Fake parts fake passion
Vlhký sen Evropanů na Daikoku po setmění.
Byl jsem unavený, ale nakonec se mi podařilo Vojtu odtáhnout od Kyush a ukázat mu opodál v rohu Mirage (Colt) Evo.
Moje jazykové znalosti češtino-anglicko-japonštiny “Sumimasen, pop the hood kudasai“ nakonec přesvědčily majitele, abych se mohl podívat. Lol
Motor z Eva 5 musí s touhle muší váhou dělat šílený věci.
Únava a tma mi moc nepomohly udělat dobré fotky. I tak mě ale pár aut na nočním Daikoku nadchlo.
Třeba tahle Z32, která připomíná raketoplán.
Díra mezi světly, vyřezané blatníky a chybějící zadní nárazník mi učarovalo.
Mám rád auta, co vypadají rychle i na parkovišti u krámu.
V 80. letech měli asi hodně rádi prasata, protože pro MX30 se díky tvaru předních světel chytla přezdívka Butame… a nejen to, C130 Lurel si díky svému sexy zadku vysloužil přezdívku Butaketsu… prasečí prdel.
Prasečí oko Mark II na fotkách je z roku 1978, má na sobě blatníky Savanna Works, kola SSR Mark III 14x10J (225/40) a 14x12J (245/55). Přídavný chladič oleje z FC3S je přiznaný na nárazníku pro správný kaido vzhled.
Buta-san
Ovládání vozu je upravené pro pana Yamaguchiho, který je na vozíčku, po srážce s autobusem, když ve svých 17 letech jel na motorce do práce.
I Mark se stal obětí povodní v roce 2015…
…škody na autě daly impulz ke kompletní a extrémnější přestavbě. Z původního decentního shakotanu na Hayashi je teď takřka grachan na 10palců širokejch SSR.
Jak už jsem psal, Yamaguchi-san mě nechal do své Toyoty sednout a já mu to nikdy nezapomenu.
Další zastávkou byla Bellezza sídlící v prefektuře Ibaraki. Bellezzu jsme jako správní gajdžinové, objevili díky Sandals 🩷. Pro mě to byl nepopsatelný zážitek. Sleduju je už dlouho na IG a bavím se každodenní záplavou fotek a videí s různými lidmi, kteří tam jezdí a tráví čas.
Je to dílna/obchod s kaido potřebami, aby ses i ty mohl stát kaido racerem. Chytře jsme si dopředu domluvili termín návštěvy, abychom nedělali ostudu a mohli předat české plzeňské dary.
Proběhlo super přivítání od pana Yamaguchiho, který nám přes Google Překladač začal popisovat a ukazovat svůj obchod, a následně i svůj vozový park.
Ukázal nám i fotky z roku 2015, kdy byl jeho obchod i auta pod vodou.
Po prohlídce a výměně názorů, proč vlastně jezdíme v Micrách, a pobavení se u fotky mé zahozené Imprezy, jsem mohl i já usednout za volant MX30 “Butame” a dělat bordel hehe.
Pak nám ukázal GX81 Marka II, kterého má upraveného na drift…
…a také kei Jimnyho zaměstnance, upraveného na Time Attack na Tsukubě.
Za zmínku pak ještě stojí i Z32, odložená v rohu a plná věcí, původní auto, se kterým jezdil, dokud mu nevypršela platnost shakenu.
Při označkování stěny samolepkami proběhlo udělení přezdívky “Fasto Cheko”, kterou jsem si zasloužil svou bravurní schopností vedení Imprezy na kopci a která se mě držela až do konce našeho tripu po Japonsku.
Po nákupu merche, různých blbostí a zanechání vzkazu v památném deníčku jsme bohužel museli pokračovat dál, směr Tsukuba.
Byl to super zážitek který bych se nebál opakovat.
Děkuju a ahoj
Na Odaibě, po návštěvě robota, šli všichni na své dýňové frappucino do Starbucksu, ale já jsem pokračoval v objevování okolí.
Proto jsem zamířil k Fuji TV, kterou jsme často míjeli cestou autem a která se objevila i v Digimonech, a potom dál směrem k vodě.
