Původně jsem se po delší době chtěl rozepsat o tom jak mi zase stoupnul tlak kvůli nějakýmu debilnímu youtuberovi, ale žena mi řiká, že nemám bejt tak negativní. Tak si dáme pro změnu něco pozitivního a natočenýho po staru. Víte jak to myslim, jakože z doby, kdy natáčet videa neznamenalo jen namířit si kameru do ksichtu a vyprávět o tom jak jste úžasný.
bacha fízl
V době našich oslav nedotažené revoluce se na druhé straně planety, na místě konání snahy splašit někde prachy když F1 a WRC už netáhne (Odaiba TYO), odehrával sraz starých japonských vehiklů.
Jakožto prachobyčejný gajdžin jsem napřed tápal, co se to vlastně ve videu děje. Později mi došlo, že hlavní problém není nosník brousící asfalt, nebo evidentní záliba v klouzání, ale chybějící nebo špatně viditelná přední SPZ.
Nemáš-li čas tak skoč na 3:06 a 4:10
tak příště
I když mu na poslední chvíli natočili hezké video v západním stylu, požadovaná minimální částka ¥38,000,000 (7 700 000 Kč) nebyla dosažena. Tak uvidíme jestli ho BH auction nabídnou na lednové aukci a jestli se to tentokrát povede.
EDIT
No tak teď na mě vyskočilo že Sky je klasicky na prodej. Nabídky prý můžete posílat na info@bhauction.jp, tak kdo se pochlapí?
kupuj Hero Machine
Tuto sobotu si budeme moci ověřit, jak moc “přehajpovaná” takzvaná japonská auto kultůra v dnešních dnech je. Bude se dražit GroupA GTR v barvách Advan, jež vozil prdel polobohovi Keiichimu. Kombo při-rovnatelné k iPhonuX s Gucci obalem, co nosila Ryhana týden ve vagíně.
Ano, až tak moc svatý grál tento letitý pekáč je. Před několika lety nikoho nezajímal, no ale dnes… kdo by to nechtěl? Jsem opravdu zvědavý, jestli se prodá a pokud ano, tak za kolik. Já bych ho snad ani nechtěl. Bude s ním víc práce než užitku a do pár let dopadnete jako majitelé RWB, kteří dnes mají “vytuněná”, nesmyslně barevná, neprodejná torza Porsche.
Zkrátka nějak nevěřím tomu, že si udrží cenu. Na druhou stranu je pravdou, že jsem hater a mé jméno není Pepa, tak co já asi tak můžu vědět.
Jo a pro drift sem taky nic neudělal.
Fotky jsou z webu BH auctions, kde se dají celkem jednoduše stáhnout. Proto je budete dalších několik desítek let opakovaně vídat na generických facebook petrolhead stránkách, dokud JDM neupadne do tuningového zapomnění.
Hara
Sem tam se někomu povedlo postavit auto co miloval celý svět. Někdo jako Goto to třeba ani nechtěl a někdo jako Joshua ani jinak dopadnout nemohl. Podobnou legendu lze postavit i dnes, jako se to povedlo Caseymu, ten si to ale celkem vydřel.
Pojďme začít třeba u S12. Těch Češi rozebrali snad víc, než se jich dovezlo do Evropy. Henry se dostal na světové weby a na PC plochy malých chlapců díky své snížené S12, která doslova lítala po síti a lidi hltali jeho blog jak páteční pivko. Před lety auto rozebral a stal se z něj hipstr. Asi teď někde hraje na kytaru a nejí maso.
Jeho kámoš Juta ale oslnil svět ještě více a dokonce i za méně peněz než Henry. Na zetko, co někde vytáhl ze stodoly dal coilovery z integry které se mu válely v garáži, starý Hayashi 505 a šroubovaný blatníky. Do roka bylo snad na všech webech, několika časácích a myslím že snad i ve hře. Dokonce mělo sponzoring od Koyorad.
O Joshuovi toho moc nevím. Patřil k Risky Devil a přesto, že dnes už je podobných aut všude až moc, byl první kdo takové auto postavil na západě. V článku na speedhunters dokonce označují jeho nálepky nad výfukem jako něco zcela nového… dnes jste s boxy team nálepkou spíš pro smích.
Jeho naprostý opak, minimálně ve snaze zviditelnit se na netu byl Goto. Ten působil, že jeho sláva ho spíš obtěžuje. Byl jedním z třech pomatených Japonců vymýšlejících šílenosti jako trysky na zádi S14. On byl pro změnu posedlý váhou a tak rez spíše uvítal a rovnou z auta i něco málo odřezal. Hatchback se mu asi časem rozpad a tak si postavil ještě o něco lehčí kupé. To už ale internet moc neoslnilo.
