Jsem doopravdy jedinej, kdo v tom vidí Corvettu C3? Nebo se o tom jenom nesmí mluvit?
Uznávám, že technika je to úžasná, a time attack speciály dech beroucí, ale tak nějak jsem se musel naučit mít to auto rád.
Káva a whatsapp
Toyota Sifilis z půjčovny byl automat. Nic tedy nebránilo tomu, napsat si u kávy pár zpráv, aby ta cesta rychleji ubíhala.
Hajtra – rez
Kastli už moc let nezbývá. Je to ale dayli, proto je vcelku pravděpodobné, že to do mě dřív nebo později někdo pošle. Zatím si nejsem úplně jistý, jak moc opravy kastle řešit, nejspíš vůbec.
Vyčistili jsme klapku a volnoběžný ventil, tak aspoň to mi udělalo radost. Volnoběh je mnohem lepší a řekl bych, že to snad i víc jede. Rovnou jsme vyměnili lanko plynu, protože to původní zadrhávalo.
Jako musím přiznat, že pokaždý když odjíždím od Vochyho je to auto lepší. Trochu mě sere, že se na tom musí udělat snad úplně všechno, ale ten progress je celkem uspokojivej.
Snídaně
Díky mému dítětem zruinovanému spacímu režimu jsem měl v Japonsku každé ráno dost času zajít si do kombini pro snídani.
Občas jsem tousty vyměnil za dorayaki s pastou z adzuki fazolí, ale jahodový mlíko jsem ani jeden den nevynechal. Až dávno po příjezdu jsem si spojil, že to bylo mlíko od Glicomana… což zní dost nechutně.
Kluk z Meihan
Koukat na videa, nebo sedět na tribuně na okruhu je jedna věc. Bavit se ale s člověkem, co aktivně na Meihan jezdí byl zvláštní zážitek. Člověk by čekal, že bude mít nějaký supehrdinský oblek, nebo tak něco…
Na fotce je jeho předposlední S14. Pár týdnů po naší návštěvě Ryota swapnul kastli, jojo smyky žerou auta i v zemi zaslíbené.
Nemá smysl tu vypisovat o čem všem jsme se bavili, prakticky všechno zopakoval v Jordanově videích.