Abych se tu pořád jen dokola neradoval, jak úžasný je vidět naživo auta který jsem před lety mohl vidět maximálně na minkaře, vytáhnu svoje 4ag moudra.
Asi nejzajímavější na Carině je že nejde o čtyřdveřovou AE86 jak se o ní říká.
Pokud je něco čtyřdveřová hachi je to E70 Corolla. Při výrobě E80 řady už Toyota nechtěla používat RWD a tak na AE86, která měla být základ pro rallye, použila E70 chassis.
Carina byla z úplně jiné “rodiny”. Jako čtyřdveřovou hachi jí lidé milně označují díky 4AGE, který měla GT-R verze. Jenže 4AGE jste si mohli koupit mimo jiné i v Celice.
A60 Carina má, jak už jste asi pochopili, mnohem blíže k Celice Supře než k hachi a to hlavně díky kyvadlové zadní nápravě.
Ač jsem vždycky chtěl Trueno coupe, měl jsem zatím jen Levin hatch. Při hledání inspirace, jak jinak než v Japonsku, jsem narazil na blogu Gaku2 na béžový kouki hatch na Watanabe.
K mojí představě o perfektním Levinu jsem se nakonec nedopracoval, ale minulý rok jsem zhmotnění své vize potkal na SLY.
Většina majitelů Levinů má rádo kouki mlhovky, já preferuju zenki mřížku.
Je taky zajímavý, jak dobře funguje kouki lip. U 86 jak Trueno i Levin je základní dressup trik dát na kouki nárazník zenki lip. Na tomhle autě je ale kouki lip. Jen není přiložený na nárazník, ale pod něj… a vypadá to fakt dobře.
Poslední dobou je v Japonsku hodně vidět karbon. Nemalý podíl na to má Work Shop TAKUMI (Carbon Junkie). Dělají všechny možný kusy kastlí všech možných Japonských aut. Mají dokonce karbonovou PS13 střechu se šíbrem, pro Tohoku spec srdcaře.
Hachi na fotkách od nich má střechu a podběhy.
SSR XR-4 a Shibata gumy. Shibata Tatsuhiro, majitel R31 house, rozjel svojí značku pneumatik protože sehnat malé semi slicky je každý rok těžší. Tenhle záměr mu celkem vyšel, měly je tak 2/3 aut.
Pod kapotou je 20v s ITB a takoashi. Fajn je použití cívek, nemusíte díky nim řešit pozici rozdělovače, protože 20v je původně FWD.
Co je ještě tak od pohledu vidět jsou vyvařené výztuhy mezi nosníkem a firewallem a domky tlumičů a firewallem. Tenhle Levin nevypadá jen dobře, je hlavně postavený na ježdění.
Před víc jak dvaceti lety jsem se zamiloval do AE86, před sedmnácti lety jsem si jednu koupil a spolu založil 86ers, před devíti lety jsme udělali první 86 track day.
Díky AE86 jsem poznal lidi z celého světa a vlastnictví AE86 a později KE70 mi v Japonsku otevřelo spoustu dveří. Díky AE86 jsem poznal blogy, naučil se anglicky a načerpal nespočet “zbytečných” informací. Díky AE86 nevznikly jen 86ers ale i Shatsu, protože bez AE86 bych neznal Michala.
AE86 jsem v Japonsku už samozřejmě viděl, jak v garážích tak na okruhu. Co mi ale do minulého listopadu chybělo, bylo pravý 4AGE soukokai, kde se s tím dědci neserou a s těma dneska už rare legendárníma veteránama lítaj jak zamlada.
A bylo to neskutečný! Vlaky hachin nalepených na sobě v boku, do toho desítky ječících 4AGE… Už pár let AE86 nemám, ale když jsem na to vše koukal všechny ty dávno potlačené emoce se vrátily a já byl zas do těch vraků totálně zamilovanej.
AE86 bylo moje první auto, jiný auta skoro neznám, myslel jsem že moje poslední bude Porsche, nechci nic slibovat, ale srát na Porsche.
Mrkněte na fotogalerii, kterou jsem udělal z fotek ze starýho foťáku.
Myslel jsem, že název akce je narážka na plešatý pneumatiky, když se sjedou. Ale může to být taky narážka na plešatění, kdy vám věkem vypadávají vlasy, související s průměrným věkem majitelů na akci 😀
Místy mi to příjde jako fotky, který jsou stažené z internetu. Nemůžu doteď uvěřit tomu, že jsme tam byli si zažít takovou akci, kdy všichni jen chillujou a jezdí svoje Toyoty v omezovači.
Nejsem profi fotograf, tak omluvte místy rozmazání 😀
Bylo super projít se do lesíka a koukat uplně zblízka na nastřelující hachiny. Seděli jsme na stráni uplně kousíček od okruhu a to bylo bombový.
Od Garage Infiniti mám nálepku, kterou jsem od nich dostal na Sugo okruhu při návštěvě Tohoku Time Attack akce (a AE86 srazu).
Jeden z organizátorů akce ve stylovým Levin Coupé.
I Carina AA63 s 4AGE swapem.
