Sraní si do bot: Techno Phantom

Jednou jsem takhle pro zábavu brouzdal po aukcích a koukal co zajímavého je na prodej. No a už po několika stránkách to tu bylo zase. Rare Techno Phantom! A ta cena! Nemohl jsem je tam nechat. Popis zboží: JUNK, “jasně”, poznámka o prasklém límci, “nevadí”, hlavně ať už jsou na Corolle! Po dvou měsících konečně stojím na parkovišti u celnice a otevírám krabice. Po rozbalení prvního kola je mi ale jasné, že nápis Fragile na balíku je pro tuhle sadu naprosto zbytečný. Fragile manipulaci totiž kola evidentně dlouho nezažila.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/hayashi1.jpg

O jaká kola vlastně jde? Hayashi Techno Phantom v rozměru 14x7J et +2. Phantomy pochází z přelomu 70. a 80. let. Ve své době nesplnily očekávání co se prodejů týče a tak byly v nabídce pouze pár let. To se ale změnilo v roce 2016, kdy jejich výrobu obnovili. Vzhledem k tomu, že tento model nejčastěji kupují majitelé kaido racerů je jejich momentálně nejmenší vyráběný rozměr 14x8J et -11. Na webu uvádějí, že nejde o sériovou výrobu a na nejich dodání si musíte počkat.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/techno-phantom-03-640x450.jpg

Ale dost bylo mouder, zpátky k těm mým skovstům. Pro srovnání a dovaření límců jsem jako obvykle zvolil pana Drástu. Na kola si vetšinou musí člověk chvíli počkat (tentokrát to byl měsíc), ale kvalita odvedené práce stojí zato. Vše opraví, nic nemaskuje. Škoda, že nemám fotky toho jak dal dohromady moje SSR MK.I, z kol co měl někdo jako pár na pálení udělal opět kola, která jste mohli mít v klidu na předku. S cenou něco málo přes 2000 Kč za sadu jely rovnou na čištění.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/hayashi2.jpg

S tryskáním a pískováním kol má spousta lidí špatné zkušenosti, taky jsem kdysi nechal jednu sadu opískovat a výsledek byla sice úspora tak 200g na každém kole a leštit je nikdo nechtěl. Staré krásno jsem objevil při hledání někoho, kdo by mi opískoval moje zrezlé nárazníky tak aby z nich něco zbylo. V dílně nedaleko Smíchova jsou zaměření na detailní práci s menšími předměty, od hraček až právě po kola. Šlo asi o největší proměnu kol jak sami vidíte na fotce. Za sadu jsem platil kolem 1000 Kč.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/hayashi3.jpg

Už tenkrát na parkovišti bylo jasné, že dosedací plochy pro matky jsou na odpis, proto jsem je hned po doručení kol objednal u Hayashi a rovnou k nim přihodil nové ventilky. Ani nevím jestli se dají sehnat u nás? Ventilky a sedla vyšli na cca 3500 Kč. Všechna ta řemeslná práce byla levnější než pár ocelových kroužku?! No nic, Corolla vesele hltala moje těžce vydělané peníze a to mě ještě čekalo leštění a lak.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/hayashi4.jpg

S leštěním kol mi zatím vždycky pomohl David z TeamRule32. Zatím nejhorší sadu co jsem mu kdy dovez přijal celkem v klidu. I když bylo předem jasné, že stavu nového kola už nelze dosáhnout jsem s prací opravdu spokojenej a řekl bych, že sposta lidí by mě s takovou sadou rovnou vyhodila. Z peněženky vylétly další skoro 4000 a tím pohár trpělivosti definitivně přetek.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/hayashi7.jpg

Jako mohl jsem za ty peníze koupit rovnou sadu v perfektním stavu… ale takhle k tomu má člověk takovej bližší vztah. A tak naplněn láskou jsem po asi hodinovém oblepování krycí páskou nastříkal kola sprejem z OBI (nebo teda né já, ale Vochy). Petrolheadi asi padaj ze židlí a lakýrové zvracejí, ale je to tak. Jde už asi o třetí sadu co je stříkaná sprejem a drží.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/hayashi5.jpg

