Náročné cestování a vyprchávající alkohol nás vedly k další zastávce.
Oddychnout si na pláži po cestě na další spot přišlo vhod.
K tomu jedna stance Impreza a Celica, abys pořád věděl, že jsi v Japanu.
oběd v nákupáku
Rozhodli jsme se pokořit kulturní vrchol a zajít na running sushi do nákupáku. Cestou bylo nejblíž nákupní centrum Yumegaoka Soratos.
Výhled z garáží byl jak z nějaké simulace… fotka to asi nedokáže vystihnout, ale ta čistota Japonska je občas téměř neskutečná.
Sushi je v Japonsku buď skvělý, nebo obyčejný. Tohle bylo logicky spíš to obyčejný… Je pak samozřejmě i hnusný to lze kupit hlavně u nás.
Po jídle jsme se zastavili ve zverimexu, kde prodávají psy jako morčata.
Před odjezdem jsme ještě dali kafe na terase. Patrik byl unavený z předchozího večera v baru, tak šel koukat na vlaky projíždějící přilehlou stanicí Shimoiida Station.
kupuju!
Další Tohoku korektní shop je FEEL Yokohama. Jak jinak, zabývají se JZX platformou. Od toho, že vám ji prodají, přes lehké úpravy po mega stavby.
Nevím, jestli je pořád vyrábí, ale viděl jsem i FEEL Yokohama výfuk, tak nejspíš dělají i díly.
Mě na jejich place samozřejmě nejvíc chytla Verossa.
Už jsem jich za život pár viděl, ale tahle byla moje. Takový to auto “takhle bych to postavil já”.
Není to žádná ultra YouTube stavba… a to je na tom právě to dobrý.
Vyházený interiér s rámem a starou Zetou.
A hodně mě baví ty BNR34 kola a Supra brzdy.
Buď je to stará stavba, nebo auto postavili ze zbytků, co se jim válely ve skladu, každopádně je to perfektní.
Třešnička na dortu je můj oblíbený Vertex bodykit, i když už mám dneska radši OEM lipkit, pořád má místo v mém srdci.
ranní káva
Ráno měli kluci po pivku chuť na „opravdovou“ kávu z kavárny, tak jsme se stavili u Gusto Café Restaurant.
V životě jsem o tom místě neslyšel a ani jsem se o něj po příjezdu nezajímal. Jediné, co jsem viděl, byl March.
Očividně patřil nějaké holce. Příplatkové ofuky, zástěrky, cool brýle…
… a hlavně zahrádka. Už dlouho nějakou, co by na Mircu sedla, hledám.
Je mi jasný, že už jsem v bublině, ale to auto mi přijde fakt pěkný.
Když jsem se probral z okouzlení, kluci už do Gusto z nějakého důvodu nechtěli, a tak jsme zašli na klasiku do Lawsonu.
Než jsme dojeli, nechali jsme majitelce? malý dárek za stěračem.
Do baru bez čísla nejdu
Je to tady, jdeme se opít a já dostal na starost výběr podniku poblíž hotelu. Zahleděl jsem se do Google map a vybral podle názvu Beer Garage 87. (Bar 69, Bar 78…)
Kdo by čekal hipsterskou výčepnu pro cyklisty? Hehe.
Bylo to ale v pohodě, obsluha nás tolerovala a dokonce přijala dar v podobě nálepky cupholder, kterou ale raději jen přišpendlil na skříňku, kdo ví proč. Asi ta jazyková bariéra.
Přes rozmazané sklo bylo vidět do ulice na projíždějící auta a tu a tam něco projelo.
Pokud někoho zajímá výběr piv, tak to už si nepamatuju a ten zabijácký drink, který nechal připravit Madis, taky ne.
Ale druhý den jít na sushi k obědu mi moc nepomohlo, hehe.
vlna B a TH1
Po cestě zpět do hotelu jsme se stavili u B-Wave.
Chtěl jsem tu obrovskou nálepku, co zase začali dělat, a navíc u nich parkují dvě Night Walkers JZX.
Nevím, jak významný tým jsou Night Walkers pro Japonce, ale díky JDM Insider DVD, po jejichž zhlédnutí jsem už nebyl ten samý člověk, pro mě dost zásadní.
Po našem příjezdu, měli už zavřeno, tak jsme si dali aspoň večeři v protějším Steak no Don. Moc mi ty japonský hamburgry (karbanátky) nechutnají, takže foodblog nebude… lol.
Další den už bylo otevřeno, takže jsem svůj cíl (nálepku) nakonec splnil.
Když už jsme měli oficiálně dovoleno fotit, našel jsem na heveru TH1 Dark Blue Skyline. Podle Panasport a bordelu pod ní bych řekl, že tam už nějaký čas visí.
