Fake parts fake passion
Díky mému dítětem zruinovanému spacímu režimu jsem měl v Japonsku každé ráno dost času zajít si do kombini pro snídani.
Občas jsem tousty vyměnil za dorayaki s pastou z adzuki fazolí, ale jahodový mlíko jsem ani jeden den nevynechal. Až dávno po příjezdu jsem si spojil, že to bylo mlíko od Glicomana… což zní dost nechutně.
Koukat na videa, nebo sedět na tribuně na okruhu je jedna věc. Bavit se ale s člověkem, co aktivně na Meihan jezdí byl zvláštní zážitek. Člověk by čekal, že bude mít nějaký supehrdinský oblek, nebo tak něco…
Na fotce je jeho předposlední S14. Pár týdnů po naší návštěvě Ryota swapnul kastli, jojo smyky žerou auta i v zemi zaslíbené.
Nemá smysl tu vypisovat o čem všem jsme se bavili, prakticky všechno zopakoval v Jordanově videích.
Tak i do mojí Hondy teče, to auto je takovej pekáč, že to snad ani není možný. Zjistili jsme, že dostala ránu na pravý zadní blatník, nejspíš zezadu, protože je měněný i zadní čelo.
Samozřejmě to opravoval nějakej retard, tak spárou na pravé kapse teče do kufru. Aspoň jsem při té příležitosti vyměnil zadní hnusný kouki světla za zenki. Těsnění byly zrovna v akci na all4honda, jinak bych za ně musel dát těm kurvám v autorizáku 2k.
Díry jsou zatím zapatlaný tmelem, nějak nevím co s tím, nechce se mi do toho cpát moc peněz. Uvidíme co na to voda, snad už se na to vysere.
Před koncem loňského roku nám díky ročnímu homeoffice přibylo doma další dítě, takže si situace žádala pořízení něčeho praktičtějšího, než je naše stará dobrá rodinná XC70. A co jiného je ještě praktičtější, robustnější a spolehlivější než starý Volvo? No přece GT86, to dá rozum.
No dobře no, zas tak hladce to doma neprošlo, ale to je asi místnímu ctěnému čtenářstvu stejně u prdele. Z pochopitelných důvodů jsem měl ke GT86 dlouhodobě blízko a když se v sousedství objevila červená zenki na prodej, tak prostě nešlo říct ne (moje stará 86 je taky červená zenki). Pokračování příště.
Kdybych jen při otírání se o tuhle zasranou (doslova) EK9 tušil, že mi podobná šunka bude stát v garáži o dva roky později, tak bych se o ní asi zajímal víc.
Jenže tehdy to byla jen další Honda… no nic, tak příště.
O víkendu jsme udělali první servis, oleje, filtry, svíčky, brzdovku ve spojce a jako bonus siláče řazení. Ty siláče udělaly hodně, rozhodně doporučuju.
U Hond se prej má do převodovek lejt pouze jejich olej, MTF-3, jinak lehnou. Nevím co je na tom pravdy, ale dělá se jednou za čas tak co už.
BTW to co bylo před pylovým filtrem jsem v životě neviděl, takovýho bordelu že si Vochy naplnil půlku vysavače. Entomolog by pohonil a možná jsme do popelnice vyhodili pár rare kusů.
PRO boky dávaly smysl naposled někdy v roce 2005. Velká škoda ale byla, že minimálně u nás, byl tou dobou středověk. I tak se mi ale nějakým zázrakem podařilo stáhnout video z Japonska s černou hachi jezdící bokem.
Ta hachi patřila Ueovi, což sem tou dobou netušil, těch pár minut bylo z Video Option, což jsem taky netušil a věřte nebo ne v té době to bylo PRO auto. Vy si to díky dnešnímu uploadu, přímo od Optionu, můžete prohlédnout v “HD”.
Takový to, když si připadáte jako nejvíc real JDM mastermind v nějaký malý zapadlý zemičce v Evropě…
… a pak zjistíte, že jste jen další bílej debil s foťákem v mobilu otravující ty přepracovaný chudáky v Global Auto.
Je to tu, další osudová chyba na mém seznamu. Po letech, kdy sem neznal prakticky nic jiného než Toyoty, jsem koupil Hondu. Nemůžu říct, že to byla moje první volba, spíš šlo o neochotu účastnit se na globální pumpě cen 90s rzi.
Civic teda taky úplně zadarmo nebyl a spoustu peněz do něj určitě nateče, ale kdo měl někdy “rare” auto jako AE86 nebo Skyline nepochopí, jak jednoduché je mít EK4.
