corollu, internet pláče, my pláčeme a Manabu nejspíš taky, protože jedinou levnou kastli co sehnal je Sprinter. Ne Sprinter Trueno (AE86) ale 70 Sprinter sedan, což je ošklivější verze 70 Corolly.
I když sem v minulém Hara postu psal, že klasickým zástupcem 70 je Stenovo kouki, je asi pravdou že většina lidí se dozvěděla o existenci 4. generace Corolly spíše díky Manabovi.
Pro ty co neznají google je 70 Corolla předchůdce AE86. A to doslova. V roce 1983 vzali TE71, uřízly kabinu, na podvozek plácli plechy ve tvaru AE86 a pod kapotu strčili tehdejší novinku 4AGE a převodovku T50. Ušetřili tím hromadu peněz za vývoj nové platformy s náhonem na zadek.
Díky tomu lze bez větších potíží do 70 swapnout komplet 86. Od motoru až po zadní stabík. Toho také využil Laneder (předchozí majitel auta) a do tehdy bezcenný TE71 swapnul 20v 4AGE, aby sní bezhlavě lítat bokem na Nikko. Jeho pověstné nástřely do zatáček ale vedly jednoho dne k tomu, že Corollu otočil vzhůru kolama.
Po téhle nehodě jí koupil Manabu. Protože je Manabu fresh, jeho přátelé jsou fresh a ještě k tomu jezdí na fresh trackdaye netrvalo dlouho a net zaplavily fotky od hvězd internetu, jak bílý sedna s pruhy v barvách závodní divize Toyoty lítá bokem. Auto se tak během několika sezón stalo celebritou a vzorem pro mnohé stavby po celém světě.
Auto je tedy po letošním SLY summitu po smrti. Jeho dokaz ale žije dál a to i díky tomuto “článku” na nejnavštěvovanějším českém webu o autech ever.
Sem tam se někomu povedlo postavit auto co miloval celý svět. Někdo jako Goto to třeba ani nechtěl a někdo jako Joshua ani jinak dopadnout nemohl. Podobnou legendu lze postavit i dnes, jako se to povedlo Caseymu, ten si to ale celkem vydřel.
Pojďme začít třeba u S12. Těch Češi rozebrali snad víc, než se jich dovezlo do Evropy. Henry se dostal na světové weby a na PC plochy malých chlapců díky své snížené S12, která doslova lítala po síti a lidi hltali jeho blog jak páteční pivko. Před lety auto rozebral a stal se z něj hipstr. Asi teď někde hraje na kytaru a nejí maso.
Jeho kámoš Juta ale oslnil svět ještě více a dokonce i za méně peněz než Henry. Na zetko, co někde vytáhl ze stodoly dal coilovery z integry které se mu válely v garáži, starý Hayashi 505 a šroubovaný blatníky. Do roka bylo snad na všech webech, několika časácích a myslím že snad i ve hře. Dokonce mělo sponzoring od Koyorad.
O Joshuovi toho moc nevím. Patřil k Risky Devil a přesto, že dnes už je podobných aut všude až moc, byl první kdo takové auto postavil na západě. V článku na speedhunters dokonce označují jeho nálepky nad výfukem jako něco zcela nového… dnes jste s boxy team nálepkou spíš pro smích.
Jeho naprostý opak, minimálně ve snaze zviditelnit se na netu byl Goto. Ten působil, že jeho sláva ho spíš obtěžuje. Byl jedním z třech pomatených Japonců vymýšlejících šílenosti jako trysky na zádi S14. On byl pro změnu posedlý váhou a tak rez spíše uvítal a rovnou z auta i něco málo odřezal. Hatchback se mu asi časem rozpad a tak si postavil ještě o něco lehčí kupé. To už ale internet moc neoslnilo.
Můj oblíbenec Stan byl jedním z těch australských chlapců co nemohou mít turbo a tak sáhnou buď po N/A Silvii nebo KE70. On si vybral 70, dal do ní 4AG na karbech, složil jí nesmyslně na zem a na malinké SSR no a úspěch byl tu. Dodnes mu lidi píšou o speclist a je to přesně to auto co si každý vybaví, když řeknete KE70. Dnes má S14. Ta ale zatím nijak výjimečná není, prostě 14 na boky.
Poslední ze všech celebrit nejcelebritovnější je Casey a jeho S13. Taky začala jako auto na hraní pro mladého Australana. Nejen díky 15kám, co jednu dobu musel mít každý protože “90s”, ale hlavně díky nárazníku TBO je dnes vzorem pro většinu PS13 staveb po celém světe. Prakticky neznámá firma prodávající v Japonsku lamináty dnes posílá své výrobky do celého světa a Casey na to má svůj podíl. S13 si sebou dokonce vzal i do Japonska kde jí ale rozvěsil. Teď porůznu skupuje Nissany a po pár měsících je posílá do světa.
No a to bude asi tak všechno. Nejde o náš výběr, ale o auta, co po léta obstála jako pomyslný zástupce svého modelu… Jesti se vám ty auta nelíbí, nebo s tím nesouhlasíte, bude to nejspíš proto že víte hovno. Nám už se taky všechny nelíbí, ale to je nejspíš tím, že většina znich je přibližně deset let stará… a to tu byl ještě jinej svět. Pokud s námi i tak nesouhlasíte, měli byste sem přestat chodit. Facebook a Youtube má pro vás své konečníky otevřené.
