Yamanashi Noční Drifty

Nedávno se jel už pátej ročník nočních driftů na Sportsland Yamanashi a já na to koukal díky japonskejm jůtuberům live přenosem. Čím je ale tahle akce tak spešl v porovnání s jinými drift přenosy?

Za prvý, je to Yamanashi, takže hezkej layout s převýšením, sešupem a dobrým mixem rychlejch zatáček, který se utahujou do pomalejch. Díky tomu je ten layout taky přehlednej z jednoho místa a navíc se to jede v noci, takže správnej touge noční feel.

Za druhý nejsou tam lolácký omezení a celý to funguje jako velkej trackday + soutěže a battly na konci. Tím pádem se toho účastní dost streetově vypadajících aut, který nemaj milion koní a tunu sponzorů. Je to tak dobrá šance i pro vycházející hvězdy a mladý driftery, nabírat zkušenosti a zároveň battlovat proti legendám, kerý se tý akce účastní taky – jako například Yasuyuki Kazama v jeho zelený S15 a nebo Koichi Yamashita v červeným Mark II. Nevidí se totiž tak často, že by jel tandem Yamashita v závodní káře proti ženský ve skoro basic S14. I přes koňový rozdíly jsou ty battly pořád záživnější než tuzemský profi závody (rozuměj bližší tandemy). Mrkněte tady na raw záznam od týpka ze svahu.

Za třetí, celou akci organizuje Youchi Imamura, kterej se proslavil po celym světě v dobách zlatý D1 s bílou FD3S s Apexi sponzorem. Díky tomu tam může natáhnout svoje kámoše s legendární aurou. V porotě např. seděl Tokita, kterej jezdil taky D1GP. Výše zmíněnej Kazama byl svýho času jeden z nej drifterů v Japonsku a noční Yamanashi je teď jedna z mála akcí, kde ho uvidíte jezdit battly. Jen se podívejte na obrázek níže, jak při přehozu líže přednim kolem přesně krajnici.

A Yamashita? Ten teď vede žebříček Formula D Japan a na tenhle event přestavěl zevnějšek o Kazama Auto bodykit + celolak, aby to měl v topu na svý druhý, tréninkový káře. Ikonickej červenej Mark II s +- 450 koňma (proti 1000 v jeho FD káře) a takovejma zkušenostma tam pak v battlech všechny šikanuje.

Mrkněte na shrnutí od Optionu v japonštině

Nebo s anglickym komentářem, pitwalkem a detailem na Yamashitovo Mark II ve videu od Robbieho Nishidy:

Insurance Group Diana

Mark II Bootlip

Když jsem sháněl nějakej bodykit na Mark II, abych to auto opticky snížil a zbavil offroad looku na těch 18 palcovejch kolech, narazil jsem párkrát na zajímavej bootlip ve stylu 90s od Wald a Diana. A v tom jsem si vždy řekl: “Sakra, co to je Diana.”

Ukázalo se, že kdysi existovaly stránky nebo skupina, která měla divnej název Insurance Group a pod ně patřila styling garage Diana. Ta se zaměřovala na bodykity ve VIP stylu na auta napříč značkami Toyota a Nissan, a právě proto dělali i bodykity na sedany JZX90 a JZX100 (jak Chaser, tak i Mark II).

Mezi poznávací charakteristiky patřily zahlazený převisy nárazníků, špičatej přední nárazník s hranatejma mlhovkama a právě ten dlouhej bootlip. Ale aby kára vypadala víc VIP, dodávali také kus plastu na spodek dveří, který tomu dodal těžkotonážní look. Ty nástavce dveří totiž propojily vystrčený prahy se spodkem dveří od bočních lišt až dolů. Mrkněte na Cefiro, jak má rovný boky od tlustejch prahů až po lišty dveří.

Moc info o nich jinak neni a najít teď jakejkoliv díl nebo celej Diana bodykit na jakýkoliv auto je nadlidskej úkol. To je haluz, když si vezmete, že to taky trashovali i na okreskách kdysi dávno.

