Auto je přihlášený a OEM lip je na místě, takže mám na nějakej čas hotovo. Teď už jen dodělat Nismo downpipe a Kakimoto vejfuk. Až vám bude zase nějakej chytrák tvrdit, že starýho praváka u nás nepřihlásíte, tak ho kopněte do koulí.
R na Tatsumi
Jako jedni z mála lidí na planetě se můžeme pochlubit tím, že jsme vyfotili R32 GTR na Tatsumi. Pak sme si dali polívku a čaj s medem z automatu. Čaj dobrej, polívka ne.
Smyk nebe demo… GTR!
Na této celkem hnusné fotce, můžete vidět dvě ikonické ikony japonského driftu. Taky to slovo drift už nenávidíte? Budu radši používat slovo smyk, ať tenhle post nějak bezbolestně dopíšu.
Kdo si myslel, že mám namysli R32 a S13 ,myslel spatně. Mě totiž blikla v hlavě dvě jména, Kawasaki a Koguchi. Koguchiho a jeho Silvii asi všichni znáte. Kawasakiho sky byl léta tváří časopisu Smyk tengoku, ten už tolik provařený není. Otázkou proto je, jestli se mi podařilo o něm něco vygooglit.
Nepodařilo. Dokonce se mi nepodařilo najít víc něž něco okolo 20ti fotek. Na Smyk tengoku blogu se dá najít pár fotek z údržby a několik, už roky po netu lítacích fotek.
Vím jen, že jde o prakticky sériové GTR, s vykuchanýma GTR vychytávkama jako je čtyřkolka a natáčení zadní nápravy. Auto má porůznu přeřezaný a ubroušený části podvozku, aby leželo co nejvíc na zemi a zároveň jelo “ovladatelně” smykem.
Sky se začal objevovat kolem roku 2008 kdy byla r32 stará plečka a jeté kusy se daly koupit za levno. Tak proč si jeden takový pekáč ze srandy na rozvěšení nekoupit, když váš časopis ovládá scénu a čte ho každej kluk v Japonsku.
Jde prostě o boro, jehož účelem bylo šokovat lidi složeným GTR jedoucím smykem a musím přiznat, že na mě tahle pojízdná reklama na časák funguje dnes a to tyhle stance mrdky nesnáším.
Jestli vás auto baví, můžete si na DRIFT STATION kanálu dohledat pár videí, ve kterých Kawasaki dost svérázně Sky upravuje.
Fotky jsou vykradené tak nějak z celého netu, díky stáří “stavby” je ale většina z minkary a již zmiňovaného Drift Tengoku Blogu.
Strana 94 – brána torii
V roce 2006 jsem si koupil průvodce po Japonsku. Šlo v té době o jedinou objektivní tiskovinu, která nebyla napsaná japanofilem honícím nad kimonama.
Když jsem na něj dneska v šuplíku omylem narazil, vzpomněl sem si, že sem v něm tenkrát něco zahlídl.
Přísahal bych že byl stříbrný, tak hledání chvilku zabralo… velká nostalgie…
Předražená Almera: Pár základních úprav
Je to už dva roky co mi tahle nepraktická kokotina chytá prach v garáži. Za tu dobu se už s autem člověk trochu seznámí a začně si pomalu dělat představu co a jak dál. Tady je pár poznatků, který jsme zatím pochytili.
I když přišlo auto z Japonska z 99% sériový, pořád se na něm našlo pár drobností navíc. O auto se v Japonsku staraly zeroyon legendy Endless a kromě dle mě docela hnusnýho předního lipu je od nich v autě i jiný čip v ECU. Co je v něm ví jen bůh, zatím se nám podařilo zjistit jen to, že je odstraněný omezovač rychlosti. Boost se stále drží na sériové hodnotě.