Už jsem se pomalu radoval, že je tahle slohovka z krku a ze samého nadšení bych málem zapomněl na největší nesmysl ze všeho, a tím jsou pokličky. Téměř na konci “renovace” totiž Hayashi vyrobili malou várku pokliček na Techno Phantom a tak jsem už rezignovaně poslal… já to sem radši snad ani nebudu psát kolik nebo si je někdo odnese.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/hayashi6.jpg

Na závěr bych rád napsal, že stav popisovaných kol není standartní pro všechna japonská kola z druhé ruky. Tímto článkem nechceme poukázat na to jak jsme bohatí a skvělí, ale na firmy které jsme po letitém hledání a několika omylech objevili a kterým při opravě kol věříme.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/hayashi_KE70_1.jpg
https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/hayashi_KE70_2.jpg

YOUTUBE: Jay Leno’s Garage

Asi všichni minimálně tušíte o koho jde. Zbytek může použít wikipedii. Co mě osobně na Jayovi baví je to, jaký rozhled má. Mohlo by se zdát, že kanál Jay Leno’s Garage je výtvorem šikovného producenta. Jeho sbírka aut ale dokazuje, že on sám pobírá většinu toho co se ve světě aut děje.
My samozřejmě omezeně vypíchli video jak jinak než s japonským autem. V jeho pořadu se ale objevuje prakticky cokoliv. Jako příjemný bonus je, že na rozdíl od níže již zmiňovaných hoven v jeho videích uslyšíte hromadu informací.

AUKCE: YAJ Keiichi fanboy starter pack

Nevíte co s penězma? Trpíte sexuální fixací na jednoho šedesátiletého seschlého japonského závodníka? Chcete mít tisíce lajků na sociálních sítích? Máme pro vás řešení.

Ignition Model 1/18 DK Limited Edition
page.auctions.yahoo.co.jp/jp/auction/j478968405

Neslyšeli jste nikdy o Ignition Models? Tak to je chyba. Kromě naprosto luxusních modelů všech možných japonských veteránů dělají i docela propracované limitované edice jako je tahle. Líbí? Tak si připravte 12 tisíc na samotný model, o dopravě a clu nemluvě…

K/T Design 36Φ Volant
page.auctions.yahoo.co.jp/jp/auction/p607768792

O něco méně zbytečný, avšak stejně předražený artikl je i tenhle vzácný K/T Design volant (pamatujete na Drift Bible?). Šlo od pradávna o velice vyhledávanou věc, což přirozeně šroubovalo její cenu nahorů, ale když si vezmu, že já za svůj dal 7 tisíc a už tehdy se mi z toho protáčely panenky a tady za něj chtěj 20… no, aspoň je k němu i klakson.

KT Design řadička (v origo balení)
page.auctions.yahoo.co.jp/jp/auction/k303903744

Pořád nemáte dost? Tak tady máte k tomu very rare volantu ještě víc rare řadičku v ultra rare původní krabici. Pokud vás teda takový věci vzrušujou… to vše za příjemných zhruba 9 tisíc plus další náklady.

Hot Version AE86 Club DVD vol. 1~8
page.auctions.yahoo.co.jp/jp/auction/j491110640

No dobrá, tak teď zase zpátky nohama na zem. I když tohle je vlastně asi taky docela nerozumnej způsob jak utratit peníze, ale pořád lepší než ty předchozí. Sérii AE86 Club nejspíš znáte, ale koukat se na DVD kvalitu doma na televizi je o poznání lepší zážitek, než koukat na 360p videa na netu. U týhle konkrétní aukce sice chybí poslední díl, ale to je malá vada na kráse výměnou za fakt, že aukce začíná na poloviční ceně oproti jiným podobným. Pokud si i přesto chcete připlatit několik litrů navíc za jedno DVD, máte možnost tady.