Kolem 2008 – 2010 to šlo furt objednat na netu, takže ten Diana bodykit jezdil a na Soareru i drifter Declan Hicks v Anglii. Měl dva kusy všeho do zásoby. Což je potřeba, protože se to při driftech ničí taky rychle.

Ve výsledku se stejně naskytla příležitost sehnat origo Toyota bodykit bez nutnosti importovat jej z Japonska nebo Anglie, takže se nemuselo odvádět výpalný celníkům a poště. Krásný na tom je, že je plug and play, tak nemusim řešit spasování, ale jen lakování. Nebudu tak už jezdit offroad look, dokud to nezlomim o nějakej retardér nebo díru na našich posranejch silnicích samozřejmě.

Schované poklady v přihrádce

To bylo furt: “Auta z japonskejch aukcí maj vždy nějaký věci navíc, o kterejch se v auction sheetu nepsalo, stačí se mrknout.” Bohužel, u seriovýho auta jsem věděl, že tam asi nebude schovanej nějakej dobrej podvozek, vejfuk nebo něco podobnýho. No, šance byla ještě nahlédnout do přihrádky, zda tam nenechal japonskej majitel něco bezcennýho, co bílý muž pak přeprodává zadraho na bazarech.

První jsem vytáhl mini cd, kde hrálo folkový duo Kobukuro. Neni to můj vkus, aspoň mi v autě může hrát autentická japonská hudba a můžu s tim flexovat na lidi tady. Úvodní písničku z CD (z roku 2002) si můžete poslechnout na tomhle odkazu. https://youtu.be/9I7wYWwnOIU

Druhá na mě vypadla ETC krabička, nezapojená. ETC je čtečka karet na mýtné v Japonsku. Strčíte do něj takovou kartičku s čipem a při průjezdu mýtnýma bránama strhává poplatek rovnou z karty. Bílý muž to rád koupí v japonský aukci a přeprodává v Evropě, protože to po zapojení mluví japonsky, když nastartujete. A co, že to řekne ženskej hlas po nastartování káry? Asi určitě klasicky: “Karta v ETC nenalezena, vložte kartu.” Ale ostatním můžete říkat, že vás to auto zdraví a přeje šťastnou cestu, protože u nás skoro nikdo japonsky nemluví.

Třetí jsem našel originál Toyota korekční barvu. Zabalenou ještě ve folii. Z toho jsem měl největší radost, protože na kapotě a pár místech mám oděrky od kamínků. Majitel to asi chtěl řešit, ale vysral se na to, takže je řada na mně.

Akorát, když jsem to rozbalil a otevřel, zjistil jsem, že to musel mít v autě tak 2 roky minimálně, protože barva vytvrdla a ředidlo nikde. Naštěstí se to dá rozředit zas ředidlem a naučil jsem se dobrej lifehack. Když jezdim v dešti a v bahně, tak ta patina schová jakýkoliv oděrky a škrábance na laku, takže prozatím vyřešeno.

vzadu

Občas se mi stane,  že narazím na fotku, kde to hlavní není to nejlepší. Například tahle mkII je sice pěkná, avšak Cresta v pozadí je o něco pikantnější. Na mojí obranu ale můžu říct, že v té době, kdy byla fotka pořízena mě Cresty až tak nebavily.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2021/02/Cresta-mkII-2.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2021/02/Cresta-mkII-1.jpeg

JZX100 inflace, bubliny a krajky

Z posvátných textů (nedivil bych se, kdyby za tenhle ceník nějakej amík dal balík peněz) můžeme vidět zajímavé porovnání toho, kolik stála Toyota Chaser JZX100 v různejch konfiguracích v Japonsku, když se prodávala tehdy v devadesátkách. Nejlevnější jsou samozřejmě diesel varianty s 2.4 motorem z Hiluxu a slabym 4 válcem do města. Na druhém konci jsou Tourer V modely s turbem a torsenem (manuály nebo o kus dražší automaty) na cenovkách +- 3,3 Milionu yenů, což je v dnešních kurzech kousek pod 700 000 Kč. Super cena, že? Pokud se ale vezme v potaz inflaci a to, kolik byl tehdy dolar, vyjde vám, že hodnota 700 000 Kč odpovídá zhruba milionu současných korun.

