Fake parts fake passion
Gastronomický zážitek z Ginzy? Neee… food truck na Linku. Další post našeho ignorantského foodblogu.
Ač ignorant, hlavonožci nikdy nepohrdnu, a tak jsem možnost dát si ke sváče kalamáry s radostí uvítal.
Byla to bomba, k tomu ještě ta majo… Je neuvěřitelné, jak dobré a kvalitní je v Japonsku „obyčejné“ jídlo. (800Y)
Druhá návštěva Link přinesla, krom Civiců, ovoce v podobě zaparkované MR-S. Konečně jsem se mohl podívat na japonské vydání něčeho, co bych sám chtěl vlastnit.
Černá MR-S s TRD bodykitem, na TE37V (15″ vpředu a 16″ vzadu), skořepinou Recaro, obřím otáčkoměrem do 11 tisíc, bez tapců, s rámem a motorem 2ZZ.
Pro japonský dorost který se chystal k odjezdu, jsme byli jen dva bílí otaku, takže z nás měli spíš srandu, než aby se pořádně pochlubili.
Kluky jsme tedy nechali na Ebisu a vyrazili zpět na Link. Hned po příjezdu jsem se cítil o dost líp, asi nejsem úplně Ebisu člověk.
Ten den se konalo grip soukoukai. Narazili jsme tam na tuhle stříbrnou zenki EK9, což bylo přesně to, co jsem potřeboval vidět.
I když auto vypadá jako z Osaky, má SPZ z Chiby (kousek od Tokya).
Přední kola jsou Enkei ES Tarmac a zadní Racing Hart CP-035 s pro Civic klasickými 195/55 R15.
Druhé auto, které bych rád vypíchnul, opět Civic, pochází z Fukušimy.
Takže lokál, což potvrzuje i nálepka na zadním okně.
Enkei RPO1 obuté opět do 195/55 R15, tentokrát od Shibata. Shibata tire jsou teď v Japonsku opravdu všude.
K Linku není co dodat, je to prostě jeden z mých oblíbených okruhů.
Na jaře jsme dali na motor svody a tím se měla celá tahle sranda s Microu na nějaký čas uklidnit. Chvíli to tak i vypadalo, svody uvolnily něco málo výkonu a do 1.3 se mi nakonec ani moc nechtělo.
Musím ale přiznat, že jsem po celou dobu ignoroval takové lehké tlakování. Myslel jsem, že je to jen tím, že s autem jezdím jak dobytek, ale Patrikovi Micra až tak moc netlakovala… Pořád jsem ale doufal, že se motor třeba jenom moc hřeje, a tak jsem koupil termostat na 82°.
Ten tam ale už byl a vypadal v pohodě. Tak jsem ze zoufalství koupil víčko na 1,3 baru (BLUE PRINT ADH29905), ale i to motor přetlačil. Mohl jsem vyměnit těsnění pod hlavou, ale nakonec jsem to přijal jako znamení pro swap.
Musel jsem ale předtím dotáhnout pár projektů z doby, kdy už mělo být “hotovo”. Třeba držák na vysílačku z kusu jeklu…
…nebo týmovou nálepku na to naše ranní ježdění po lese.
Nesmím zapomenout na hyper rare příplatkové ofuky.
Původně jsem o nich ani nepřemýšlel, ale protože bylo “hotovo” a Patrik je našel “za dobrou cenu” na aukcích, nešlo říct ne. Poštovné a clo se ale postaraly o to, že na tom autě visí další předražená hovadina.
A tím se pomalu dostáváme do současnosti, kdy jsem začal řešit swap. Aby to nebylo moc jednoduché, má moje auto NATS. Při koupi jsem hlavně řešil stabíky a rez a nějak mě nenapadlo řešit imobilizér.
Bohužel jednotky motoru s NATS nejdou zaměnit. Lidi na fórech píšou, že jezdí 1.3 na litrových jednotkách, a tak jsem do toho původně chtěl jít. Vzal jsem pro kontrolu AEM widebandu. Přímo do AEM v USA – 4700 Kč, u nás stojí nesmysl, ale naštěstí mi ji dovezla známá v kufru.
Pak jsem celý problém začal řešit s Petrem Sosnou, co mě přivedl na Nistune. Vyřešil by NATS, díky čemuž by se dala použít 1.3 jednotka a doladit sání a svody. Případně časem vačky.
V současné chvíli moje CG13 vypadá nějak takhle… Co je fajn, je, že jde o motor z automatu, a tak je blok semi closed deck.