Pravá Tsuchiyova kombinéza s autogramem
page.auctions.yahoo.co.jp/jp/auction/l443012866

A na závěr opravdová třešinka na dortu pro opravdové perverzáky. Chcete se při usínání lísat k autentické propocené Kejčiho závodní kombinéze? Máte možnost, stačí vysolit pouhých 360 tisíc a něco k tomu za dopravu. To je v korunách, ne yenech…

 

MAGS: Young Version

Japonský knihkupectví jsou jako hračkářství. Ať už váš baví cokoliv, vždycky tam o tom najdete minimálně deset časopisů a vůbec nezáleží na tom, jestli si zrovna ujíždíte na plení záhonů nebo sbírání poštovních známek. A u časácích o autech to samozřejmě platí taky…

Jestli je ale ještě něco lepšího než současná nabídka časáků o autech od japonských vydavatelů, tak je to patnáct dvacet let stará nabídka časáků o autech od japonských vydavatelů. A rovnou si ukážeme proč, ne?


Tenhle konkrétní kousek, který vycházel jako většina podobně zaniklých časopisů od devadesátých let někdy do poloviny první dekády 21. století, se jmenuje Young Version a patří mezi moje nejoblíbenější.


Většina časopisů té doby byla vždycky dost specificky zaměřená. Option psal hlavně o novinkách a top end demo autech, Option2 byl tak trochu ekvivalent našeho Autosport & Tuning, Doriten psal (jak jinak) jen o driftech a o časácích jako GT-R Magazine ani nemluvě. Ale Young Version dokázali velice obstojně psát o všem, aniž by se v tom všem ztratili.


YV dokázali balancovat jak na hraně mezi driftem a gripem, tak profesionálníma demo autama a autama lidí z ulice. Máte rádi rozpadlý 86 na boky? Check. Ostrý Type R na okruhy? Check. Zeroyon GT-R? Check…


FIND: Showa FC3S

Blog 86ers a shatsu jsme dělali ještě při škole. Díky tomu, že jsme se špatně učili, nám zbylo dost času na vypisování mouder na net. Pár věcí bylo dokonce fresh jak nic. Teď se naše reakční doba trochu natáhla a jeden z následků je i to že tenhle “find” už tak čerstvý není, auto už je dokonce prodané.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/rx7fc7.jpg

Model nálezů z aukcí přebíráme z našeho facebooku. Koukat na aukce a inzeráty je naše oblíbená zábava (občas i náplň pracovní doby). Bohužel na facebooku posty zanikají, zatím co tady je budeme mít hezky vyskládané.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/rx7fc2.jpg
https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/rx7fc3.jpg

Stejně jako na FCB sem budeme dávat speclisty v originálním znění, tak pro více info použijte translator, když už si sním dali kluci z Googlu tolik práce.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/rx7fc4.jpg
https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/rx7fc1.jpg

昭和62年式 前期FC3S GTです
外見自家塗装
フロントハーフスポイラー 雨宮ハネ ビタローニミラー アイローネゲート
オーバーフェンダー前後自作
エンジン
13B改 NA ローター9.3 タコ足 NOSウエットショット 点火ノーマル
自作マフラー(音すごくうるさいです)バイク用サイレンサーとアペックスECV

足回り
フルタップ車高前後 サスガチガチです
ホイール
SSR メッシュ 15インチ F8.5J Aタイプ R10J Aタイプ
タイヤ
F195/45-15 R205/45-15
内装
ロールバー 30パイステアリング レカロシート シフトタイミングインジケーター
NOSスイッチ ETC ECV(マフラーの音量調整)
オーディオ機器外します
デフ LSD クラッチシングル強化 軽量フライホイール
前期型ですが後期のテールを入れています
グレードがGTなのでパワステ無し パワーウインドー無し くるくるハンドルです

KOLA: TE037 GTX03 GT18INCH

Pokaždé, když si jeden z nás řekne, že škudlení peněz už bylo dost a je potřeba koupit nějaký nesmysl, co aspoň na rok zajistí život na pokraji chudoby, ten druhý ho v tom samozřejmě s radostí podpoří. A jako správný petrolhead si po nákupu Nismo mikiny nebo TRD polo-trika musíte koupit kola.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/GT18inch.png

A tím se pomalu dostávám k tomu o co vlastně v tomhle postu jde. Vzhledem k tomu, že Michalova předražená Almera je pomalu na cestě do dílny na generálku všeho, jakožto správný parťák ho bombarduji sadama kol, abych mu dopomohl k co nejnižšímu rozpočtu letní dovolené.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/te037.jpg

