Jak už jste se asi dočetli, půjčili jsme si hybridní Toyotu Corollu a najeli neuvěřitelných 4900km, ať už v Kantó, Tóhoku nebo Čúbu regionech.
Cestování po Japonsku doprovázelo pár mých hysterických záchvatů, kam mám vlastně kurva odbočit, kdy mám odbočit, nebo kde mám teď hned zastavit kvůli focení čehosi.
Přesto jsem převážně řídil já, protože přeci nebudu “svěřovat svůj život někomu dalšímu” teda až na iACC, RSA, PCS, LTA, AHB, EDSS (to dokázalo být otravné), PDA, LCA a pak ještě, když mi to řeklo, že je zelená.
Svěřoval jsem tak vlastně život svůj i ostatních do rukou TOYOTA T-MATE, které fungovaly famózně. Půl dovolené trvalo Vojtovi, hlavnímu “bezchybnému” navigátorovi zjistit, že vlastně neřídím.
Fuji-san ♡
Čím víc přibývalo kilometrů, tím míň jsem špatně odbočoval a protahoval cesty o půl hodiny (což až tak nevadilo, bylo stále na co koukat).