Vždy jsem si říkal, že auta maj jezdit a ne stát někde doma nebo v muzeu schovaný, jako je třeba u šejků. O svoje japonský auto se bojim už trošku víc, než o Compacta, štve mě každý škrábanec od blbých pražáků, kteří neumí parkovat, ale zas nechci, aby to jen stálo a jezdilo nějaký statický srazy.
Ale když se s tim jezdí, smykuje a lítá, tak dříve nebo později se tomu něco stane, jako například při driftování v Sosnové nebo kompresích na Nordschleife, kdy mi uletěl přední lip a přejel jsem si ho.
A tak čas od času, když se naskytne příležitost, začínám sbírat díly do zásoby, dokud je jich hodně nebo jsou pohodlně v okolí, aby se mi nestalo, že budu něco dovážet z Japonska za 20 000 Kč nebo to v budoucnu neseženu, jako třeba skla na AE86. Stalo se mi, že mi kluk v Německu, od kterého jsem koupil bodykit, nabídl ještě přední sériové blatníky a já je vzal do zásoby za pár peněz.
Našel jsem pak v Německu taky náhodou zadní lampy z Grande Mark II, který nikdo nechtěl a neznal. Tak jsem usmlouval slevu a koupil je taky za pár peněz. Zjistil jsem u toho také to, že Tourer V zadní lampy mají čirou část zatmavenou z továrny, zatímco slabší verze Mark II mají čirou část nezatmavenou. No a jinej kluk, kterého sleduju na Instagramu, dával do aukce v USA přední lampy z Tourer V se všim a já je zas za pár peněz vydražil. Všude jinde totiž prodávaj jen část světel nebo drahý nový komplety.
A tak jsem ready na to, až někde klepnu předek nebo zadek, a pokud ne, tak tím líp. Můžu to pak za 20 let prodat za milion peněz, jak to dělaj překupníci, kteří syslí díly. Stanu se tim, co jsem dřív nenáviděl.
