Tohle byl jeden z těch bizarnějších pohledů co jsem tam zažil… Stejně jako u příspěvku s R33 vím kde to bylo, ale celá čtvrť je přestavěná a na streetview to prostě nejde najít.
… kolik asi tak stojí dneska? Trojnásobek? Pětinásobek?
Úpravy vozidla v přímém přenosu
Tahle vyjetá R33 dorisha stála kousek od mé denní tůry na lekce japonštiny. Za ten měsíc to stihnul aspirující participant místních doridori betlů nalakovat na modro, aby ladil se svým tým membrem, jehož S14 jsem náhodou potkal v jiné čtvrti. Prohrabával jsem se japonskými vyhledávači a archaickými blogy asi hodinu, ale nikde jsem žádnou zmínku o týmu Slow Motion nenašel, takže to asi moc daleko nedotáhli.
K fotce se váže zajímavý update po letech. Prolejzal jsem streetview a tohle místo za boha nedokázal najít, i když jsem si i po všech těch letech překvapivě pamatoval místo. Až po přepnutí na starší záběry jsem pochopil proč. Japonci se totiž s úzením plánováním vůbec neserou a ten činžák tam už jednoduše neni.
Lekce kompozice fotografie pro nenáročné
Z análů internetu se mi před chvílí zázrakem podařilo zachránit pár fotek z mojí první návštěvy Japonska. A protože to je už pěkně dávno, konkrétně 16 let, z těch otřesných fotek v příšerném rozlišení se najednou stal ultra fresh OG original content. Tak si tady s nima trochu zaflexíme, ne?
Chuo a B18
Algoritmus opět zaválel a doporučil mi video testu “okruhové” EG6 na Chuo Expressway. Kombinace výhledu na město podél okruhu a semi deep Nardi mě provedla celými 12ti minutami aniž bych ve videu rozuměl jedinému slovu.
Ještě jedno video, tentokrát carcheck. To je spíš ale už jen tak pro zajímavost…
Vyhledat: bezpečnost, Seřadit podle: ceny
Samozřejmě že sem chtěl Arai. Ale nejlevnější “motorsport” je za 15k a za motorkářskou se mi těch pár tisíc dávat nechtělo. Byla ještě možnost vzít jetou v Japonsku, ale nakonec mě to řešení a hledání přestalo bavit a koupil jsem nejlevnější model Vietnamské firmy HJC.
Když sem si jí šel do K2 moto zkusit dozvěděl jsem se, že “takový sračky nemají ani skladem”. Nemyslím HJC ale mnou vybraný model CS-15. To že jí mám do auta a ne na motorku je celkem uklidnilo a ten klenot mi po odevzdání 2,5k s klidem předali. Doma jsem z čela slepil logo výrobce, prohrabal sbírku samolepek a sjel do nejbližšího hobbyshopu pro samolepící folii.
Jako když všechno klapne a na tom okruhu budu fakt několikrát za rok, tak tu Arai nakonec koupím. Zatím mi musí stačit tahle cheapass varianta se závodnickým stínítkem z Hornbachu a cool nálepkama. Pro navýšení ultimativnosti flexu jsem na fotku přidal i rukavice.
Ale abych si z toho pořád nedělal jenom prdel, helma je pohodlná, má celkem plochý týl tak by nemusela tolik narážet na opěrku hlavy. Baví mě i to jak má lehce zastaralý design.
FEED, to zná přeci každý!
Takhle si prohrabávám stránku Ignition model a najednou narazím na model číslo IG2044… “do řiti to auto odněkud znám”. Už jsem tu psal, že netrpím nějakou extra velkou FD obsesí, proto mě na FD, co stála u Global Auto, zaujaly víc kola, než auto samotné.
Samolepky FEED sem díky naprosté rotary neznalosti ignorantsky přešel, udělal pár fotek a šel za klukama honit nad Skylinama. Stále v téhle mimozemské technologii tápu, tak sem raději zkopíruju text z eshopu RHDjapan.
FEED is an anagram that stands for Fujita Engineering Evolutional Development. While supporting a couple other Mazda vehicles FEED specializes mainly in rotary vehicles tuning and aero parts. The products and design by FEED are of an original style from the Osaka region and differ greatly from the Tokyo RX-7 tuning style. FEED has some of the meanest circuit machines and some of the sleekest demo cars and continues to influence the rotary tuning community around the world.
Hajtra: Offseason
Chtěl jsem přes zimu zaflexit pár posty s blink blink díly z Japonska, ale moc toho díky současné situaci (od srpna !) nepřišlo.
Přesto, že mělo jít o pouhé daily, a zatím pořád věřím že tomu tak je, koupil jsem do Hondy Bride. Uvidím jak mi to bude sedět na denní bázi. Hlavní důvod, proč jsem se do ní nechal ukecat (krom ceny z roku 2010) je i můj záměr zkusit si projet pár okruhů.
Velmi mě překvapilo, že se tu nedají na Civic koupit pojezdy na skořepiny. Moc se mi toho nepodařilo najít ani v Evropě, tak jsem vzal ZeroFighter double lock. Přijdou mi stejné jako Bride a byly za skoro poloviční cenu.
Na cestě jsou ještě výfuk a kola, ty jsem na rozdíl od pojezdů nevzal letadlem, ale lodí. Do Evropy se plaví už skoro půl roku, tak snad už brzo dorazí. Kola jsou oem EK9 za, jak je mým zvykem, skvělou cenu 16500Y, nemají ale pokličky. Ty jsem po zjištění, že je chytráci z netu šmelí kolem 4000 Kč za sadu, objednal přímo u Hondy za 1600 Kč
Už je mám doma ale taky jim trvalo cca 5 měsíců dostat se z Japonska do Čech.
Jídlo
Před pár týdny jsem narazil na kanál mogu mogu, neboli žvejk žvejk. Zaujala mě hlavně dvě videa. První o šéfkuchařce, protože je to žena a je mladá a je to žena… a druhý o páru postarších Japonců, co každý pátek promění svůj keitruck v Oden restauraci.
otaku fact:
Slyšíte, jak v druhém videu, celou dobu řve nějakej pták? Jsou slyšet po celých městech. Trvalo mi asi dva dny než mi došlo, že je to zvukový signál semaforu pro chodce.
Průlet v tunelu
Jako občas si říkám, jestli bysme se na to focení mobilem neměli vysrat a koupit si pořádnej foťák.
Ale nakonec tam stejně vždycky jedem se starejma plackama v kapsách.
Vozová hradba
Jelikož toho máme hodně na práci… všimli jsme si při brouzdání na streetview, že Japonci začali praktikovat novou techniku zabezpečení v souvislosti se stoupajícími cenami a četností krádeží “real” aut.
A nejde o prodejce kiecar. Obě garáže staví Nissany a hlavně Skyline, o který je právě dnes enormní zájem.
Zajímavé a zároveň trochu smutné.