U pana Ukii jsme si zapomněli vypít čaj, koupili pár TRD dílů, zjistili že nás jeho brigádník zná z minkary, dostali sme 20kg starejch DVD a našli rare 90s závodní dveře od auta. Nakonec nás hodil k Mizunovi. Krásky dopoledne.
Hachi s pruhama
Je až překvapivý jak hachinám sluší když jsou v prdeli. A já byl ze svojí vždycky ve stresu, jakej je to šrot, přitom jí stačilo dát na zem a na kola. Tak snad příště.
Moudra
Auto na fotkách, je jak sami vidíte hachi. Celkem pěkná, vesměs zachovalá a opečovávaná. Na inzerci už nějaký čas leží a dle slov majitele se nikdo nepřijel ani podívat.
Tak co se sakra s tím světem děje? Proč jsou ceny tak vysoký, když není nikdo ochotný za tyhle starý vrány vysolit skoro půl milionu?
Ruku na srdce a koule do hrsti, hachi v sérii je o hovně. Stačí ale trochu know-how, který u nás a celkově v Evropě nikdo nemá, a s autem je kupa srandy.
Neznalí vyčůraní přeprodávači youngtimerů nejspíš přebírají ceny japonských aut ze zemí, kde ví co s autem dělat. Například Golf 2 GTi je stejný nedotáčivý hovno v Evropě i třeba v Americe, protože upravit takovej klenot mobilizmu je hřích. Proto je jeho celosvětově +- standartizovaná cena dává smysl, to ale u 86 neplatí.
U hachi za svých 400 000 dostanete minimálně v Japonsku, a když kupujete od srdcaře tak často i v Americe, auto co má coilovery, krátký tlumiče, RCA, traction brackets, štelovatelnou panhardku a dalších X drobností co dělá z hachi hachi. I ta blbá Bride dneska stojí 15k, tak jste ve finále rádi že už je v autě při nákupu.
Proto koupit auto od člověka, co ví co dělá, za 400 000 Kč je něco jiného než hachi za 400 000 od “veteránistů” z Holandska. Ono by totiž udělat z toho veterána váš initialD dream stálo dalších 250k.
No a to je asi tak nějak ten problém. Srdcaři, co si 86 chtějí postavit sami jí nekoupí, protože ví, co práce je čeká, a pořizovací cena je tak pro ně nesmyslem. Obyčejným fanboys co by chtěli naskočit do JDM víru zas přijde za postavený auto 400k moc, protože kámošovi kompakt za 30k na TAčku přece taky pěkně klouže.
Collinovo auto jsem neviděl na živo. Podle výčtu dílů bych do něj po prohlídce šel. Není fanaticky postavený z japonských dílů, na druhou stranu sem taky před lety na ebay skoro koupil OBX svody a BC svojí cenou a taiwanskou drzostí zabili skoro všechno, tak bych do Bor-Chuann (jo to nezní už tak cool jak Bí Cí) dneska už taky asi i šel.
Věřte že i tu hrstku japonských dílů co v autě má, by většina z vás nebyla schopná dohledat, natož v Japonsku koupit. Mimochodem ty nerezový OBX svody se dneska už nedají koupit…
Podobně to bude i se Silviema, takže pokud máte kapitál a chuť něco koupit, serte na stavění předraženýho veterána a kupte “hotový” auto v JPN dokud to tu jde přihlásit. My přestárlí chytráci z internetu takovou šanci (přihlásit RHD) před 10ti lety neměli. Kdyby jo rozhodně bysme si nesrali na hlavu zachraňováním těch evropskejch vraků.
V autě spát můžeš, byt řídit ne!
Gaku2 je mezi autootaku pojem. Jako jeden z prvních Japonců dával na svůj blog fotky větší než 200x80pix a ještě ke všemu má rád 86ky. Za posledních pár let z nějakého důvodu propadl skútrům. Před čtyřmi dny ale vydal video s názvem AE86, které mne utvrdilo v názoru, že sem opravdu idiot, když jsem tu svou před lety kvůli skříňkám do bytu prodal.
