Náročné cestování a vyprchávající alkohol nás vedly k další zastávce.
Oddychnout si na pláži po cestě na další spot přišlo vhod.
K tomu jedna stance Impreza a Celica, abys pořád věděl, že jsi v Japanu.
mr-s
Druhá návštěva Link přinesla, krom Civiců, ovoce v podobě zaparkované MR-S. Konečně jsem se mohl podívat na japonské vydání něčeho, co bych sám chtěl vlastnit.
Černá MR-S s TRD bodykitem, na TE37V (15″ vpředu a 16″ vzadu), skořepinou Recaro, obřím otáčkoměrem do 11 tisíc, bez tapců, s rámem a motorem 2ZZ.
Pro japonský dorost který se chystal k odjezdu, jsme byli jen dva bílí otaku, takže z nás měli spíš srandu, než aby se pořádně pochlubili.
Grachan Ultrace
Druhé překvapení na Ultrace byl kaido racer Mark II GX81 z roku 1988 od SAIKEN.
Původně byl postaven v Japonsku v 90. letech a někdy po roce 2021 dovezen do Polska, kde podle informací, které jsem dohledal na internetu, prošel renovací.
EDIT zemosh: volant velmi špatně, ShibaTire velmi dobře
Carbon fiba? na Ultrace
Za mě jedno z největších překvapení letošního ročníku. Karbonové GT-R R32, kolem kterého jsme procházeli, když zrovna skupina Indů musela na střídačku poklepat na všechny díly karoserie.
Pokračovali jsme dál, až do chvíle, kdy Vojta řekl: „Znáš to kábonfajbá meme? Tak támhle sedí.“
A pak mi to došlo, hovno to bude ono to auto.
Vrátili jsme se zpět, abychom si ho lépe prohlédli a pořídili pár fotek.
Karoserie z karbonu, dokonale srovnaná do posledního detailu, kdy všechny vlákna v karbonu směřují jedním směrem. Midnight purple barva jen podtrhuje dokonalost vozu z Garage Active.
Motor HKS RB30 s obřím Garrett turbem a sekvenční převodovkou.
Nakonec jsme se přemluvili a šli oslovit znuděného pana Sakamoto, abychom ho poprosili o společnou fotku. Po zamávání na jeho kolegu se slovem “sumimasen”… Neváhal ani minutu, když zjistil, že se s námi může vyfotit a doslova přiběhl si s námi udělat selfie.”
Děkuju. Garage Active přidávám na seznam míst, která v Japonsku chci navštívit.
Přivítání na SportsLand Yamanashi
Další běžný den v Japonsku, na který nás Vojta připravoval jako na super zážitek, na který nezapomeneme a budeme na něj rádi vzpomínat. “Blbost…“
Když jsme po dlouhé cestě zaparkovaly a šli směrem k okruhu, přivítala nás mezi stromy dvojice Pulsar N14.
Devadesátky nás tak v podstatě praštili do ksichtu, ale to už je takový standart u odložených aut v okolí japonských okruhů.
Bylo skvělé pak u starého pána, který nám prodal SLY samolepky a mluvil o vánocích v Čechách, vidět ten samý Pulsar na dobové fotce v akci, z tehdejších časů.
Vojta měl pravdu, že si to budeme pamatovat, a to hlavně díky tomu, co následovalo…
Mirage Evolution
Vlhký sen Evropanů na Daikoku po setmění.
Byl jsem unavený, ale nakonec se mi podařilo Vojtu odtáhnout od Kyush a ukázat mu opodál v rohu Mirage (Colt) Evo.
Moje jazykové znalosti češtino-anglicko-japonštiny “Sumimasen, pop the hood kudasai“ nakonec přesvědčily majitele, abych se mohl podívat. Lol
Motor z Eva 5 musí s touhle muší váhou dělat šílený věci.
Raketa z32
Únava a tma mi moc nepomohly udělat dobré fotky. I tak mě ale pár aut na nočním Daikoku nadchlo.
