Přemejšlel jsem tak nad prioritama a seznamem úprav na Mark II, protože vždy je na autě, co dělat. Viděl jsem nedávno v nějakym videu rozhovor, kde týpek říkal, že plánuje tunu dalších úprav na autě, protože si na větší výkon motoru zvykneš vždy a chceš víc a víc a nikdy prostě neni dost. Uvědomil jsem si, že na seznamu úprav mám výkon a motor až někde uplně dole, protože mi těch sériovejch 280 koní stačí a příjde mi to jako raketa.
Je to díky tomu, že jsem se učil jezdit na 115 koňový popelnici a taky díky tomu, že neumim zas tak dobře řídit – mám se ještě, co učit. Navíc jsem chudej a úpravy motoru, turba a tak vyžadujou další úpravy chlazení, jednotky a další menší úpravy, který zaberou ještě dost času i peněz. Pro mě je ale nejdůležitější čas strávenej za volantem a posouvání skillu vždy o kousíček přirozeně dále, abych to někam neposlal přemotivovanej a zároveň si to auto užil.
Existuje tuna příběhů aut a projektů, který se zrovna staví, ale jsou rozložený na díly ve stodolách několik let. Jasně, chci sundat zadní nápravnici, opískovat, vyztužit a dát do ní polyuretany, ale chci víc času jezdit a trénovat venku s ruční brzdou protahování smyků a také rychlejší nástřely, než na to koukat v dílně (to mi stačí dělat přes zimu, když to nejezdim na sněhu).
A stejně, když se nenaučim líp jezdit nebo zrovna budu potřebovat něco upravit na autě, můžu se vždy vymluvit, že se na autě pracuje a stačí jen pózovat na fotky. Jsem zvědavej, kdy mě tohle přejde a budu chtít Mark II dát do muzea a na show akce, místo daily ježdění a občasnýho smykování, kde to dostává čočky.
