Už je to něco přes rok, co Nismo přišlo se svým programem na kompletní renovaci BNR32. Stejně jako prodejní cena samotného Skylinu, tak i cena renovace je samozřejmě astronomická (45 mílí ¥) a zcela popírá důvod, proč jsem se zamiloval do kdysi laciných a přehlížených japonských sporťáků.
Tak nějak mi bliklo hlavou, že jde “jen” o byznys podobně jako tomu je ve světě super sporů. Že chlapci v bílých límečkách jen přišli na to, jak na současné vlně hypu vydělat pár míčů.
Dnes se ale ve mě po shlédnutí videí od Bingo Media něco zlomilo a všechno jsem to Nismu uvěřil. Díky srdcařství, které Japonci umějí pro konkrétní věc mít, úsměvu pana Hoshina sedícího v prvním zrestaurovaném kusu a zážitků z dětsví jezdce SuperGT Matsudy při sledování Groupe A závodů, jsem uvěřil že nejde o byznys, ale že kluci z Omori Factory ty auta opravdu milují.
Nepochybuji o tom že má Nissan mrakodrap plný Salarymanů snažících se zavděčit svému nadřízenému, ale tak nějak chci věřit tomu, že jsou to o něco větší srdcaři než ti o mrakodrap dále.