Fake parts fake passion
Vlhký sen Evropanů na Daikoku po setmění.
Byl jsem unavený, ale nakonec se mi podařilo Vojtu odtáhnout od Kyush a ukázat mu opodál v rohu Mirage (Colt) Evo.
Moje jazykové znalosti češtino-anglicko-japonštiny “Sumimasen, pop the hood kudasai“ nakonec přesvědčily majitele, abych se mohl podívat. Lol
Motor z Eva 5 musí s touhle muší váhou dělat šílený věci.
Únava a tma mi moc nepomohly udělat dobré fotky. I tak mě ale pár aut na nočním Daikoku nadchlo.
Třeba tahle Z32, která připomíná raketoplán.
Díra mezi světly, vyřezané blatníky a chybějící zadní nárazník mi učarovalo.
Mám rád auta, co vypadají rychle i na parkovišti u krámu.
Po dost intenzivním dnu stráveném u Bellezzy a na Tsukubě, jsme se po cestě díky strategicky vybranému ubytování stavili na Daikoku.
Naštěstí se tam konal sraz nějakého kysuha clubu.
Popravdě jsem pro nic jiného neměl oči, tak ani nevím co se dělo okolo.
Ty dvě čísla v horním řádku spz bílýho Z ukazují, že má auto jednoho majitele minimálně od 90. let.
Těsně před našim odchodem přijel tenhle Bluebird.
810 zenki 2door hardtop… k tomu ještě ty monoblok Equip s Shibata semislikama…
V rohu pak stály tyhle dva portály do 80 let.
Ultimátní Love Machine
Ještě krátký video pro nasátí atmosféry…
Po tom všem chození jsme se stavili na večeři v COCO’s.
I díky mé honbě za kacukaré… jen jsem nevěděl, že všechny COCO nejsou curry.
Šlo o nějaký japonsko-americký klon, kde byl hlavním pilířem Foil-Wrapped Hamburg Steak.
Nechutnalo mi to.
COCO’s – americká franšíza
COCO ICHI – to kam chcete jít