A ano/yes objevil jsem to turistické místo, které jsem chtěl navštívit. Ta-dá! Socha svobody!
Díky tomu, že neměřím metr padesát, jsem mohl nakráčet mezi korejské turisty a v pohodě si udělat fotku, hehe.
Pak jsem šel ještě blíž k vodě a měl jsem nádherný výhled na Rainbow Bridge, takže teď se na chvíli můžete pokochat tímhle výhledem i vy. Nemáte zač…
Poprvé v Japonsku, poprvé na Daikoku.
Povedlo se nám tam být za celou návštěvu Japonska snad třikrát, jestli si to pamatuju dobře.
Čeští YouTubeři a influenceři ti ukážou Daikoku jako místo, kde se konají nelegální srazy aut, a taky jako místo, kde si můžeš po dlouhé cestě letadlem prohlédnout zase to své oblíbené báwo – stejně jako u sebe na dvorku.
V podstatě je to takové smetiště cizinců, kteří si přišli vyfotit Indy v Liberty Walku dělající zážitkové vyjížďky jak na Staromáku.
Když pomineme možnost zaplatit si kluky, co tě vezmou na drifty do ulic (za což tě v lepším případě naštvaný japonský policista deportuje), a taky hromadu cizinců, tak to místo má pořád své kouzlo a nostalgii, kterou znám z videí.
Ve finále, když jsme tam byli za světla, bylo to vlastně nejlepší a dokážu si představit, že bych tam mohl trávit mnohem více času.
Dá se tam v klidu najíst s výhledem na parkoviště, takže se to dá spojit i s pozváním místních holek na rande u rámenu.
Nechci to jen kritizovat, protože já bych tam při návratu z toho “našeho ježdění po lese” trávil každou volnou chvíli, kdyby to šlo. Jen jsem chtěl svůj wau zážitek popsat trochu jinak.
V podstatě závidím lidem, co tam můžou být – a já ne.
Hod mincí, je už dávno zažitou historií, i přesto je mi je často připomínán. Nebylo tomu jinak ani když jsme cestou z Nikka projížděli kolem Mature.
Můj záchvěv euforie donutil všechny počkat, než jsem si přes plot prohlédl těch „pár“ Imprez.
Provozovna procházela rekonstrukcí a nikdo tam nebyl, takže jsem se blíž nedostal a lézt přes plot se mi, typicky po česku, úplně nechtělo.
Na vedlejším parkovišti bylo rozházených pár dalších aut. Například Subaru Casa Blanca, kterých bylo podle Wikipedie vyrobeno pouhých 5000 kusů.
Při bližším pohledu se ani není čemu divit. Takhle šeredná Impreza se u nás dá taky potkat, ale většinou jako výsledek českých “tuning” úprav, zatímco Casa Blanca byl pokus Subaru o retro design. Něco podobného jako Nissan March Bolero.
Hned vedle stála RX-8 s Mature RX-38 bodykitem, díky němuž má vypadat jako Mazda RX-3 ze 70. let. Je dokonce na prodej za 2 798 000 jenů.
Za budovou byla další odložená auta, která jsem alespoň kvůli té nostalgické scenérii chátrajících vozů vyfotil.
TEAM Miyaseimitsu: “Co takhle wankel s turbem?”
Potkali jsme na Nikko jejich výtvor “RX-15” co jezdí D1GP.
MR-S bude další auto, které si plánuju pořídit, tak mě na Nikku zaujala pomlácená Toyota SW20 v lehce zuboženém stavu.
Jezdit jsem ji pořádně neviděl, nejspíš kvůli technickým problémům, ale ten “real vibe”, že někdo chce driftovat s MR2, jsem dostal.
Doma na internetu jsem pak zjistil, že tahle MR2 jezdila D1ライツ a že Nikko je její domovský okruh.
EDIT: dneska ráno na Taniguchiho kanálu…
Jak málo stačí, aby sis nepřipadal jako trapák na Zbraslavi pod mostem…
Obyčejná, čistá, atmosférická Impreza s poklicemi.
