Fake parts fake passion
Z análů internetu se mi před chvílí zázrakem podařilo zachránit pár fotek z mojí první návštěvy Japonska. A protože to je už pěkně dávno, konkrétně 16 let, z těch otřesných fotek v příšerném rozlišení se najednou stal ultra fresh OG original content. Tak si tady s nima trochu zaflexíme, ne?
Algoritmus opět zaválel a doporučil mi video testu “okruhové” EG6 na Chuo Expressway. Kombinace výhledu na město podél okruhu a semi deep Nardi mě provedla celými 12ti minutami aniž bych ve videu rozuměl jedinému slovu.
Ještě jedno video, tentokrát carcheck. To je spíš ale už jen tak pro zajímavost…
Samozřejmě že sem chtěl Arai. Ale nejlevnější “motorsport” je za 15k a za motorkářskou se mi těch pár tisíc dávat nechtělo. Byla ještě možnost vzít jetou v Japonsku, ale nakonec mě to řešení a hledání přestalo bavit a koupil jsem nejlevnější model Vietnamské firmy HJC.
Když sem si jí šel do K2 moto zkusit dozvěděl jsem se, že “takový sračky nemají ani skladem”. Nemyslím HJC ale mnou vybraný model CS-15. To že jí mám do auta a ne na motorku je celkem uklidnilo a ten klenot mi po odevzdání 2,5k s klidem předali. Doma jsem z čela slepil logo výrobce, prohrabal sbírku samolepek a sjel do nejbližšího hobbyshopu pro samolepící folii.
Jako když všechno klapne a na tom okruhu budu fakt několikrát za rok, tak tu Arai nakonec koupím. Zatím mi musí stačit tahle cheapass varianta se závodnickým stínítkem z Hornbachu a cool nálepkama. Pro navýšení ultimativnosti flexu jsem na fotku přidal i rukavice.
Ale abych si z toho pořád nedělal jenom prdel, helma je pohodlná, má celkem plochý týl tak by nemusela tolik narážet na opěrku hlavy. Baví mě i to jak má lehce zastaralý design.
Takhle si prohrabávám stránku Ignition model a najednou narazím na model číslo IG2044… “do řiti to auto odněkud znám”. Už jsem tu psal, že netrpím nějakou extra velkou FD obsesí, proto mě na FD, co stála u Global Auto, zaujaly víc kola, než auto samotné.
Samolepky FEED sem díky naprosté rotary neznalosti ignorantsky přešel, udělal pár fotek a šel za klukama honit nad Skylinama. Stále v téhle mimozemské technologii tápu, tak sem raději zkopíruju text z eshopu RHDjapan.
FEED is an anagram that stands for Fujita Engineering Evolutional Development. While supporting a couple other Mazda vehicles FEED specializes mainly in rotary vehicles tuning and aero parts. The products and design by FEED are of an original style from the Osaka region and differ greatly from the Tokyo RX-7 tuning style. FEED has some of the meanest circuit machines and some of the sleekest demo cars and continues to influence the rotary tuning community around the world.
Chtěl jsem přes zimu zaflexit pár posty s blink blink díly z Japonska, ale moc toho díky současné situaci (od srpna !) nepřišlo.
Přesto, že mělo jít o pouhé daily, a zatím pořád věřím že tomu tak je, koupil jsem do Hondy Bride. Uvidím jak mi to bude sedět na denní bázi. Hlavní důvod, proč jsem se do ní nechal ukecat (krom ceny z roku 2010) je i můj záměr zkusit si projet pár okruhů.
Velmi mě překvapilo, že se tu nedají na Civic koupit pojezdy na skořepiny. Moc se mi toho nepodařilo najít ani v Evropě, tak jsem vzal ZeroFighter double lock. Přijdou mi stejné jako Bride a byly za skoro poloviční cenu.
Na cestě jsou ještě výfuk a kola, ty jsem na rozdíl od pojezdů nevzal letadlem, ale lodí. Do Evropy se plaví už skoro půl roku, tak snad už brzo dorazí. Kola jsou oem EK9 za, jak je mým zvykem, skvělou cenu 16500Y, nemají ale pokličky. Ty jsem po zjištění, že je chytráci z netu šmelí kolem 4000 Kč za sadu, objednal přímo u Hondy za 1600 Kč
Už je mám doma ale taky jim trvalo cca 5 měsíců dostat se z Japonska do Čech.
Před pár týdny jsem narazil na kanál mogu mogu, neboli žvejk žvejk. Zaujala mě hlavně dvě videa. První o šéfkuchařce, protože je to žena a je mladá a je to žena… a druhý o páru postarších Japonců, co každý pátek promění svůj keitruck v Oden restauraci.
otaku fact:
Slyšíte, jak v druhém videu, celou dobu řve nějakej pták? Jsou slyšet po celých městech. Trvalo mi asi dva dny než mi došlo, že je to zvukový signál semaforu pro chodce.
Jako občas si říkám, jestli bysme se na to focení mobilem neměli vysrat a koupit si pořádnej foťák.
Ale nakonec tam stejně vždycky jedem se starejma plackama v kapsách.
Jelikož toho máme hodně na práci… všimli jsme si při brouzdání na streetview, že Japonci začali praktikovat novou techniku zabezpečení v souvislosti se stoupajícími cenami a četností krádeží “real” aut.
A nejde o prodejce kiecar. Obě garáže staví Nissany a hlavně Skyline, o který je právě dnes enormní zájem.
Zajímavé a zároveň trochu smutné.
Parkovišť a dálničních odpočívadel jsme viděli víc než kousků suši, koi kaprů, nebo třeba lístků sakury.
To omíláme pořád dokola. Ale na téhle konkrétní zastávce na kafe jsme nerazili na dědu, venčícího svůj Cedric, na kterej za mlada balil pinupky… nebo teda spíš Maiko.
V novym ShuBoxInc videu z Tsukuby (4.1.), při návratu e46M3 do depa (cca 8:16), jsem zaslechl řev vrány. Ten zvuk mi navodil flash back, jak jsme každý ráno u automatu s kafem koukali na přilehlý park obsazený nespočtem vran. Tolik vran jsem v Čechách snad v živote neviděl (a neslyšel).
Po chvilce googlení se mi potvrdilo, že Japonsko má opravdu problém s přemnoženými vránami, který se neúspěšně snaží několik let řešit.
“Tokyo’s government created a “special commando” whose only purpose is “crow extermination”. This commando is starting to destroy nests and kill crows all around Tokyo.”
A Geek in Japan April 23, 2007
Fotka vran čumících na Shinjuku není moje, ale z blogu TokyoCandid.