A co jsem to vlastně chtěl? No že přitom všem hledání jsem si všiml, že je spousta pěkných nových kol. Přepisovat údaje ze stránek výrobce v dnešní době, kdy články už stejně nikdo nečte by byla ztráta času. Tak vám aspoň přiložím odkazy a kdo neumí anglicky může použít www.překladač.internet jak už je v dnešní době taky zvykem.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/gtx03.jpg

Málem bych zapomněl, k celosvětové radosti se vrací Desmod Regamaster. Zatím je možné koupit 18″, ale 15″, 16″ a 17″ prý také brzy přijdou. Kdo už si koupil Roty, může si koupit aspoň triko a předstírat že není kokot.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2018/06/DesmonfEVO.jpg

GT18inch   TE037    GTX03   DESMODN

YOUTUBE: Street Bandito

Díky tom, že v dnešní době na internet může cpát kdo chce co chce a nepotřebuje k tomu ani špetku rozumu, jako tomu bylo dříve (#oldman), je internet zaplaven hromadou hoven. V začátcích sociálních sítí se těmi hovny dalo jakžtakž bez újmy proplout, ale s možností nahrávat na youtube HD videa nastal slovní průjem a hoven je už tolik, že se z nich nedá téměř vyhrabat.
Je ale škoda toto médium ignorovat, najdou se i výjimky jako je kanál Street Bandito. Kluci se nesnaží být vaši kamarádi, zato ale staví Zetko z karbonu a s motorem z S2000

Feature: Shatsu AE86 no.2

Archivováno z našeho původního blogu Shatsu

Jsou věci, které jednoho dne přijdou, ať se jim vyhýbáte jak jen to jde. Placení daní, plešatění, kapající prostata… a v mojem případě i sepsání pár keců o mé AE86.

Dělal jsem vše co bylo v mých silách, ale můj argument o tom, že “to ještě neni hotový, tak o tom přece nebudu psát” po osmi letech zkrátka a jednoduše přestal platit. Konec, tečka, “tak vo tom už konečně něco napiš vole.” Sice se mi hlavou honí přesně to, co jsme před více než dvěma lety napsali u článku o našem Daihatsu, ale budiž.

Tak tedy od začátku… Proč vlastně AE86? Protože to je podle mě vynikající auto na naučení. Je to malý, lehký, má to samosvor a nemá ABS ani posilovač. Je to něco jako když si vás v šesnácti přitáhne domů náruživá pětatřicátnice a ukáže vám věci, který vám žádná vaše vrstevnice neni schopná ukázat, seč se snaží co to jen jde.

Jak už jsem napsal, tohle auto pro mě bylo primárně nástroj na naučení s volantem. Od toho se taky odvíjelo všechno, co se s autem dělo v garáži. Nešlo na něj okamžitě milion cool dílů, protože když mám mokrej řidičák a kontra zvládnu dát jen za pomocí pánaboha, tak tam přece nedám hned ultratvrdej podvozek a blacktop. Chápu, že na netu je to v módě a dostal bych za to určitě kopec lajků, ale mě šlo o něco trošku jinýho. Úplně první věc, co se v 86 objevila po pár měsících od její koupě byl volant a nedlouho po něm i skořepina, konkrétně Bride Zeta II. Podle mě je totiž základem dostat od auta co nejvíc informací. Po první zimě pak přišel podvozek, přesněji Koni Sport tlumiče a o něco málo nižší a tvrdší pružiny. Ty pak postupem let a s nabírajícíma se zkušenostma přitvrzovaly čím dál víc, až se zastavily na hodnotě 6kg/mm vpředu a 4kg/mm vzadu, což je horní hranice, kterou jsou žluté Koni schopny zvládnout. To se jevilo jako naprosto ideální nastavení na okresky, ale pořád tomu nepatrně málo scházelo při jízdě bokem.