Taky si zaslouží trochu úcty.
Taky se vám stalo že věc, kterou jste brali jako samozřejmost, vám najednou pro bližším prozkoumání přijde najednou krásná a výjimečná?
Nemám teď namysli vaše ženy a matky, co se už roky starají o to, abyste neumřeli hlady a chodili do práce v čistým oblečení.
Mám na mysli něco, jako třeba J-Blood Trueno. Jelikož jsem OG, japonštější než Japonsko, vídám fotky tohohle auta už pěkných pár let.
Možná je to tím, že moderní styl úprav AE86 už není takový, jako když jsem se do nich zamiloval. Prostě mi dneska najednou bliklo hlavou, že to auto je vlastně strašně krásný.
Kouki, černý nárazníky s lakovaným horním lemem, ducktail (ten opravdovej ne to hovno od RocketBunny a jeho polské homo kopie), a třešnička na dortu 14″ SSR MK3. Být to coupe tak je to prakticky můj “dreamcar”.
Tak až dnes po práci uvidíte svou drahou polovičku vzpomeňte si, jestli náhodou tam v koutku vašeho mozku neleží nějaký democar, který jste dodnes brali jen jako samozřejmý věšák na vystavování dílů a běžte ho pogooglit než bude hotová večeře.
Lidem jebe
Tato strohá, leč výstižná fráze mi již několik let pravidelně probíhá hlavou při pohledu na inzertní portály s auty. Jasně, chápu, že tak levné 86 jako když jsem jí kupoval s mokrým řidičákem v kapse už nikdy nebudou, ale to co se děje na mobile a autoscoutu posledních pár let je čirý šílenství.
Protože mám ale zakázáno být ve svých příspěvcích negativní tak jako v minulosti, zkusím na to jít od lesa a místo nadávání idiotům prodávajícím vraky za cenu nových aut se podívat na možné alternativy pro ty, kteří za každou cenu chtějí 86 a stejně jako my nechápou co za ně tady lidé chtějí.
A ta rozumná alternativa přichází jak jinak než ze země zaslíbené. Byly časy, kdy se nám chtělo při pohledu na naše Leviny blít a snili jsme nad kouki Truenem dotaženým z Japonska, ale nějakých 200-250 tisíc za auto a dovoz nám v té době s výplatou úplné socky přišlo jako z jiného vesmíru. Kdybychom tehdy jen tušili…
Za tu dobu se situace však překvapivě změnila. Zatímco vraky v Evropě poskočily na ceně v řádech stovek procent, ceny v Japonsku se za tu dobu posunuly nahoru jen v řádech desítek procent. Stačí se podívat na dnešní ukázku, kterou si z online aukce můžete odvézt za 1,6 milionu yenů. To je při dnešním kurzu cca 370 tisíc korun, zatímco na mobile najdete použitelné kousky v rozmezí 19-23 tisíc eur (~550k Kč).
Jasně, nejsem blbej, máme tady ještě dopravu, daně a tak dál. Stejně tak vím, že je na mobile i kousek za 11k eur, ale ten má k normální použitelnosti na silnicích docela daleko. Pokud bych si ale měl vybrat mezi sériovým předraženým Levinem v Evropě, který bude mít v prdeli siláče, gufera a bůhví co ještě a postaveným Truenem s blacktopem v Japonsku, tak asi víte po čem bych šáhnul.
Vraky love trojka
Jelikož jsme moderní a chápeme že 80% lidí nečte, bude dnešní “vraky láska” post video. Ty dvě auta stojí už šest let někomu za barákem a hnijou. Prý je majitel bude dávat dohromady a na 寿甘channel se můžeme těšit na další videa s těmahle pekáčema. Odběr Suama kanálu je proto, aspoň pro nás, samozřejmostí.
