Je to tady, jdeme se opít a já dostal na starost výběr podniku poblíž hotelu. Zahleděl jsem se do Google map a vybral podle názvu Beer Garage 87. (Bar 69, Bar 78…)
Kdo by čekal hipsterskou výčepnu pro cyklisty? Hehe.
Bylo to ale v pohodě, obsluha nás tolerovala a dokonce přijala dar v podobě nálepky cupholder, kterou ale raději jen přišpendlil na skříňku, kdo ví proč. Asi ta jazyková bariéra.
Přes rozmazané sklo bylo vidět do ulice na projíždějící auta a tu a tam něco projelo.
Pokud někoho zajímá výběr piv, tak to už si nepamatuju a ten zabijácký drink, který nechal připravit Madis, taky ne.
Ale druhý den jít na sushi k obědu mi moc nepomohlo, hehe.
Chtěl jsem tu obrovskou nálepku, co zase začali dělat, a navíc u nich parkují dvě Night Walkers JZX.
Nevím, jak významný tým jsou Night Walkers pro Japonce, ale díky JDM Insider DVD, po jejichž zhlédnutí jsem už nebyl ten samý člověk, pro mě dost zásadní.
Po našem příjezdu, měli už zavřeno, tak jsme si dali aspoň večeři v protějším Steak no Don. Moc mi ty japonský hamburgry (karbanátky) nechutnají, takže foodblog nebude… lol.
Další den už bylo otevřeno, takže jsem svůj cíl (nálepku) nakonec splnil.
Když už jsme měli oficiálně dovoleno fotit, našel jsem na heveru TH1 Dark Blue Skyline. Podle Panasport a bordelu pod ní bych řekl, že tam už nějaký čas visí.
Total R32 GT-R Production: 43,937
TH1 Dark Blue Pearl Production: 1,145
Na mapě mám body, které jsem poznal už v éře YouTube, případně přes Speedhunters. Jsou tam ale i místa, která sahají ještě mnohem dál do dob, kdy pro mě bylo Japonsko nedosažitelným cílem, a dával jsem si je tam jen tak pro jistotu… kdyby náhodou jednou.
Jedno z těch nejstarších je Air:Yous. Na japonské poměry nijak výjimečná garáž, servisující klasické kombo Silvia/AE86. Co mě uhranulo, je jejich hachi konkrétně auto majitele dílny, Tadashiho Yanagawy.
V roce 2009 o ní napsal na svůj blog Alexi (NoriYaro) a já se do ní okamžitě zamiloval. Tehdy měla taky zlaté nárazníky, jen ten přední byl GoodLine.
Nevím, jak to popsat, některá auta prostě mají hara. Třeba to kombo SSR Mesh a R1R… díly, co dokážou pohladit OG duši.
86 stála skřípnutá mezi daily keicarem a auty čekajícími na opravu, ale nějak se mi nechtělo pana Yanagawu prudit, aby s ní vyjel.
Když pak ale otevřel kapotu, abychom se pokochali 20V s takoashi, možná jsem se zeptat měl.
Přímo naproti dílně je FamilyMart. Dali jsme si tam kafe, sedli na zábradlí a já se snažil zpracovat, že na místo, které jsem roky sledoval na streetview…
Pokaždé, když narazím na inzerát od prodejce se zajímavou nabídkou aut, uložím si ho do mapy. Mám tak už slušnou databázi bazarů, která obklopuje místa, která chci navštívit.
Náš hlavní cíl byly ty staré automaty, ale pár set metrů od nich jsem si před pár lety uložil Carkoubou.
Výhoda bazarů je, že jsou takovým malým srazem, ze kterého auta neodjíždějí, takže můžete přijít kdykoliv vám to vyjde. Ani s focením nebývá problém, protože všechna auta už visí na internetu.
Nejvíc mě asi dostala bílá Cresta. Postupem času se po MarkII stala Cresta mojí nejoblíbenější verzí JZX100.
Už mě jen tak něco nezaujme, ale tahle Cresta mě fakt chytla.
Narazili jsme i na čistou Verossu. Já si nemůžu pomoct, to auto je prostě nádherný.
Já bych asi dal kapotu do barvy a bílé TE37, ale každé setkání s Verossou je svátek.
Ještě párek Laurelů…
… hřbitov výfuků (neboli sklad dílů na aukce pro bílé) …
Tohle místo jsem našel před pár lety na kanálu Experience JAPAN. Původně jsem se jen chtěl mrknout na staré automaty na jídlo, pak jsem ale zahlédl na regálu v pozadí kola.
Přidal jsem bod na mapu a už jen čekal, až se do Japonska vrátíme.
Ukázalo se, že automaty opravuje majitel pneuservisu. Dnes už má nejspíš více zákazníků kupujících si jídlo, ale pneuservis a prodej kol pořád v obklopení automatů funguje.