Bavila mě ta různorodost stylů, ale všichni jezdili maximum attack a pak chill v boxech.
Splnil jsem si tim sen – zažít si reálně Sportsland Yamanashi okruh, který miluju a vidět jezdit takový srdcaře. Ten okruh je důležitej pro historii japonskýho driftování. Jeli se tam třeba jedny z prvních ikaten drift závodů na konci přelomu 80. a 90. let a přitom to postavil jeden pán, který tam na recepci dělá dodnes.
Další běžný den v Japonsku, na který nás Vojta připravoval jako na super zážitek, na který nezapomeneme a budeme na něj rádi vzpomínat. “Blbost…“
Když jsme po dlouhé cestě zaparkovaly a šli směrem k okruhu, přivítala nás mezi stromy dvojice Pulsar N14.
Devadesátky nás tak v podstatě praštili do ksichtu, ale to už je takový standart u odložených aut v okolí japonských okruhů.
Bylo skvělé pak u starého pána, který nám prodal SLY samolepky a mluvil o vánocích v Čechách, vidět ten samý Pulsar na dobové fotce v akci, z tehdejších časů.
Vojta měl pravdu, že si to budeme pamatovat, a to hlavně díky tomu, co následovalo…
A je to tu! Roky očekávaný moment, hodiny slintání nad fotkama a videama měly 9.listopadu vyvrcholit. Na místo, kde se smykovalo ještě v době, kdy byla většina současných Ebisu honičů jednobuněčným organismem ve varlatech svých otců, měl vstoupit kdo jiný než pozéři z cupholderu!
Ale abych nepředbíhal… od první chvíle kdy jsem se rozhodl vrátit na svatou půdu Japonska bylo jasné, že pojedeme na SLY. Každý den jsem asi půl roku refreshoval kalendář akcí SLY. Jak už ale víme, ty nejlepší akce v kalendáři nebývají.
Proto jsem poptal listopad u svých OG 86ers zdrojů a za pár týdnů přišla zpráva … Little bit bald run at Sportsland Yamanashi ae86&4ag drift day … Mohlo to být lepší? Trefili jsme se do termínu AE86 soukoukai!
Jo život byl fajn… Ještě musím říct, že prefektura Yamanashi je moc pěkný místo. Všude na vás vykukuje Fuji a je to taková ta typická asijská kopcovitá krajina. Jak stárnu, tak bych si tam klidně někdy zajel na pár dní jen na chill bez aut.
Ošuntělé cedule a směrovky vyrobené ze dřeva jen umocňovaly moje očekávání.
A najednou se všechny fotky ze starejch CarBoyů staly realitou… zarostlé parkoviště, okolo poházené zapomenuté závoďáky a z dálky se ozýval ikonický řev 4AGE v 8000ot.
Když jsem zjistil, že June ve Švédsku vyměnil S14 zenki za S13, ale s 1JZ turbo motorem, tak jsem věděl, že se v tom potřebuju svézt jako spolujezdec, abych si zažil, jak lítá lehčí auto s 1JZ.
Potkali jsme se tedy opět po roce na Vicious Delicious akci 2025, na malém Borås okruhu a hned na začátku víkendu jsem mu řekl, že se v tom musim kdykoliv svézt.
Druhej den zrovna přišel a řekl: Jestli chceš svézt, projedeme se rovnou teď, dokud je čas 😀 Nepřipravenej jsem tedy šel pro GoPro, že ho nastavím, ale už vyjížděl ven a jelikož nebyla fronta, mohli jsme rovnou na trať. Tak jsem se vykašlal na držák, nalepil GoPro ducktapem na zadek auta a šli jsme jezdit. Kamera neuletěla a video je zde:
Samotné auto funguje parádně čitelně, má hafo výkonu a v kombinaci s Juneho řízením nedělá žádný zrádný věci ani s koly ve full rejdech. Super třeba je, že jezdí čirý zadní lampy z Japonska a jak to vypadá dobře, používaj jeho auto i na demo obrázcích na svém webu:
Když se podíváte na nálepky na skle, je jasný, že auto si žilo v Japonsku kdysi poklidným street životem, než to někdo začal smykovat a upravovat. Tahle nálepka je potvrzení o tom, že majitel měl domluvený místo na parkování v Yokohamě – Kanagawě, což je super vzhledem k těm streetům, co se tam jezdí. Každý registrovaný auto v Japonsku musí mít totiž i nahlášený, kde bude parkovat, jelikož ve velkejch městech není místo.
June říkal, že proti jeho S14 má tohle díky úpravám větší potenciál ho řidičsky posunout dále a může s tím lítat víc pekla. Druhou stranou mince je to, že tohle už neni street legal jako kdysi jeho S14.
S 1JZ non VVTi má nastavené 3 mapy, lišící se tlakem turba a tím i výsledným výkonem, které si přepíná u zapalování. Pro malej uskákanej okruh, kterej jsme jezdili (takový švédský Ebisu Minami), jezdil mapu s cca 350 – 400 koníkama. Druhá je na 450 a třetí na 500 koní. Vše naměřeno odbržděný.