Podvozek stál samozřejmě za hovno a tak šel na auto HKS Hypermax IV GT. To je ta měkčí varianta (7kg/mm vs 12kg/mm u SP) a přiznám se, že je to podvozek s asi tím nejlepším poměrem cena/výkon široko daleko. K tomu se přidalo pár ramen od Cusco, který měly docela pozitivní vliv na odezvu řízení. Nechyběly samozřejmě i brzdy, zatím základní nabídka od Project μ. Ty na to naše dědkovský ježdění na kafe bohatě stačí, i když na nějakej hyper wangan maximum instagram attack to asi bude chtít časem něco lepšího.
Překupník z Holandska mi na auto namontoval nějakou čínskou rouru místo vejfuku, která úplně všude profukuje, takže ta se teď vymění za zrenovovaný Kakimoto. Zároveň se už lakuje i sériový přední lízátko, aby to auto vypadalo trochu víc korektně.
Co víc k tomu říct? Řízení RHD je v pohodě a kdo řiká že ne je debil. Spotřeba je u plus mínus sériovýho auta úplně v klidu (nechápu že to píšu, ale furt se na to někdo ptá), auto si vezme mezi 12-15 litry. Starý GT-R pravidlo, že musí mít člověk připravenou ještě jednu pořizovací cenu auta na servis se zdá být založený na pravdě. Výkon motoru je otázka za všechny prachy, osobně si tipuju něco kolem 320 koní. Až bude čas, tak se zajede na brzdu. A dál uvidíme.
Panoráma s SRkem
Červený Skyliny mám rád. Ať už jde o tu prasárnu, co postavil Doriten nebo o hyper sporťák co jsme nedávno vyhrabali na inzerci. Jak je to 32 a má červenou barvu dávám like.
Dnes ráno jsem se rozhodl pohrabat goo, co za Skyliny mají v nabídce a případně nějaký sepsat. Po několika stránkách se ukázal červený Sky na Buddy club kolech. V popisu vidím dvou-litr a na jedné fotce v pozadí baner SunLine Auto. “Ty ve já to auto znám!”
Po chvilce googlení jsem si ověřil že jde o democar SunLine, o kterém jsem před lety četl v Import Tuneru. Po zjištění, že je článek pořád k nalezení online, mě zahrnula vlna nostlagie.
Ve článku na IT se mimo jiné dočtete: There are Skylines and then there are Skylines. Oh sure, the R33 and R34 GT-Rs get all the glory, but some other cars wearing this exalted badge slip under the radar. Here’s one. It’s a ’90 R32 GTS-t Type M coupe.
Auto nemá uvedenou cenu, ta je “na optání”, což jak už jistě víte bývá známka toho, že cena bude nesmyslná.
Z auta, co se ukrývalo ve stínu celebrit z rychle a zběsile, se z R32 za 10 let stalo auto na výsluní, u něhož obvykle namísto cenovky naleznete červeně napsané ASK万円.
Output
405.5 hp
Engine
SR20DET swap; HKS F-Con V Pro ECU, GT2853R turbocharger, wastegate; Tomei Poncam camshafts, cam gears, fuel pump; Trust blow-off valve; Nismo fuel pressure regulator; ARC intercooler, pipes, oil pan; Blitz DSBC boost controller; NGK spark plugs; SLR manifold, radiator, radiator diversion panels, titanium exhaust; Samco Sport hoses; Sard 600cc/min. fuel injectors, catalytic converter
Drivetrain
OS Giken five-speed transmission with cross gear set; Exedy twin-plate carbon clutch, flywheel
Suspension
Crux coilovers; S15 rear suspension members; SLR pillow-ball mounts
Wheels/Tires
17×9 +20 offset Buddy Club P1 Racing wheels
Brakes
R34 GT-R Brembo four-piston calipers, 300mm rotors (front)
Exterior
Nismo front bumper, side skirts; C-West GT carbon wing
Interior
Bride Zeta II seats; Nardi steering wheel
Name.
Sun Line Racing, Okayama, Japan
Rare! NISMO Old logo Full bucket
Tak tenhle popis aukce na mě vyskočil v translatoru. Po krátkém průzku rare opravdu je. Podařilo sem i najít pouze jednu na minkaře a několik starých inzerátů na UPgarage.
