To bylo furt: “Auta z japonskejch aukcí maj vždy nějaký věci navíc, o kterejch se v auction sheetu nepsalo, stačí se mrknout.” Bohužel, u seriovýho auta jsem věděl, že tam asi nebude schovanej nějakej dobrej podvozek, vejfuk nebo něco podobnýho. No, šance byla ještě nahlédnout do přihrádky, zda tam nenechal japonskej majitel něco bezcennýho, co bílý muž pak přeprodává zadraho na bazarech.
První jsem vytáhl mini cd, kde hrálo folkový duo Kobukuro. Neni to můj vkus, aspoň mi v autě může hrát autentická japonská hudba a můžu s tim flexovat na lidi tady. Úvodní písničku z CD (z roku 2002) si můžete poslechnout na tomhle odkazu. https://youtu.be/9I7wYWwnOIU
Druhá na mě vypadla ETC krabička, nezapojená. ETC je čtečka karet na mýtné v Japonsku. Strčíte do něj takovou kartičku s čipem a při průjezdu mýtnýma bránama strhává poplatek rovnou z karty. Bílý muž to rád koupí v japonský aukci a přeprodává v Evropě, protože to po zapojení mluví japonsky, když nastartujete. A co, že to řekne ženskej hlas po nastartování káry? Asi určitě klasicky: “Karta v ETC nenalezena, vložte kartu.” Ale ostatním můžete říkat, že vás to auto zdraví a přeje šťastnou cestu, protože u nás skoro nikdo japonsky nemluví.
Třetí jsem našel originál Toyota korekční barvu. Zabalenou ještě ve folii. Z toho jsem měl největší radost, protože na kapotě a pár místech mám oděrky od kamínků. Majitel to asi chtěl řešit, ale vysral se na to, takže je řada na mně.
Akorát, když jsem to rozbalil a otevřel, zjistil jsem, že to musel mít v autě tak 2 roky minimálně, protože barva vytvrdla a ředidlo nikde. Naštěstí se to dá rozředit zas ředidlem a naučil jsem se dobrej lifehack. Když jezdim v dešti a v bahně, tak ta patina schová jakýkoliv oděrky a škrábance na laku, takže prozatím vyřešeno.
