Před víc jak dvaceti lety jsem se zamiloval do AE86, před sedmnácti lety jsem si jednu koupil a spolu založil 86ers, před devíti lety jsme udělali první 86 track day.
Díky AE86 jsem poznal lidi z celého světa a vlastnictví AE86 a později KE70 mi v Japonsku otevřelo spoustu dveří. Díky AE86 jsem poznal blogy, naučil se anglicky a načerpal nespočet “zbytečných” informací. Díky AE86 nevznikly jen 86ers ale i Shatsu, protože bez AE86 bych neznal Michala.
AE86 jsem v Japonsku už samozřejmě viděl, jak v garážích tak na okruhu. Co mi ale do minulého listopadu chybělo, bylo pravý 4AGE soukokai, kde se s tím dědci neserou a s těma dneska už rare legendárníma veteránama lítaj jak zamlada.
A bylo to neskutečný! Vlaky hachin nalepených na sobě v boku, do toho desítky ječících 4AGE… Už pár let AE86 nemám, ale když jsem na to vše koukal všechny ty dávno potlačené emoce se vrátily a já byl zas do těch vraků totálně zamilovanej.
AE86 bylo moje první auto, jiný auta skoro neznám, myslel jsem že moje poslední bude Porsche, nechci nic slibovat, ale srát na Porsche.