Můj oblíbenec Stan byl jedním z těch australských chlapců co nemohou mít turbo a tak sáhnou buď po N/A Silvii nebo KE70. On si vybral 70, dal do ní 4AG na karbech, složil jí nesmyslně na zem a na malinké SSR no a úspěch byl tu. Dodnes mu lidi píšou o speclist a je to přesně to auto co si každý vybaví, když řeknete KE70. Dnes má S14. Ta ale zatím nijak výjimečná není, prostě 14 na boky.
Poslední ze všech celebrit nejcelebritovnější je Casey a jeho S13. Taky začala jako auto na hraní pro mladého Australana. Nejen díky 15kám, co jednu dobu musel mít každý protože “90s”, ale hlavně díky nárazníku TBO je dnes vzorem pro většinu PS13 staveb po celém světe. Prakticky neznámá firma prodávající v Japonsku lamináty dnes posílá své výrobky do celého světa a Casey na to má svůj podíl. S13 si sebou dokonce vzal i do Japonska kde jí ale rozvěsil. Teď porůznu skupuje Nissany a po pár měsících je posílá do světa.
No a to bude asi tak všechno. Nejde o náš výběr, ale o auta, co po léta obstála jako pomyslný zástupce svého modelu… Jesti se vám ty auta nelíbí, nebo s tím nesouhlasíte, bude to nejspíš proto že víte hovno. Nám už se taky všechny nelíbí, ale to je nejspíš tím, že většina znich je přibližně deset let stará… a to tu byl ještě jinej svět. Pokud s námi i tak nesouhlasíte, měli byste sem přestat chodit. Facebook a Youtube má pro vás své konečníky otevřené.
JapanRacing vysraný
Fake díly už jsem tak nějak přestal řešit. Pitomci bez know how přesedlali z “ja to nevěděl” na “to je stejný jenom levnější vole” a já se tak nějak hodil do klidu a “ať si každej dělá co chce, ať si třeba chcípne, mám to v prdeli”.
Potom ale přišel Japan Racing a mentálové začali s radostí skupovat sady kol, že teda konečně nebudou mít fake přesto, že s urputností korejskou a filipínskou produkci obhajovali kudy chodili. Jenže milé děti vlk se nestane babičkou jen proto, že si vezme čepec a lehne si do postýlky.
Když kupříkladu vezmete hromadu hnoje, uplácáte z ní kouli a napíšete na ní AMG, neznamená to, že se z ní rázem stal výplod německého inženýrství. No a podobně, drazí pitomci, je to s kusem polského hovna se štítkem “Japan”. Nechci tu diskutovat o kvalitě a duševním vlastnictví, jak jsem říkal 99% populace je mi zcela u prdele. Co mě ale zaráží je ta debilita pseudozávodníků vydělávající polské firmě Wheel Trade nesmysly. Přitom jediné co vymysleli, evidentně geniálního, je nazvat své kopie všemožných světových kol Japan Racing.
Přesto, že většina majitelů takových kol jsou vážně pitomci, co nejspíš neumí používat internet, najdou se i tací, kteří vědí co na autě mají. Například petrolhead s E92 M3, kterému po splátkách leasingu už nezbude skoro na nic, nebo majitel Skylinu, co si myslel že to za 600k koupí a bude v klidu, ale při vyčerpání 400k půjčky na GO všeho už prostě na kola nezbylo …
Možná jsem se Vás právě dotkl a můžete namítat, že Váš Hundai Genesis před vašima očima vykešoval děda. Jenže tak na lidi bohužel působíte. Nikdy jsem prostě nepochopil jak někdo může mít auto za statisíce a kola … no jak říkám dělejte si co chcete.
Youtube: Mazda Deutschland? Ja natürlich!
Má-li vaše vzdělání delší záběr než namířit čárový kód na lejzr nebo otevřít dveře na zastávce, možná znáte víc než jeden světový jazyk. Je li tím jazykem zvučná němčina ladící se zvukem der Wankel Motor máme pro vás možná skvělou novinku. Německé zastoupení Mazdy totiž není tak chcíplé třeba jako české zastoupení Toyoty a chápe že jejich zákazníci nejsou jen tupá masa jezdící z práce na chatu.
IT
S rokem 2000 svět neskončil, Japonci nedělali nic jiného než jezdili na touge, jak nám ze všech stran cpe internet, v Čechách se tunily Rapidy a Felicie a v Americe začal muscle káry na srazech vytlačovat import.
Místní “tuning” časáky stály za hovno, stejně jako to co tu jezdilo. Ono nám tu totiž to slovo tuning celkem zdegenerovalo. Stejně jako je dnes každá schnilá plečka jedoucí bokem “drift specíál”, bylo dřív každý fáčko s přilepeným aero setem z benzínky “upraveným autem”.