Třeba tahle Z32, která připomíná raketoplán.
Díra mezi světly, vyřezané blatníky a chybějící zadní nárazník mi učarovalo.
Mám rád auta, co vypadají rychle i na parkovišti u krámu.
Prasečí oko
V 80. letech měli asi hodně rádi prasata, protože pro MX30 se díky tvaru předních světel chytla přezdívka Butame… a nejen to, C130 Lurel si díky svému sexy zadku vysloužil přezdívku Butaketsu… prasečí prdel.
Prasečí oko Mark II na fotkách je z roku 1978, má na sobě blatníky Savanna Works, kola SSR Mark III 14x10J (225/40) a 14x12J (245/55). Přídavný chladič oleje z FC3S je přiznaný na nárazníku pro správný kaido vzhled.
Buta-san
Ovládání vozu je upravené pro pana Yamaguchiho, který je na vozíčku, po srážce s autobusem, když ve svých 17 letech jel na motorce do práce.
I Mark se stal obětí povodní v roce 2015…
…škody na autě daly impulz ke kompletní a extrémnější přestavbě. Z původního decentního shakotanu na Hayashi je teď takřka grachan na 10palců širokejch SSR.
Jak už jsem psal, Yamaguchi-san mě nechal do své Toyoty sednout a já mu to nikdy nezapomenu.
Bellezza”krása”
Další zastávkou byla Bellezza sídlící v prefektuře Ibaraki. Bellezzu jsme jako správní gajdžinové, objevili díky Sandals 🩷. Pro mě to byl nepopsatelný zážitek. Sleduju je už dlouho na IG a bavím se každodenní záplavou fotek a videí s různými lidmi, kteří tam jezdí a tráví čas.
Je to dílna/obchod s kaido potřebami, aby ses i ty mohl stát kaido racerem. Chytře jsme si dopředu domluvili termín návštěvy, abychom nedělali ostudu a mohli předat české plzeňské dary.
Proběhlo super přivítání od pana Yamaguchiho, který nám přes Google Překladač začal popisovat a ukazovat svůj obchod, a následně i svůj vozový park.
Ukázal nám i fotky z roku 2015, kdy byl jeho obchod i auta pod vodou.
Po prohlídce a výměně názorů, proč vlastně jezdíme v Micrách, a pobavení se u fotky mé zahozené Imprezy, jsem mohl i já usednout za volant MX30 “Butame” a dělat bordel hehe.
Pak nám ukázal GX81 Marka II, kterého má upraveného na drift…
…a také kei Jimnyho zaměstnance, upraveného na Time Attack na Tsukubě.
Za zmínku pak ještě stojí i Z32, odložená v rohu a plná věcí, původní auto, se kterým jezdil, dokud mu nevypršela platnost shakenu.
Při označkování stěny samolepkami proběhlo udělení přezdívky “Fasto Cheko”, kterou jsem si zasloužil svou bravurní schopností vedení Imprezy na kopci a která se mě držela až do konce našeho tripu po Japonsku.
Po nákupu merche, různých blbostí a zanechání vzkazu v památném deníčku jsme bohužel museli pokračovat dál, směr Tsukuba.
Byl to super zážitek který bych se nebál opakovat.
Děkuju a ahoj
Rainbow a svoboda
Na Odaibě, po návštěvě robota, šli všichni na své dýňové frappucino do Starbucksu, ale já jsem pokračoval v objevování okolí.
Proto jsem zamířil k Fuji TV, kterou jsme často míjeli cestou autem a která se objevila i v Digimonech, a potom dál směrem k vodě.
A ano/yes objevil jsem to turistické místo, které jsem chtěl navštívit. Ta-dá! Socha svobody!
Díky tomu, že neměřím metr padesát, jsem mohl nakráčet mezi korejské turisty a v pohodě si udělat fotku, hehe.
Pak jsem šel ještě blíž k vodě a měl jsem nádherný výhled na Rainbow Bridge, takže teď se na chvíli můžete pokochat tímhle výhledem i vy. Nemáte zač…