Za ty roky dělání Shatsu jsme se setkali se zajímavým úkazem. Jakoukoliv hlášku, kterou jsme vymysleli, si okamžitě přisvojila řada dalších a považovali jí za svůj výtvor. Řešení tohoto problému je ovšem překvapivě jednoduché – stačí je psát v japonštině. Hodně štěstí s google translatorem jdm boys!
Jednou jsem takhle pro zábavu brouzdal po aukcích a koukal co zajímavého je na prodej. No a už po několika stránkách to tu bylo zase. Rare Techno Phantom! A ta cena! Nemohl jsem je tam nechat. Popis zboží: JUNK, “jasně”, poznámka o prasklém límci, “nevadí”, hlavně ať už jsou na Corolle! Po dvou měsících konečně stojím na parkovišti u celnice a otevírám krabice. Po rozbalení prvního kola je mi ale jasné, že nápis Fragile na balíku je pro tuhle sadu naprosto zbytečný. Fragile manipulaci totiž kola evidentně dlouho nezažila.
O jaká kola vlastně jde? Hayashi Techno Phantom v rozměru 14x7J et +2. Phantomy pochází z přelomu 70. a 80. let. Ve své době nesplnily očekávání co se prodejů týče a tak byly v nabídce pouze pár let. To se ale změnilo v roce 2016, kdy jejich výrobu obnovili. Vzhledem k tomu, že tento model nejčastěji kupují majitelé kaido racerů je jejich momentálně nejmenší vyráběný rozměr 14x8J et -11. Na webu uvádějí, že nejde o sériovou výrobu a na nejich dodání si musíte počkat.
Ale dost bylo mouder, zpátky k těm mým skovstům. Pro srovnání a dovaření límců jsem jako obvykle zvolil pana Drástu. Na kola si vetšinou musí člověk chvíli počkat (tentokrát to byl měsíc), ale kvalita odvedené práce stojí zato. Vše opraví, nic nemaskuje. Škoda, že nemám fotky toho jak dal dohromady moje SSR MK.I, z kol co měl někdo jako pár na pálení udělal opět kola, která jste mohli mít v klidu na předku. S cenou něco málo přes 2000 Kč za sadu jely rovnou na čištění.
S tryskáním a pískováním kol má spousta lidí špatné zkušenosti, taky jsem kdysi nechal jednu sadu opískovat a výsledek byla sice úspora tak 200g na každém kole a leštit je nikdo nechtěl. Staré krásno jsem objevil při hledání někoho, kdo by mi opískoval moje zrezlé nárazníky tak aby z nich něco zbylo. V dílně nedaleko Smíchova jsou zaměření na detailní práci s menšími předměty, od hraček až právě po kola. Šlo asi o největší proměnu kol jak sami vidíte na fotce. Za sadu jsem platil kolem 1000 Kč.
Už tenkrát na parkovišti bylo jasné, že dosedací plochy pro matky jsou na odpis, proto jsem je hned po doručení kol objednal u Hayashi a rovnou k nim přihodil nové ventilky. Ani nevím jestli se dají sehnat u nás? Ventilky a sedla vyšli na cca 3500 Kč. Všechna ta řemeslná práce byla levnější než pár ocelových kroužku?! No nic, Corolla vesele hltala moje těžce vydělané peníze a to mě ještě čekalo leštění a lak.
S leštěním kol mi zatím vždycky pomohl David z TeamRule32. Zatím nejhorší sadu co jsem mu kdy dovez přijal celkem v klidu. I když bylo předem jasné, že stavu nového kola už nelze dosáhnout jsem s prací opravdu spokojenej a řekl bych, že sposta lidí by mě s takovou sadou rovnou vyhodila. Z peněženky vylétly další skoro 4000 a tím pohár trpělivosti definitivně přetek.
Jako mohl jsem za ty peníze koupit rovnou sadu v perfektním stavu… ale takhle k tomu má člověk takovej bližší vztah. A tak naplněn láskou jsem po asi hodinovém oblepování krycí páskou nastříkal kola sprejem z OBI (nebo teda né já, ale Vochy). Petrolheadi asi padaj ze židlí a lakýrové zvracejí, ale je to tak. Jde už asi o třetí sadu co je stříkaná sprejem a drží.
Už jsem se pomalu radoval, že je tahle slohovka z krku a ze samého nadšení bych málem zapomněl na největší nesmysl ze všeho, a tím jsou pokličky. Téměř na konci “renovace” totiž Hayashi vyrobili malou várku pokliček na Techno Phantom a tak jsem už rezignovaně poslal… já to sem radši snad ani nebudu psát kolik nebo si je někdo odnese.
Na závěr bych rád napsal, že stav popisovaných kol není standartní pro všechna japonská kola z druhé ruky. Tímto článkem nechceme poukázat na to jak jsme bohatí a skvělí, ale na firmy které jsme po letitém hledání a několika omylech objevili a kterým při opravě kol věříme.