Těžko říct, co bude dál. V tuhle chvíli mám v plánu jen GO bez úprav a když už bude Nistune, tak snížit hlavu o 1 mm. To by mělo zvýšit kompresní poměr z 9,5:1 na přibližně 10,1. Časem vačky a pak už bude hotovo?
Na škole, v době kdy vám při googlení slova drift vyskakovaly možná tak brusky na dřevo a většina fotek Skylinů měla 500×300 pixelů, zveřejnili speedhunters video s holkou, co jezdí na Ebisu…
Byl sem z toho samozřejmě hotovej a to video viděl tak 1000x.
Při naší návštěvě Ebisu jsem u K-Style potkal podobný černý sedan. Přišlo mi nemožný, že by šlo o stejný Sky, tak jsem udělal jednu fotku a šel dál.
Po návrtu se mi podařilo video vyhrabat a podle nálepek, Recaro sedačky a zrcátek bych řekl, že je to opravdu Skyline Akiyo.
Naše putování začalo příjezdem na North Course. Takovej ten okruh, kde jezdí snad všichni. Část je kopec, který skoro nikdo nejede bokem, a až po výjezdu nahoru dávají v nástřelu sanpatsu. Projíždíte k němu takovým úzkým tunelem a sidewaysX tam má kancl.
Když se těm hafu kluci upsali, předali nás společně se zenki Mark II takovýmu cool australskýmu drift life týpkovi. Odvedl nás na Kuru Kuru Land, plácek vedle West Course, kde mu kluci ukázali, jak kopou do spojky tahaj rukávy a dělaj osmičky. Kdyby to neuměli, točili by se tam celý den. Naštěstí jsou to dori dori legendy, tak mohli jezdit všude.
Tam jsme kluky opustili a šli se kouknout do ZOO a pak na oběd do Safari Restaurant… už je nám všem jasný z čeho asi vaří. Hodnocení 3,9 hvězdičky na Googlu sedí. Pak už jenom nálepku v gift shopu a hurá dál.
Popojeli jsme kousek na sever, pak doprava a byli jsme na School Course. Co jsem tak slyšel, až tak jednoduchý okruh, jak by se podle názvu zdálo, to není. Něco takového by se mi ale kousek za Prahou líbilo.
Ze School Course je krásný výhled na South Course. Legendární okruh, kde se v nástřelu naskakovalo proti zdi, má dnes šotolinový povrch na “rallye”. Při naší návštěvě ho zrovna uklízeli na drift matsuri.
South Course mi přišel jako takový smutný místo. Celý Ebisu je dost zašlý, všude jsou orezlé konstrukce a bordel ze šotoliny dělá ze South Course ještě o něco hnusnější místo než zbytek Ebisu.
Z nějakého důvodu jsme vyjeli zpátky směrem na sever k Touge Course.
Asi nejzajímavější okruh, kde bych si taky celkem zajezdil, je zároveň domovem K-Style a hlavně Powervehicles. Australani, co byli na Ebisu první a díky možnosti koupit a uskladnit si u nich auto, zároveň ti, co Ebisu prodali gajdžinům. Mají tam slušnej vrakáč, ale z focením nebyli moc nadšený.
Z Touge je to kousek na East Course. Na okruhu, kde se často jezdí grip a je dalším sanpatsu spotem, jsme narazili na motorky. Místo je mimo jiné známé svým výhledem ze záchodu do páté zatáčky, kde je kromě okruhu k vidění i odstavený R32 s R34 předkem.
Skyline jsme důkladně prozkoumali a vyrazili na poslední okruh.
West Course je ten okruh, co byl nejvíce zasažený zemětřesením. Byl doslova přetnut sesuvem. Chybějící kus kopce je dodnes vidět a vzniklý prostor byl využit na stavbu bangu.
Kromě bangu je na Nishi chytře umístěná zídka za depama, ze které často padají auta a lidi.
Pavel nás nakonec povozil na Northu a pak jsme na zbytek odpoledne nechali kluky na Ebisu a vyrazili na Link.
Co si tedy o Ebisu myslím? Jsem rád, že jsem tam byl a viděl vše na vlastní oči. Na rozdíl od jiných okruhů ale nemůžu říct, že bych se na Ebisu chtěl vrátit.
Btw ty víc cool japonský názvy okruhů jsou jen světové strany… Kita – North, Minami – South, Higashi – East, Nishi – West.
Tenhle pohled na Ebisu jsem chtěl oddělit od toho obecného, kde jsme si prošli okruhy a celkem si to prostředí a jeho zákoutí užívali. Ti co Ebisu znají asi ví co přijde… ano chci tu napsat o Tohoku Safari Park. Je to ta ZOO přímo v areálu Ebisu Circuit.