YOUTUBE: V neděli na kafe
Dnes na nás pramen kvalitní zábavy a poučení vychrlil důkaz, že nejrychleji se rozvíjejícím motor sportem není drift, nýbrž ježdění na kafe. Jak vidno tomuto odvětví se věnují ve všech koutech světa. Hlavní výhodou je jeho finanční nenáročnost a pro duševní hygienu tolik potřebný častý pobyt v přírodě. A co k takovému výkonu vlastně potřebujete? V první řadě závodní speciál, kávu a serpentiny končící parkovištěm nebo benzínovou pumpou.
Do pr*ele to je nádhera!
První, co mi blesklo hlavou a asi i jediný způsob jak tohle auto vystihnout jednou větou. Hachiny jsou fenomén a pro nás po dlouhá léta smyslem života.
Za ty roky jsme mohli sledovat mnoho obměn stylu, užívání a úprav. Na začátku 90. let (to jsme nezažili, ale viděli na internetu) vypadaly 86 díky nedostatku “tuning a racing” dílů jako podivné kozy klouzající bokem v rukou dětí.
Kolem roku 2000 už byla dílů hromada a tak hachiny vypadaly cool a děti s nimi pořád lítaly bokem. Existovala ale i skupinka “dospělejších” mužů, co se z nepochopitelných důvodů tuhle zastaralou a slabou platformu snažila vyladit na grip.
Nemyslím N2, ale z dražších dílů postavený Corolly, s pohodlnými sedačkami a hlavně technickou. Zkrátka Auta co nebyla určena ke shoření někde ve škarpě na místním kopci.
Přesně takové je auto na fotkách. Podvozek pouze na siláčích (bez unibalů), perfektně swapnutý 20v s použitím kitu na rozvod vody a kitu na přemístění rozdělovače. Výfuk nad nápravou a “závodní” katalyzátor… na první pohled jde o auto, co bylo postavené pro dlouhodobé a hlavně všestranné užívání.
Díky současným požadavkům trhu, má auto momentálně geometrii na boky. Stačí ale jiná kola a pneu, zvednout podvozek a je připravené na grip. Díky schopnosti udělat technickou a interiéru ho ale můžete vzít i na Boss před 7 Eleven.
S cenou necelých 400 000 Kč jde o skvělou příležitost koupit perfektní hachi, se kterou byste se nemuseli stydět přijet za Keiichim na Gunsai.
● Travel 183,000km (meter reading)
● No repair history
● 3 owners
● Replacement of 5-valve engine (AE111)
● 4 throttles
● SSR Mark II
● Suspension TRD & Tokiko HTS
● Trust exhaust manifold & oil cooler
● Greddy triple meter
● PIVOT tachometer
● Roll gauge (pillar stop)
● Front and rear tower bars
● BRIDE Semi Bucket × 2
● Sport Catalyzer
● Sport muffler
● GT-V rack & apex knuckle
● 1.5WAY LSD (Cusco)
Černý zenki
Na naší přehřáté a jednorázovým plasty zaplavené planetě máme ze všeho nejradši hachiny. Zažili jsme s nimi časy kdy šlo o křáp za pár tisíc, vzestup do cenové kategorie téměř se dotýkající božského Porsche a i současný pád ceny. Nedostatek náhradních dílů ani ekologické regulace nás ale neodradily a naše silná preference je očividná i na tomto blogu.
Tento konkrétní kousek je obzvlášť vzrušující. Černá barva, N2 bodykit, dvacetiventilový 4AG opatřený ostrými vačkami od TODA, zvýšeným kompresním poměrem a množstvím dalších vychytávek značně ovlivňujících náš enviromentál.
Je to přesně takové auto, díky kterému už brzy budeme moci z krkonošských sjezdovek udělat vinice a před barákem pěstovat pomeranče. Ale nebojte, naše bohaté směsi a vyřezané katalyzátory prý odserou až naše vnoučata.
Značnou dávku mužnosti téhle 86 dodává, krom již zmiňovaných předností, i karbonová kapota, laminátový zadní TRD hatch, vytrhaný interiér a osmi-paprskové Watanabe.
Zkrátka jeden z těch hezčích kousků, co se po inzercích už pár týdnů valí. Možná je to proto, že nemá technickou, nebo kvůli ceně okolo 400 000 Kč.
