Rok se s rokem sešel a já si vyzved tu hromadu červenýho růžovýho šrotu po opravě stálýho převodu. Neřídit to auto rok a po 4 minutách od výjezdu z garáže jet 120 po dálnici bych přirovnal k návštěve suterénu gay baru, kde nesvítí světla z toho důvodu, aby se tam dalo dělat něco, co by se mělo dělat asi jen pod rouškou tmy.
Intenzivní zážitek z dálnice, když vás v čtyřicetileté plečce vážící 900 kilo s podvozkem nastaveným podle Ueova setupu z ranných let D1GP míjící kamiony plynule odhodí o metr a půl doprava poměrně rychle vystřídala ještě příjemnější hodinka strávená v odpolední špičce v centru Prahy.
Elektrická sahara díky bohu nevypověděla službu a spojka zasmrděla jen trochu, takže se mi podařilo dojet do garáže v jednom kuse. Bože jak já miluju si ubližovat.
Ještě pro pořádek bych rád uvedl, že mladší sérgra týhle starý báby, vynikající GT86 šla z domu. Původní záměr mít auto jako záloží daily díky kombinaci prakticky nulový potřeby někam v tejdnu jezdit a dvou dětí se nepodařilo úplně naplnit. V neposlední řadě tomu taky pomohlo absolutnímu zmrdství lidí parkujících v centru, které vedlo jen ke zbytečným šrámům na karoserii.
Ale nezoufejte, auto si pořídil člověk se srdcem na správném místě a občas jí budete moct potkat na IG profilu kluků z Ricedelivery. To auto mi šíleně přirostlo k srdci a každému, kdo o jeho koupi uvažuje říkám jděte do toho!
Co dál? Teď hlavně geometrie, protože je pořád úplně v prdeli a nový brzdy, který jsem náhodou objevil v kumbále. Moc jsem nechápal proč je mám, ale při prvním zabrždění a zapískání o intenzitě tak 180db jsem si vzpomněl. A pak už jen jezdit a jezdit, na renovaci a veteránství jsem už rezignoval.