Nejsem nějak extra eko zaměřený, nijak zvlášť mě ani netrápí lidské utrpení. Co mě ale dokáže nasrat je, jak se lidi chovají ke zvířatům. Nejsem vegan, chápu význam hromadných pěstíren a jatek pro přežití našich přemnožených líných prdelí.
Co ale nechápu je, proč musí původně divoká zvířata strávit život v kleci 4x4m, jen proto aby jsem na ně mohli jezdit čumět. Nikdy jsem neměl o Kumakubovi nějaký extra mínění, ale teď je mi jasný že je to fakt kretén.
Možná by mohl stejně intenzivně žebrat o peníze pro zvířata, jako žebral ve 2021 po zemětřesní. Na to by se mu ale asi bílý děcka vysrali. Důležitější je, aby se měli youtubeři kde klouzat, než pološílený lev chodící po betonu od zdi ke zdi.
SidewaysX JZX škrabající se do kopce půl metru od ksichtu medvěda je ale jenom jedna část zážitku. Mazec je jít se kouknout na terária. Kraita stočená na podlaze uprostřed prázdné místnosti čekající na to až konečně chcípne… jako byl fakt špatný, na to jít se podívat na slony jsem už neměli žaludek…
Co se tu snažím kritizovat je zbytečnost toho všeho, přitom by jenom stačilo aby jeden znuděný miliardář řekl “hele Franto, už mě ty zvířata nebaví postřílejete to”.
Na závěr si musím tradičně rýpnout do youtuberů. Je zvláštní, že Jimmy Oakes, který při black live matter citlivě plakal ve storýčkách, světu neukáže co se na tom jeho most awesome place in Japan krom tahání rukávů děje. V tom pokrytectví ale není zdaleka sám… Přitom dosah těchto “celebrit” by na rozdíl od tohohle postu mohl něco změnit.
Po příjezdu na Ebisu jsme chvíli čekali před branou, než nás vyzvedne poskok ze sidewaysX.
Naštěstí kousek od vjezdu stál na odtahovce Civic.
Jo na Ebisu se jezdí i grip a to celkem dost.
Nejčastěji se tak děje na Higashi Course, pro gajdžiny East Course, případně Východní Dráha. Východní Dráhu můžete znát například z Hot Version.
Na Civicu mi udělaly radost kola z BNR32 a nálepky Image. Je to pořád ta samá firma, co kdysi sponzorovala Keiichiho. Dodnes funguje, jen má jiné logo.
Nic dalšího, než že měl Dunlop Dizzera ZIII 225/45 r16, vám o něm ale neřeknu.
Kdo by neviděl, může kouknout na Dinovo video, kde je i pár záběrů na auto z postu.
Další den, další cesta. Tentokrát na Ebisu, kde měli kluci zaplacený ježdění.
Na Ebisu jsem nikdy nebyl a tak jsme jeli s nima. Stávali jsme snad ve čtyři ráno, tak snídaně proběhla až po cestě na dálničním odpočívadle.
A tam na nás čekalo překvapení, parta kluků se svými Daihatsu Mira mířícími na nějaký kei sraz.
Tyhle náhodný setkání jsou nejlepší, ještě když jsem kdysi Daihatsu měl.
Kluci byli v pohodě s tím že si uděláme pár fotek a pak hurá dál na sever.
Další ze stovek věcí, co jsem chtěl v Japonsku zažít, byly lowridery na Shibuye. Scházely se tam každou první sobotu v měsíci.
V říjnu 2023 jeden lowrider najel do kolemjdoucích, tak už jich prý tolik nepřijíždí. Přímo v Japonsku mi několik lidí řeklo, že se tam už vůbec nejezdí.
A měli pravdu, stálo to za hovno. Auta co dorazí patří spíš cizincům a celkově je tam taková trapná nepříjemná atmosféra. Rozhodně se dá večer v Toyku strávit mnohem líp, než očumováním na Shibuye.
Shibuya je takovej Tokyjskej Staromák. 90% lidí jsou cizinci, chodníky na hlavní třídě a v blízkém okolí jsou i celkem špinavý.
Tyhle dvě Silvie tam celou dobu stály a stejně jako my čekaly na zázrak…
…který už ale asi nepřijde. Mimochodem v Japonsku se S15 přezdívá jahoda. Proč? to už nechám na vás a internetech.
Jedinej srdcař byl samuraj v 2+2 Fairlady kterej se mihnul v boční uličce.