Na srazu jsem nikdy nebyl, nebavili mě ty auta a hlavně ani lidi. Je to jako byste měli rádi běhání a jediná možnost jak si zaběhat by byl fotbal… to bych snad radši přestal i chodit.
Jediná spása byl fakt, že jsem se relativně brzo dostal k internetu. Po několika minutovém pinkání, cvakání a jakéhosi vytáčení na mě čekal nepochopitelný svět v podobě onboardů z wanganu na Google video, boků na webu Driftsession a hlavně Import Tuneru, kde bylo všechno včetně import štětek.
Pár let na to se mi dokonce povedlo si Import Tuner na tři roky předplatit. Přesto, že jsem v té době neuměl moc anglicky, i to málo, čemu jsem rozuměl, mělo několikanásobnější informační hodnotu než to, co sem si mohl přečíst tady. Myslím, že i v dnešní době by mohly ty 10 let staré články vykrádat české speed petrolhead online magazíny jako čerstvé novinky ze světa aut.
Po tom, co Tuning Magazine vykradl 86ers.org ve článku o Tec-Art’s N2 hachině jsem přestal číst místní časopisy úplně. Ale to už jsme byly stejně skoro všichni na netu a to, že podobné tiskoviny neobstály v konkurenci se světem je i důkazem toho, že stály za hovno.
Jako jsme samozřejmě zakomplexovaný z malých penisu a závidíme, protože jsme v životě nic nedokázali, ale podívejte se na ty fotky… takový články tu nevychází ani teď a to už jsme desítky let globalizovaní, unifikovaní a celosvětový.
Hlavně si to odvez
Před bílou vlnou jež pohltila trh s jetými díly, byla jediná inzerce dávající smysl UPgarage. Yahoo byl spíš bordel, což byla pro evropského snaživce výhoda. Jendou jsem koupil pár SSR za 2500Kč díky špatně vybrané kategorii inzerátu, jindy Nardi za 1500 díky špatnému popisu dílu.
Dnes už ale kluci moc dobře ví, že děti ze západu jen čekají, až jim pošlou hypotéku za 30ti letý catback jen proto, že má na koncovce nápis Nismo.
Na to všechno jsem si tak nějak vzpomněl, když jsem viděl tuhle aukci. Název starý krámy na B110. V popisu pak stojí něco jako TS exteriér, ty kola jsou Hayashi 8j a 9j, pořádně si prohlédněte fotografie, odmítám to kamkoliv posílat a laskavě se ozvěte než si pro to pojedete.
Ta naprostá ignorace hyper rare white dream youtube trend video with my Datsun overnight mě tak nadchla, že sem to sem musel poslat. Úplně mám před očima Yahoo v roce 2008.
Sunny B110 TS 1200 byl závoďák ze 70. let. Repliky jenom blatníků stojí na ebay 13 000 Kč. Aukce končí za pár hodin a vypadá to tak na 30 000 – 40 000 Kč za vše, což je cena jenom těch kol.
Pohádky
Pohádky s dobrým koncem jsou sice hezké, ale pro praktický život vcelku k ničemu. Praktický život je totiž až na pár příjemných chvilek docela na hovno a nemá smysl si dělat iluze o tom, že bude líp. Občas ale v životě přijde chvíle, kdy si i ten největší pesimista či misantrop musí říct, že možná, ale opravdu jen možná existuje světlo na konci tunelu.
Přesně to si teď říkám já. Je tomu už skoro 15 let, kdy jsem obtěžoval v Kageki a posedával v téhle šedé R32. Nechápal jsem, že je to vůbec možný a akorát se utvrdil v tom, že to auto jednou prostě musím mít (a teď taky mám).
O to víc mi trhalo srdce, když jsem viděl co se s autem stalo. Původní majitel ho musel prodat a posledních deset let se válelo rozebrané na kusy a v pochybných rukou. Což mi vesměs může bejt jedno, jsme svobodná země žejo a když si něco koupíš, tak je to holt tvoje a pro mě za mě si do toho naser třeba V8 a jezdi CDS. Jsem ovšem jen člověk a pocit nostalgie si z hlavy nevymažu i kdybych chtěl, protože k tomuhle konkrétnímu autu mám bohužel konkrétní vztah.
A právě z toho důvodu mi dal do života trochu naděje člověk, který se k autu dostal teď jako poslední. Na rozdíl od předchozích majitelů má totiž nejen zkušenost se Skyliny, ale hlavně i rozum. Jo a taky pár RB26 navíc, což se při koupi auta bez motoru docela hodí. Auto zachránil hrobníkovi z lopaty a dělá z něj opět důstojnej kousek japonský automobilový historie, který může znovu vystavit na obdiv okolí a vyslechnout si od expertů, jak je to auto na hovno.
Foto: Kageki Racing a Filip Fabian
