Fake parts fake passion
Při cestování po Japonsku občas narazíte na věci, které rozproudí vaší jinak životem ztrhanou fantazii. A tím nemyslím reklamu na deep throat cup za 500 yenů v několikapatrovém sexshopu v Nambě. Vemte si třeba tenhle okruhový Civic u dealera Mercedesu někde na předměstí Osaky. Proč tam je? Čím vším si asi prošel?
To bylo furt: “Auta z japonskejch aukcí maj vždy nějaký věci navíc, o kterejch se v auction sheetu nepsalo, stačí se mrknout.” Bohužel, u seriovýho auta jsem věděl, že tam asi nebude schovanej nějakej dobrej podvozek, vejfuk nebo něco podobnýho. No, šance byla ještě nahlédnout do přihrádky, zda tam nenechal japonskej majitel něco bezcennýho, co bílý muž pak přeprodává zadraho na bazarech.
První jsem vytáhl mini cd, kde hrálo folkový duo Kobukuro. Neni to můj vkus, aspoň mi v autě může hrát autentická japonská hudba a můžu s tim flexovat na lidi tady. Úvodní písničku z CD (z roku 2002) si můžete poslechnout na tomhle odkazu. https://youtu.be/9I7wYWwnOIU
Druhá na mě vypadla ETC krabička, nezapojená. ETC je čtečka karet na mýtné v Japonsku. Strčíte do něj takovou kartičku s čipem a při průjezdu mýtnýma bránama strhává poplatek rovnou z karty. Bílý muž to rád koupí v japonský aukci a přeprodává v Evropě, protože to po zapojení mluví japonsky, když nastartujete. A co, že to řekne ženskej hlas po nastartování káry? Asi určitě klasicky: “Karta v ETC nenalezena, vložte kartu.” Ale ostatním můžete říkat, že vás to auto zdraví a přeje šťastnou cestu, protože u nás skoro nikdo japonsky nemluví.
Třetí jsem našel originál Toyota korekční barvu. Zabalenou ještě ve folii. Z toho jsem měl největší radost, protože na kapotě a pár místech mám oděrky od kamínků. Majitel to asi chtěl řešit, ale vysral se na to, takže je řada na mně.
Akorát, když jsem to rozbalil a otevřel, zjistil jsem, že to musel mít v autě tak 2 roky minimálně, protože barva vytvrdla a ředidlo nikde. Naštěstí se to dá rozředit zas ředidlem a naučil jsem se dobrej lifehack. Když jezdim v dešti a v bahně, tak ta patina schová jakýkoliv oděrky a škrábance na laku, takže prozatím vyřešeno.
Detail poslaný S14 z předchozího videa. Za den to tam rozvěsilo celkem dost aut. Asi se tyhle firemní trackdaye vyplatí pořádat, minimálně do dalšího trackdaye měli v MonPower co dělat.
Čirou náhodou byli ty kokoti ze Shatsu na Meihan ve stejný den jako my. I když asi moc netušili na co koukaj, aspoň pro flex na youtube něco z trackdaye natočili. My netočíme… my jsme real, maximálně fotíme a když tak se zavřenýma očima.
Jediná fotka, na které je zachycená Toyota Sifilis. Přísahám bohu že do teď nevím, jak se to auto jmenuje.
V Japonsku se oproti jiným nejmenovaným celebritám snažíme co nejvíc dodržovat místní zásady slušného chování. Neodhazujeme vajgly, chováme se k ostatním zdvořile, nezacláníme… ale i my potřebujeme chvilku na aklimatizaci. Když nám ráno zaklepala bytná Korejka na dveře a přes translator nám vysvětlila, že tu prázdnou plechovku z parapetu musíme uklidit, tak nám došlo jak moc jinej svět to je. Japonec na kole čekající pod okny na vyřešení situace nám za rychlou exekuci naší compliance strategie poděkoval a my věděli, že jsme zase doma.
Nakonec nám ta jízda po okruhu zevšedněla, ale ta první jízda… měl jsem sto chutí uříznout z naší Toyoty Sifilis (jak jsme jí familiérně pojmenovali) zadní tlumič a šlápnout na plyn.
Hned na první zevlovačce po městě jsme narazili na tuhle EK. Nakonec jsme ale tech civiců “ve volné přírodě” tolik nepotkali, i přes každodenní ježdění sem a tam po Loopu.
Jen tak mi při přistávání blesklo hlavou, kolik je asi na té lodi kontejnerů od Stacked a jestli teď zrovna nakoukám na svojí Bride, co byla tou dobou na cestě od Streetera.
No nic, dost bylo Tokya/Yokohamy. Od teď už jenom Kansai.
Poslední post z Tokya je Silvie s Origin podykitem, kterou jsme vyfotili na parkovišti před Makuhari Messe. No a co je první věc, která se vám vybaví při pohledu na Origin PS13? Kansai!