Zdroj: www.japanclassic.ru

Haluz je na tom to, že díky přebytku a volitelné výbavě jste si mohli na Chasera koupit tunu doplňků – třeba i TRD bodykit a křídlo. A stejně jako na Mark II dělala Toyota i zadní střešní křídlo (který je teď rare a drahý).

Ale největší bomba pro fajnšmekry je samozřejmě krajkovej potah sedaček, kterej je nyní taky ultra rare a prodává se za rakety. Ostatně, jako vše, co se týká těhle aut.

Jelikož budou JZX100 povolené pro import do USA od příštího roku, ceny se kvůli amíkům budou jen zvyšovat. Představte si, že byste si tehdy za milion současných korun koupili JZX100 a teď to prodali v aukci za skoro 500 000 Kč (pouze cena auta v aukci – bez dopravy, cla atd. s dopravou do Anglie je to přes 800 000 Kč) jako kousek na fotce  níže. A to ceny ještě porostou, dokud nepřeskočí ceny uplně nových JZX platforem v 90.kách, jako je tomu u ostatních japonských aut.

A já si tady zatim na perspektivním youngtimerovi kurvim lak  vytahováním lemů, abych tam narval 18×9.5j kola, než to za pár let prodám za miliony.

Nasedl jsem na hajp vlnu

Starší JZX, co vypadají jako Camry, jsou legal pro dovoz do USA od roku 2021 a kvůli tomu rostou na ceně za poslední 2 roky nesmyslně nahoru. Už jsem byl tak nějak smířenej s tím, že do našich končin za ty peníze a ten oser s přihlášením seženu reálně nějaký JZX110, co vypadá z dálky jako Mercedes. Když se objevilo na bazaru JZX110 za 4000 Euro, ale v automatu, začal jsem o tom reálně uvažovat a přemejšlet, jak budu swapovat automat převodovku na manuál.

Když mi prodejce, Sergio Diaz, poslal více fotek s tím, že se stěhuje do zahraničí, a tak musí auto prodat, bylo mi jasný, že to je fake inzerát. Takový shit story funguje možná tak na nachytávání lidí s pronájmem bytu, ale u JZX, kterých je v Evropě pomálu, to smrdělo. Přes Google Image search jsem si našel to stejný auto, který importovala už jedna firma do Německa kdysi před rokem a stačilo už šmejda jen nahlásit za fake inzerát.

Impuls to byl ale dobrý. Mrkl jsem se, jaký JZX110 se nabízí k prodeji. Šel sehnat Fortuna manuál (s klepajícím JZ). Měl rare Fortuna bodykit a z továrny zatmavený světla, ale to klepání motoru mě odradilo. Už vidím, jak s tou kvalitou mechaniků v ČR, hledáme vadu na motoru a odstraníme ji hned napoprvý.

Druhej byl fialovej manuál, ale vydriftovanej, ztuzenej a interiér krásně špinavej, jako kdyby v tom jezdil turista, co chodí na Šumavě po lesích a po vstupu do restaurací zásadně neoklepává boty od bahna.

A pak náhodou někdo měl na facebooku pár fotek JZX100 v rare dědkovskym two-tone zbarvení a bylo jasno. Sice tam bylo jen pár malejch fotek z japonský aukce a auto bylo údajně někde na trajektu z Japonska do Evropy, takže nešel vyfotit VIN štítek nebo si poslechnout motor, ale po pár měsících čekání a modlení se divím, že vše vyšlo a stojí mi tu JZX100 před vchodem do paneláku. Sice je to automat, ale byl o několik set tisíc korun levnější než manuály a neni vydriftovanej. A taky jsem v hloubi duše rád, že zatímco jůtubeři a amíci skáčou na Chaser hype train, já měl štěstí na to si za nějaký rozumný peníze sehnat Mark II, kterej jsem vždycky chtěl, protože ty zadní světla jsou prostě topství.