Total R32 GT-R Production: 43,937
TH1 Dark Blue Pearl Production: 1,145
Další srdcovka
Na mapě mám body, které jsem poznal už v éře YouTube, případně přes Speedhunters. Jsou tam ale i místa, která sahají ještě mnohem dál do dob, kdy pro mě bylo Japonsko nedosažitelným cílem, a dával jsem si je tam jen tak pro jistotu… kdyby náhodou jednou.
Jedno z těch nejstarších je Air:Yous. Na japonské poměry nijak výjimečná garáž, servisující klasické kombo Silvia/AE86. Co mě uhranulo, je jejich hachi konkrétně auto majitele dílny, Tadashiho Yanagawy.
V roce 2009 o ní napsal na svůj blog Alexi (NoriYaro) a já se do ní okamžitě zamiloval. Tehdy měla taky zlaté nárazníky, jen ten přední byl GoodLine.
Nevím, jak to popsat, některá auta prostě mají hara. Třeba to kombo SSR Mesh a R1R… díly, co dokážou pohladit OG duši.
86 stála skřípnutá mezi daily keicarem a auty čekajícími na opravu, ale nějak se mi nechtělo pana Yanagawu prudit, aby s ní vyjel.
Když pak ale otevřel kapotu, abychom se pokochali 20V s takoashi, možná jsem se zeptat měl.
Přímo naproti dílně je FamilyMart. Dali jsme si tam kafe, sedli na zábradlí a já se snažil zpracovat, že na místo, které jsem roky sledoval na streetview…
…teď koukám na vlastní oči.
Bazoš .real
Pokaždé, když narazím na inzerát od prodejce se zajímavou nabídkou aut, uložím si ho do mapy. Mám tak už slušnou databázi bazarů, která obklopuje místa, která chci navštívit.
Náš hlavní cíl byly ty staré automaty, ale pár set metrů od nich jsem si před pár lety uložil Carkoubou.
Výhoda bazarů je, že jsou takovým malým srazem, ze kterého auta neodjíždějí, takže můžete přijít kdykoliv vám to vyjde. Ani s focením nebývá problém, protože všechna auta už visí na internetu.
Nejvíc mě asi dostala bílá Cresta. Postupem času se po MarkII stala Cresta mojí nejoblíbenější verzí JZX100.
Už mě jen tak něco nezaujme, ale tahle Cresta mě fakt chytla.
Narazili jsme i na čistou Verossu. Já si nemůžu pomoct, to auto je prostě nádherný.
Já bych asi dal kapotu do barvy a bílé TE37, ale každé setkání s Verossou je svátek.
Ještě párek Laurelů…
… hřbitov výfuků (neboli sklad dílů na aukce pro bílé) …
… a hurá zpátky do auta na další spot.
Showa Burger
Tohle místo jsem našel před pár lety na kanálu Experience JAPAN. Původně jsem se jen chtěl mrknout na staré automaty na jídlo, pak jsem ale zahlédl na regálu v pozadí kola.
Přidal jsem bod na mapu a už jen čekal, až se do Japonska vrátíme.
Ukázalo se, že automaty opravuje majitel pneuservisu. Dnes už má nejspíš více zákazníků kupujících si jídlo, ale pneuservis a prodej kol pořád v obklopení automatů funguje.
Dal jsem si kromě pár blbostí k obědu burger.
Nevím, jak tu chuť popsat… chutnalo to jako burger ze Smícháče před 15 lety…
Stará kola a automaty… ideální výlet na oběd s rodinou.
Lambo a cyklistika
Další den jsme měli v plánu jedno zajímavé místo, které jsem objevil díky japonskému food vlogu a potom pár legendárních garáží.
Už jsem musel přejít z vody na iontový Pocari Sweat, protože tempo bylo brutální. Samozřejmě kafe a dorayaki nemohly chybět.
Kluci chtěli do UP Garage, a takhle nějak to dopadne, když necháte majitele BMW najít UP Garage…
… pravda, nakonec tam bylo i pár dílů na auta.
Už se nám moc nechtělo sedět v autě, tak jsme k našemu prvnímu spotu šli od cyklo garáže pěšky. Cestou jsme narazili na kancl, ve kterém stálo Lambo.
Jak jinak klientům a investorům v 90. letech ukázat, že se daří, než Lambem vedle psacího stolu?
Tahle auta jsou úplně mimo můj radar. Od osmi let, kdy jsem ztratil své Diablo Burago, jsem se o Lamborghini nezajímal.
Až Madish, jedinej real petrolhead mezi námi pozéry, nám osvětlil, že jde o rare Viola Metallic použitou na SE30.