A tady kdyžtak speclist:
1JZ GTE (520whp 636nm)
Borgwarner 7670 s257 turbo.
Tial 44mm wastegate.
MaxxECU street
BMW 6vxl diesellåda.
Tenaci 2 skivig koppling.
Davies craig 150l vattenpump.
Walbro 520 bränslepump.
Bosch 1200cc spridare.
Cut knuckles, driftworks caster
Bc coilovers fram, PBM bak.
Skyline R33 bromsar.
Work VS-KF F:18×10 R:18×11
Originlab 55mm overfenders fram och bak ”D-max” kjolpaket.
Vzadu nazutý kola na spálení a v pozadí stojí moje Toyota 😀
Už jsem tu několikrát zmiňoval, že pokaždý projíždíme Japonsko čistě jen od garáže ke garáži. Tentokrát jsem to chtěl napravit a vidět i něco “normálního”. Ale stálo to za to?
Začali jsme nákupen Suica karty a cestou vlakem na Shibuya Crossing, což je údajně nejpoužívanější přechod světa. Věřím tomu, protože na místě je minimálně 1 000 fotících se turistů, případně točících storýčka.
Jako nevím… viděl jsem v Japonsku už i větší křižovatky a mnohem zajímavější urbanistický počiny. Je to asi podobný pocit, jako když se přijede Japonský turista podívat na Orloj, tam na něj zacinká kostra a je po prdeli. Bonus je Shibuya Station, bordel nedávající smysl plný turistů a řvoucích gajdžinů. Kdo už z toho všeho není dost nasranej, může si vystát frontu čínských turistů na fotku Hachiko.
Po tomto multikulturním zážitku jsme naštěstí zapadli do přilehlých oshare uliček Jingumae district směrem na Harajuku.
Proběhl nákup dorayaki v nejoshare Familymartu a od něj jsme sešli dolů k Liberty Walk. Nevím jestli jsem o Liberty někdy něco psal… To čím jsou teď mě samozřejmě vůbec nebaví. Na druhou stranu ale chápu, že Kato-san chce po letech práce vydělat nějaký peníze a proč se nesvézt na trendu.
Koupil jsem si pohlednici s Nameneko a Kenmeri a šlo se dál..
Po dalších několika kilometrech chůze a focení každý klimatizace a psa, přišel čas na dorayaki z Roku Dora, ke kterým jsme si dali kafe v MILES Honda Cafe “A cafe where the traveller can be happy.”.
Honda kavárnu vybral Pavel, protože kousek od něj byl Madishův spot, Meiji Jingu Gaien Gingko Avenue… a byla to paráda.
I díky dovojci shovel head chopperů, které jakoby vypadly ze 70.let.
Gingko Avenue byla rozhodně lepší turistika než Shibuya… i díky těm chopperům a pojížděcímu Soareru.
Na oběd jsme se vrátili do Harajuku do Udon Iroha, ale o tom až jindy.
Troška toho klasického “Car Spotting in Tokyo”.
Celý náš “turistický” den měl jeden cíl… Tokyo Sky Tree! Jen jsme teda ještě museli vlakem přejet celý Tokyo z východu na západ.
Madish asi měsíc dopředu zajistil vstupy včetně nejvyššího patra.
No, představte si 100x větší Petřín a tím nemyslím výšku, ale počet turistů snažících se dostat nahoru. Jak vidíte snažili jsme se o tu turistiku co to šlo.
Asi bych doporučil nechodit tam na západ slunce, to nebyl ani náš záměr, ale nějak to vyplynulo ze situace. Výhled má za tmy sice ten správnej Blade Runner feel, ale věřte, že to nekonečné město s Fuji na pozadí chcete vidět spíš za světla.
Pak už jen random ramen k večeři, co mi chutnal malinko víc než ten udon na oběd, Sapporo na lavičce před hotelem a pokusit se usnout před jedním z nejlepších dní v mym životě.
Tentokrát jsem vynechal jahodové tousty a kompletně přešel na Dorayaki. Každé ráno jsem tak seběhl pod hotel do 7eleven a koupil si pár kusů do auta. V 711 jsou buď vakuované, trvanlivé, co v sobě mají javorový sirup a margarín.
Co chcete jsou ty druhý se šlehačkou a pastou ze sladkých fazolí… jen myšlenka na ně a už bych sedal do letadla. Kdo viděl film Sweet Bean, nebo Doremona asi ví o co jde. Jsou to prostě lívance, ale jak už všichni víme, v Japonsku vypadá a evidentně i chutná všechno líp.
Pokud je něco lepšího než 711 se šlehačkou, jsou to FamilyMart Dorayaki s fazolovou pastou a šlehačkou. Je to asi vrchol Dorayaki prefabrikátů.
Jsou samozřejmě i obchody zaměřené na Dorayaki, kde jim dávají větší péči a mají bohatší výběr příchutí. My se zastavili v cukrárně Roku Dora, u výlezu z metra stanice Gaiemmae Station, ochutnat konečně “oshare” lívance.
Dal jsem si s fazlovou pastu a jedlým kaštanem. Jo bylo to super, ale top je za mě FamilyMart.