Staré dobré Koni proto po letech vystřídaly krátké závodní tlumiče od TRD, vpředu zabalené do coiloveru Revolver s 8kg/mm pružinou a vzadu spárované s 6kg/mm pružinami Craftz. To vše doplňuje milion dalších drobností jako třeba Cusco RCA vpředu a Jubiride traction brackets vzadu pro srovnání geometrie, tužší zadní stabilizátor TRD, nastavitelná panhardka a určitě ještě něco dalšího na co si teď nevzpomenu. Obrovský rozdíl udělali polyuretanové silentbloky, které vřele všem doporučuju. O uložení motoru a převodovky se také postaralo TRD, které i po 30 letech tyhle díly stále ještě vyrábí.

Kolem motoru se dlouhou dobu nic nedělo, pokud tedy nepočítám generálku s drobnými vylepšeními jako vyleštění kanálů v hlavě v podání DiCompRacing. Ta byla víceméně nutností, protože předchozí majitel jezdil dvacet let jen na LPG a to starýmu dobrýmu 4AGu úplně neprospělo. Při té příležitosti se rovnou použil o něco novější model motoru z předokolky (bigport redtop), který nahradil původní bluetop. Výkon motoru mi dlouhou dobu bohatě stačil a tak se šlo po krku věcem, které ovlivní spíš jeho projev než výkon, především pak po lehčím setrváku. Sériový nahradil 3.8 kilo vážící CrMo kousek od Toda Racing spolu s o něco ostřejší spojkou od TRD. K tomu po dalších pár letech přibyl i kratší stálý převod od Weir Performance s převodem 4,77 namísto sériového 4,30.

Pokud tyhle motory znáte, tak víte do jakého nesmyslu se dají relativně snadno postavit, ale mě jde i po všech těch letech v první řadě o použitelnost na silnicích (a okreskách). To je totiž stále ještě hlavním působištěm naší 86. Když už tedy konečně přišlo na menší oživení toho skromného stáda koní pod kapotou, nebylo třeba zacházet do extrémů. Z repertoáru HKS se vybraly 256° vačky se zdvihem 8,35mm a 4-2-1 svody mírně upravené pro napasování do levostranné verze auta. To autu přidalo podle profesionálního měřiče výkonu v mojí řiti dobrých deset koní, což je na dalších pár let víc než dost. Nově také přibyl chladič Koyorad, protože původní třicet let starý šrot s dírou o velikosti pěsti to na Sosnové už moc nestíhal.

Exteriér auta se výrazně začal měnit až poslední dobou, protože ježdění bylo vždycky na prvním místě a na hezkej nárazník to nejezdí, žejo. Jedinou výjimkou bylo křídlo od Noby Booth, které se na autě objevilo víceméně z hecu a hezky dokreslovalo vzhled hachin, které jezdili na japonských okreskách v první polovině 90. let. Šlo pryč až s příchodem aktuálních kol od RS Watanabe, kouki mlhovek a kopie nárazníku GoodLine od MaxForceReady, protože ty odpovídají více druhé polovině devadesátek a přelomu tisíciletí, což je má nejoblíbenější doba v éře pouličních závodů a driftů v Japonsku. A ano, nárazník je kopie, ale vyrobená se souhlasem jeho původního designéra Koiichiho Yamashity z RunFree. Ptal jsem se ho na to v jeho dílně v Kanagawě osobně a opravdu mu to nevadí když se původní kousek přestal vyrábět před deseti lety. 🙂

Třešinkou na dortu je v interiéru volant K/T Design, po kterém jsem koukal na aukcích dobrých pět let a podařilo se mi ho ulovit až před necelým rokem. A nesmí chybět ani tradiční kostkované koberečky tradičně nepasující do levostranných aut, takže když to do vás v koloně na magistrále pošlu zezadu, tak to bude nejspíš zaseknutým pedálem o něj. To je zhruba tak všechno co dokážu vylovit zpaměti, ale pokud vás ještě něco napadá, tak napište dolů do komentářů. A na závěr samozřejmě velký díky všem, díky kterejm tohle auto i přes miliardu problémů pořád jezdí. Vochy, máš za to u mě kořalku!

Feature: Fun2Drive Skyline KGC10

Archivováno z našeho původního blogu Shatsu

Normálně nám k duševní očistě stačí večer strávený v našem oblíbeném baru, ale kvůli potřebě vypnout o něco víc než obvykle jsme koncem roku vyhodili všechny peníze za letenku do Japonska a rozhodli si plnit těch pár dětských snů, které nám ještě vydržely. Tohle byl jeden z nich.