Dal jsem si kromě pár blbostí k obědu burger.
Nevím, jak tu chuť popsat… chutnalo to jako burger ze Smícháče před 15 lety…
Stará kola a automaty… ideální výlet na oběd s rodinou.
Druhá návštěva Link přinesla, krom Civiců, ovoce v podobě zaparkované MR-S. Konečně jsem se mohl podívat na japonské vydání něčeho, co bych sám chtěl vlastnit.
Černá MR-S s TRD bodykitem, na TE37V (15″ vpředu a 16″ vzadu), skořepinou Recaro, obřím otáčkoměrem do 11 tisíc, bez tapců, s rámem a motorem 2ZZ.
Pro japonský dorost který se chystal k odjezdu, jsme byli jen dva bílí otaku, takže z nás měli spíš srandu, než aby se pořádně pochlubili.
Kdysi dávno byl můj sen si zadriftovat v Japonsku snad kdekoliv by to šlo. Moje nejoblíbenější tratě jsou Nikko a Yamanashi, ale Ebisu jsem si chtěl také vždy projet a to se mi pak v 2024 splnilo. A jaký byly dojmy?
Díky simulátorům a různým hrám jsem měl aspoň na zkoušku projetý Ebisu různý layouty tolikrát a díky tomu, že dredatej Perma vydal celej komplex do Assetto Corsa, tak jsem se díky němu naučil i ty připojovací cestičky a parkoviště mezi jednotlivými layouty (ale neměl vedle cestičky tu klec s trápicím se medvědem jako v předchozím postu).
Ricedelivery dori hero Mr. Handbrake Pavel chtěl určitě smykovat Ebisu, tak jsme do toho šli spolu a půjčili si napůl turbený JZX100. Aneb taky Mark II, jako jezdim v ČR, ale upravenej a nastavenej jen na smyky. Samozřejmě jsme byli nervózní, že to vyšleme někam do lesa nebo do zdi a báli jsme se účtu za opravy, které si případně hradíte všechny (díly + čas mechaniků), pokud něco zrušíte. Helmy jsme nebrali z Čech, využili jsme toho, že se prodávaj použité v různejch Up Garage pro motorky a sehnali si tak snad nejlevnější helmy tam jako suvenýr.
Naštěstí se začíná na Kuru Kuru Landu, kde si zkusíte auto a pak se jde dál. Navrhovali nám School Course, ale já chtěl místo toho na Nishi, protože je širší, bezpečnější a zároveň se dá jezdit i rychleji. Hned první rozhoz plynem jsem na Kuru Kuru landu kolem kuželek přetočil, protože jsem nečekal o kolik moc výkonu a gripu to má proti mýmu JZX 😀
Tak jsem se přizpůsobil a už to bylo dobrý. Po přesunu na Nishi jsem byl překvapenej, že jsme oba provázali hned celej okruh smykem a nemuseli chodit po kručkách a učit se zatáčku po zatáčce. Bylo to i díky nastavení auta, protože se chovalo hezky, čitelně a dalo se řídit jen plynem. Jediná výtka byla k tloušťce starého volantu, který byl tlustý jak kýbl a skořepina sedačka měla boční vedení tak “dobře” do strany, že vám to blokovalo lokty.
A k čemu jsou dobrý lokty? Naučit se podřazovat levou rukou, když nemůžete dát dozadu loket vede k tomu, že místo 3 > 2 dáte 3 > 4 😀 Ale tomu jsme se přizpůsobili tim, že jsme prostě vyklonili celej loket vejš a podřazovali jsme hlavně zápěstím. Pak jsme si jen užívali zbytek jako například letět 120 na Kita (North) coursu plnej omezovač než se přehodí.
Zažít si drifty na Ebisu v reálu byla určitě super zkušenost, ty layouty maj hezkej flow s těmihle auty a když mě pak vezl norskej kamarád v jeho JZX90 s top speed nástřelem, to bylo taky skvělý. Proti simulátoru jsou tam v reálu různý díry a zlomy, kterým se musíte vyhnout a vyjet mimo krajnici znamená rozmlátit ráfek, ale pokud máte naježděný ulice, tak by pro vás mělo bejt v pohodě držet si hezkou lajnu bez dirt dropů. Pokud je možnost, je dobrý si to jednou za život zkusit.
Ale na Ricedelivery je k tomu na památku i video, jak to vypadalo za volantem:
Mně to určitě dalo dobrý zkušenosti, vyzkoušet si jak se chová dobře nastavený JZX a jak projet se zas po nějaké době s manuálem. Jak už nekoukám na Ebisu videa, protože jsou na Youtubu všechny stejný, budu na tohle vzpomínat rád. Příště ale radši pošetřim peníze a koupim si v Japonsku víc dílů na Toyotu, který bych si mohl zase přivézt v kufru 😀 Na památku máme aspoň i papír, který se dává za okno, když jedete smykovat na okruh.