Jde o příplatkovou sedačku od Nismo kterou si Japonští zubaři mohli v osmdesátkách nechat namontovat do R32, pokud to sním mysleli opravdu vážně. Sedačka (před vyblednutím) měla barvy schodné s interiérem GTR aby nenarušovala klidné fialovo modrošedé prostředí prémiového GT.
Z R32 se ale po letech stala z choluby dynamické Japonské smetánky čubka kalifornských dětí a honba po “Rare! NISMO Old logo” udělala z téhle vybledlé skořepiny sedačku za 20 000 bez poplatků a poštovného.
Veterán
Další den, další nesmysl na YAJ. Tentokrát se podíváme na sympatický veterán, který ocení nejeden fanoušek Gran Turisma po třicítce.
Kouzlo téhle R32 spočívá v několika věcech. Zaprvé, je to V-Spec II edice (celkem vyrobeno 1300 kusů), pochází z října 1994 (výroba skončila následující měsíc), je v naprosto originálním stavu (v dnešní době téměř nevídané)…
… ale hlavně, kurvadrát, má najeto jen 12.000 kilometrů a je po prvním majiteli.
Kombinace všeho dohromady způsobí potíže v okolí intimních partií nejednoho R-úchyla. Auto má vyvolávací cenu 6,2 milionu yenů (asi 1,3 mega na naše), což je dle mého skromného názoru dost málo. Jen pro porovnání, R34 v takovém stavu (nepočítám mega vzácné Nür spec atd.) se běžně draží za dvoj až trojnásobek téhle ceny.
Majitel po čtvrt století auto prodává, poněvadž se s ním údajně už bojí jezdit. Tak co, najde se tady nějaký rozumný veteránista? Zájemci pište do ATJ Hanbai.
tak příště
I když mu na poslední chvíli natočili hezké video v západním stylu, požadovaná minimální částka ¥38,000,000 (7 700 000 Kč) nebyla dosažena. Tak uvidíme jestli ho BH auction nabídnou na lednové aukci a jestli se to tentokrát povede.
EDIT
No tak teď na mě vyskočilo že Sky je klasicky na prodej. Nabídky prý můžete posílat na info@bhauction.jp, tak kdo se pochlapí?
Pohádky
Pohádky s dobrým koncem jsou sice hezké, ale pro praktický život vcelku k ničemu. Praktický život je totiž až na pár příjemných chvilek docela na hovno a nemá smysl si dělat iluze o tom, že bude líp. Občas ale v životě přijde chvíle, kdy si i ten největší pesimista či misantrop musí říct, že možná, ale opravdu jen možná existuje světlo na konci tunelu.
Přesně to si teď říkám já. Je tomu už skoro 15 let, kdy jsem obtěžoval v Kageki a posedával v téhle šedé R32. Nechápal jsem, že je to vůbec možný a akorát se utvrdil v tom, že to auto jednou prostě musím mít (a teď taky mám).
O to víc mi trhalo srdce, když jsem viděl co se s autem stalo. Původní majitel ho musel prodat a posledních deset let se válelo rozebrané na kusy a v pochybných rukou. Což mi vesměs může bejt jedno, jsme svobodná země žejo a když si něco koupíš, tak je to holt tvoje a pro mě za mě si do toho naser třeba V8 a jezdi CDS. Jsem ovšem jen člověk a pocit nostalgie si z hlavy nevymažu i kdybych chtěl, protože k tomuhle konkrétnímu autu mám bohužel konkrétní vztah.
A právě z toho důvodu mi dal do života trochu naděje člověk, který se k autu dostal teď jako poslední. Na rozdíl od předchozích majitelů má totiž nejen zkušenost se Skyliny, ale hlavně i rozum. Jo a taky pár RB26 navíc, což se při koupi auta bez motoru docela hodí. Auto zachránil hrobníkovi z lopaty a dělá z něj opět důstojnej kousek japonský automobilový historie, který může znovu vystavit na obdiv okolí a vyslechnout si od expertů, jak je to auto na hovno.
Foto: Kageki Racing a Filip Fabian
