Fake parts fake passion
Udělalo se hezky a tak jsme byli větrat vraky. Ne že bychom chtěli nějak flexit, konec konců tohle je jediná fotka z celýho dne. Přišla nám ale vtipná, protože je na ní hezky vidět, že označení “malý” auto je relativní pojem.
(spoiler: Micra má konečně nazutý Watanabe)
Rok se s rokem sešel a já si vyzved tu hromadu červenýho růžovýho šrotu po opravě stálýho převodu. Neřídit to auto rok a po 4 minutách od výjezdu z garáže jet 120 po dálnici bych přirovnal k návštěve suterénu gay baru, kde nesvítí světla z toho důvodu, aby se tam dalo dělat něco, co by se mělo dělat asi jen pod rouškou tmy.
Intenzivní zážitek z dálnice, když vás v čtyřicetileté plečce vážící 900 kilo s podvozkem nastaveným podle Ueova setupu z ranných let D1GP míjící kamiony plynule odhodí o metr a půl doprava poměrně rychle vystřídala ještě příjemnější hodinka strávená v odpolední špičce v centru Prahy.
Elektrická sahara díky bohu nevypověděla službu a spojka zasmrděla jen trochu, takže se mi podařilo dojet do garáže v jednom kuse. Bože jak já miluju si ubližovat.
Ještě pro pořádek bych rád uvedl, že mladší sérgra týhle starý báby, vynikající GT86 šla z domu. Původní záměr mít auto jako záloží daily díky kombinaci prakticky nulový potřeby někam v tejdnu jezdit a dvou dětí se nepodařilo úplně naplnit. V neposlední řadě tomu taky pomohlo absolutnímu zmrdství lidí parkujících v centru, které vedlo jen ke zbytečným šrámům na karoserii.
Ale nezoufejte, auto si pořídil člověk se srdcem na správném místě a občas jí budete moct potkat na IG profilu kluků z Ricedelivery. To auto mi šíleně přirostlo k srdci a každému, kdo o jeho koupi uvažuje říkám jděte do toho!
Co dál? Teď hlavně geometrie, protože je pořád úplně v prdeli a nový brzdy, který jsem náhodou objevil v kumbále. Moc jsem nechápal proč je mám, ale při prvním zabrždění a zapískání o intenzitě tak 180db jsem si vzpomněl. A pak už jen jezdit a jezdit, na renovaci a veteránství jsem už rezignoval.
… právě uplynulo od mojí první návštěvy ráje. Kouknul jsem se ze zvědavosti na streetview a na tomhle místě je teď parkoviště a 7eleven. Chce se mi brečet.
“Kucí hele tady vo pár ulic dál bydlí dědek co tyhle nesmysly sbírá, tam se vám bude líbit a on vám to všechno rád ukáže,” OK, proč ne, čas na to máme.
Kompulzivní hromadění nebo patologické shromažďování je chování charakterizované nadměrným sbíráním a hromaděním věcí a neschopností nebo neochotou je vyhodit a patří pod obsedantně kompulzivní poruchy.[1] Vážné formy kompulzivního hromadění mohou způsobovat daným osobám problémy při normálním fungování.[2]
Výše uvedený citát z wiki to poměrně krásně shrnuje. Jen mi teda nepřišlo, že by to pánovi mohlo způsobovat problémy při normálním fungování. Fungoval úplně normálně.
Bože jak já bych chtěl patologicky shromažďovat věci ve svym bejváku v Kyotu.
… nebo je to Trueno? Já se v těch 101 nevyznám. A je to vlastně vůbec Corolla? Cokoliv co není 86 je pro mě španělská vesnice.
K tomu ještě vedle stála zánovní DC5 R. Náhoda? Nebo se sousedi předháněli v naladění nejlepšího FWD v okolí? To už se asi nikdy nedozvíme.
Při ježdění Osakou křížem krážem jsme jeli kolem 90s tuning legendy TRIAL a jejich na japonské poměry obří dílny. Víc fotek ale nemáme, protože se mi chtělo příšerně chcát.
Další zeroyon legenda z přelomu tisíciletí na naší cestě po Kansai byli Zenitani. Podíval jsem se ze zvědavosti po čase na streetview a jeden úhel pohledu mi přišel trochu povědomej…
Jo, ani se nehla.
Milý Evropský svaze soc… teda vlastně Evropská unie, rád bych Ti touto cestou z celého srdce poděkoval za Tvou bezbřehou péči o mě, o mé blízké a o mé okolí. Jsem z celého srdce rád, že jsi včas zakročila a znemožnila té zlotřilé kapitalistické bandě v Toyotě prodávat tady ten odporný a životní prostředí zamořující hnus jménem Corolla GR. Mamonu GR jsem doteď odolával už jen z praktických důvodů, protože do Yarise dvě děti a kočárek nenarvu, ale díky tvému moudrému dohledu a striktním emisním limitům té mnohem praktičtější Corolle GR odolávat nemusím, protože se tady zkrátka a jednoduše nebude prodávat. Z celého svého srdce Ti děkuji a čest práci.
Jak už je zřejmé z předchozích příspěvků, v záchvatu nostalgie jsem si na mapách procházel místa, která jsem procházel naživo jako mladý ucho v roce 2006 a hele co na mě vyskočilo.
Google z nás samozřejmě dělá otroky sloužící k prodeji personalizované reklamy pomocí fízlování každé vteřiny co jste online, ale věci jako street view maj minimálně pro úchyly jako jsme my opravdu nedozírnou hodnotu.
