Už jsem tu několikrát zmiňoval, že pokaždý projíždíme Japonsko čistě jen od garáže ke garáži. Tentokrát jsem to chtěl napravit a vidět i něco “normálního”. Ale stálo to za to?
Začali jsme nákupen Suica karty a cestou vlakem na Shibuya Crossing, což je údajně nejpoužívanější přechod světa. Věřím tomu, protože na místě je minimálně 1 000 fotících se turistů, případně točících storýčka.
Jako nevím… viděl jsem v Japonsku už i větší křižovatky a mnohem zajímavější urbanistický počiny. Je to asi podobný pocit, jako když se přijede Japonský turista podívat na Orloj, tam na něj zacinká kostra a je po prdeli. Bonus je Shibuya Station, bordel nedávající smysl plný turistů a řvoucích gajdžinů. Kdo už z toho všeho není dost nasranej, může si vystát frontu čínských turistů na fotku Hachiko.
Po tomto multikulturním zážitku jsme naštěstí zapadli do přilehlých oshare uliček Jingumae district směrem na Harajuku.
Proběhl nákup dorayaki v nejoshare Familymartu a od něj jsme sešli dolů k Liberty Walk. Nevím jestli jsem o Liberty někdy něco psal… To čím jsou teď mě samozřejmě vůbec nebaví. Na druhou stranu ale chápu, že Kato-san chce po letech práce vydělat nějaký peníze a proč se nesvézt na trendu.
Koupil jsem si pohlednici s Nameneko a Kenmeri a šlo se dál..
Po dalších několika kilometrech chůze a focení každý klimatizace a psa, přišel čas na dorayaki z Roku Dora, ke kterým jsme si dali kafe v MILES Honda Cafe “A cafe where the traveller can be happy.”.
Honda kavárnu vybral Pavel, protože kousek od něj byl Madishův spot, Meiji Jingu Gaien Gingko Avenue… a byla to paráda.
I díky dovojci shovel head chopperů, které jakoby vypadly ze 70.let.
Gingko Avenue byla rozhodně lepší turistika než Shibuya… i díky těm chopperům a pojížděcímu Soareru.
Na oběd jsme se vrátili do Harajuku do Udon Iroha, ale o tom až jindy.
Troška toho klasického “Car Spotting in Tokyo”.
Celý náš “turistický” den měl jeden cíl… Tokyo Sky Tree! Jen jsme teda ještě museli vlakem přejet celý Tokyo z východu na západ.
Madish asi měsíc dopředu zajistil vstupy včetně nejvyššího patra.
No, představte si 100x větší Petřín a tím nemyslím výšku, ale počet turistů snažících se dostat nahoru. Jak vidíte snažili jsme se o tu turistiku co to šlo.
Asi bych doporučil nechodit tam na západ slunce, to nebyl ani náš záměr, ale nějak to vyplynulo ze situace. Výhled má za tmy sice ten správnej Blade Runner feel, ale věřte, že to nekonečné město s Fuji na pozadí chcete vidět spíš za světla.
Pak už jen random ramen k večeři, co mi chutnal malinko víc než ten udon na oběd, Sapporo na lavičce před hotelem a pokusit se usnout před jedním z nejlepších dní v mym životě.