V malé půjčovně s adekvátním názvem Fun2drive jsme si na den rezervovali Skyline KGC10 a vyrazili s ním na výlet přes poloostrov Izu. A asi vás všechny zklameme. Trávit den za volantem Hakosuky na okreskách v Hakone je totiž něco, co zkrátka nelze popsat slovy. Můžeme tady klidně napsat několik stránek superlativů, ale stejně by to ani trošku nedokázalo popsat emoce, které jsme tam prožívali. Ten chrapot tří karburátorů, to vrzání úplně všeho, ten pohled na auto s horou Fuji v pozadí při pauze na cigáro a kafe Boss zkrátka a jednoduše nelze nijak dostat do žádného videa a fotky, natož pak do textu.

Jaké to vlastně je řídit téměř 50 let starý veterán na touge z Initial D? Je to jako strčit hlavu do kýble s benzínem a nechat se vystřelit proti zdi v autě co nebrzdí a skoro vůbec nezatáčí. Za to první vděčí miniaturnímu brzdovému válci (prý máme štěstí, v GT-R kvůli nedostatku místa není vůbec), za to druhé pak konstrukční vadě z továrny, kvůli které se celé šnekové řízení hýbe s několikacentimetrovou vůlí a s volantem si můžete při jízdě rovně točit asi stejně jako v Karose a ani náznakem nezměnit směr.

Nájezdy do zatáček kvůli příšerným brzdám a nedotáčivosti nejsou nijak dramatické (nebo ano, záleží na úhlu pohledu), opravdová extáze se dostaví až za apexem při zadupnutí plynu do podlahy. Původní L20 pod kapotou nenabízí žádné extrémní výkony, ale díky trojici dvoukomorových Solexů 44 a upravenému výfuku včetně svodů všechny vaše smysly omámí natolik, že na to nikdy v životě nezapomenete. A o tom přesně takové auto z půjčovny má být. Jen pro doplnění, v C110 Kenmeri, která se nedávno také objevila v nabídce půjčovny, právě teď vyměňují L28 převrtaný na 3.1 litru zpátky za původní dvoulitr, protože auto bylo za volantem až moc děsivé.

Co si budeme říkat, tohle auto není o řezání zatáček v omezovači. Projížďka po nekonečných touge vám udělá velkou radost, ale po hodině jízdy už nedokážete točit volantem a smrdíte potem víc než ten nejsmradlavější bezdomovec v tramvaji. A když konečně zastavíte na malém odpočívadle na svahu, koupíte si kafe ze všudypřítomných automatů, zapálíte si a zadíváte se na scenérii před vámi, tak si teprve tehdy uvědomíte tu nádheru, která se před vámi rozkládá. A ať se budete snažit sebevíc, tak to nikdy nikomu nedokážete popsat. Tohle se prostě musí zažít na vlastní kůži.

Feature: Shatsu Daihatsu Cuore

Archivováno z našeho původního blogu Shatsu

Psaní článků o konkrétních autech není žádná věda. Máte před sebou pár základních údajů, od kterých se můžete odpíchnout a s trochou štěstí to pak už jde samo. Ale od čeho se odpíchnout u auta, který je vaše? Neznáte jen výčet dílů a pár detailů z jeho historie, ale každej blbej šroubek co nešel povolit při montáži vzpěry nebo sedačky. A znáte taky to zoufale prázdný konto, co vám po zaplacení všech účtů zbylo.

To jsou zkrátka emoce, jaký jen stěží někomu vysvětlíte u piva, natož pak v textu na monitoru. To jen tak úvodem, abyste věděli jak strašně moc jsme si při pohledu na Honzovy fotky a psaní těhle řádek trhali vlasy.

Asi nebude od věci začít trochu obecně. Daihatsu Cuore je kei auto. Má proto 3 a něco metrů na délku, metr a půl na šířku a se vším všudy váží 780 kilogramů. Začali jsme rozměry schválně dřív než motorem, protože jeho chcíplých 58 koní by jinak vypadalo vytrženě z kontextu. Když máte lehký auto, tak nepotřebujete hodně koní. A asi vám nemusíme říkat jaká sranda s tím je v zatáčkách.

