Klasicky jsme v neděli vyrazili na ranní throttle therapy a narazili na tenhle spot. Nesnáším označovaní českejch od oleje poblitejch parkáčů jako Tatsumi nebo Daikoku, ale tohle místo mi opravdu lehce připomínalo Hakone.
Tak se z ježdění stalo focení a pak už bylo skoro poledne a silnice se zaplnily chatařema mířícíma s lehkou opicí ze sobotního večírku zpátky do hoven všedních dnů.
Ježdění po ránu má spoustu výhod, ale jenom tak do devíti, kdy většinou veškerou zábavu ukončí cyklisti a následně zmiňovaní chataři.
Bylo to asi poslední “ježdění” tenhle rok. Přes zimu mám v plánu na Mikře dodělat pár věcí jako sání, možná přečalounit Nardi… nevím. Celkem mě baví jak je odrbaný.
Ale uvidím, trochu si hraju s myšlenka jí zavřít do garáže a na pět měsíců jí pustit z hlavy.