Protože pro Cuore, v Japonsku prodávané jako Mira, neplatí v Evropě kei pravidla, neomezilo se u nás na 660 kubíků. Místo toho japonští inženýři nabídli Starému kontinentu DOHC tříválec EJ-DE o neuvěřitelném objemu 1.0 litru. Na rozdíl od domácího trhu k nám ovšem nedováželi verzi s pohonem všech kol, ale člověk holt nemůže mít všechno. Naše konkrétní EJ trávilo posledních deset let jen popojížděním po Drážďanech bez žádné výrazné údržby. Pohled pod víko ventilů byl proto dost odstrašující, takže v rámci prevence šel motor ven na vyčištění a přetěsnění. To si vzali na triko pánové z DiCompRacing, kteří samotné Daihatsu z Německa také přivezli.

Zatímco auto stálo rozebrané na dílně, my jsme se jali trávit všechen volný čas vysedáváním na baru s laptopem a vybíráním všech možných blbostí na japonských aukcích. Kei auta mají kolem sebe v zemi vycházejícího slunce obrovskou scénu a najít díly na přestavbu vaší nákupní tašky na plnohodnotnou okruhovku s rámem a stavitelným podvozkem není vůbec složité. Na naší generaci L700 se nejvíce specializují KC-Technica, od nichž přibyla na autě masivní přední rozpěra tlumičů.

Dalšími přírůstky z e-shopů byla zadní rozpěra mezi C sloupek od Vanner a laminátové křídlo od Young Man Racing, které dodalo prckovi trochu vulgárnější tvary. Po nákupu věcí určených přímo pro L700 přišla řada na obecnější díly z Yahoo aukcí, kde jsme na pár zajímavých věcí nemuseli moc dlouho čekat. Máme slabost pro díly páchnoucí nostalgií a tak jsme nemohli odolat u aukce klasické skořepiny ze sedmdesátek od Checkman Racing, k níž poté přibyla ještě sada Sprint Hart CP v rozměru 14×6,5 a s ET45, vše jako vždycky z Japonska dovezené pomocí Garage 5. Jejich nápis “for competition use” v kontrastu s Cuore ještě víc podtrhuje jeho absurditu. A proto ho tak milujeme.

Ke klasické sedačce přibyl i klasický Nardi Competition (ha, zase to slovo) a po jeho levici najdete ještě budík teploty a tlaku oleje od českých JF Performance. Vedle všech těch leštěnkářských dílů je na autě i pár funkčních věcí, primárně podvozek od TA Technix a roura vedoucí od svodů až ke koncovému tlumiči Micron pocházejícího ze Suzuki Hayabusa. Ten v plánu původně nebyl, ale když vám upadne sériový výfuk, tak moc na výběr nemáte.

A jak jsme vlastně u Daihatsu skončili? Důvod je prostý, naší šedou AE86 nevyhnutelně čekala generálka karoserie, na kterou ale nebyly peníze. Poslat jí do světa nebylo jednoduché rozhodnutí, ale nakonec zvítězil rozum a chuť zachovat tuhle Corollu i za cenu, že nebude stát v garáži zrovna nám. Nebojte se, všechno dopadlo dobře, protože šla do jedněch z nejpovolanějších rukou kam mohla (a v tuhle chvíli už sedí na sadě Rays TE37, o tom ale někdy jindy).

Když přišla řeč na jejího nástupce, rozhodli jsme se pro malý experiment. Chtěli jsme totiž tímhle počinem prakticky ukázat, že si můžete postavit zajímavé auto ze zajímavých dílů za cenu, za kterou v dnešní době pořídíte možná tak S13 s motorem těsně před smrtí. A že s tím taky můžete dělat blbosti v kopcích a zároveň jezdit za pět litrů do Alberta pro rohlíky. Jestli jsme vás přesvědčili ukáže až čas, ale ruku na srdce, tohle auto je tak pitomý, že ho nemůžete nemít rádi…