Řekni sýr okonomiyaki.
Chlupatí, zdrháme.
Znáte to, jezdíte si s kamarádama venku smyky, abyste potrénovali tandemy, vytahovali výjezdy až ke krajnici a byla prostě prdel. Protože nejste vidláci jak Saudové, tak jezdíte daleko od lidí na málo frekventovanejch místech. A v tom na vás dojedou policajti. U nás lehká pokuta, pokárání a jedete domů, ale v Japonsku, ráji smyků? Klidně 2 roky vězení.
Jakto? Vždyť tam jezdí drifty uplně všude a uplně každej ne? No, realita neni jako ve filmu Tokyo Drift nebo jak vám to tady vypráví pozéři z youtubu. My to chápeme. I když máte rádi smyky, asi byste nechtěli v provozu potkávat driftery, protože ne každej jezdí jako Naoki Nakamura. Potkávali byste i lidi, co jezdí třeba český drift šampionáty a ty v provozu opravdu potkat nechcete.
Po 2007-2008 tak Japonsko začalo řešit problematiku driftingu venku tím, že zpřísnili tresty a chytání street drifterů má na starosti drift divize chlupatejch. Klasifikace se taky posunula na úroveň organizovanýho zločinu (když jede víc aut), ne jen přestupků na silnici. Když vás chytne obyčejná hlídka, většinou udělají bububu a nechaj vás jet domů. Ale když vás chytnou drift hlídky, po prvním přestupku vám daj pokutu 500 000 yenů (100 000 Kč), a když vás chytnou znova, tak jdete rovnou do vězení na 2 roky. Samozřejmostí je i ztráta řidičáku. Naoki Nakamura by mohl vyprávět – toho chytli venku v 2010, protože prý jen “trénoval na závody”. Přišel o řidičák a D1 ho nepouštěli několik let na akce, protože nechtěli, aby dělal s jeho ilegál aurou špatný jméno D1 šampionátu (nyní, po 11 letech už může jezdit, vede šampionát a doufám, že ho i vyhraje).
Hodně streetařů tak radši ujede, než aby zastavili a riskovali problémy. Jak říkal Jesse Streeter v podcastu, drift hlídky většinou systematicky chodí na drift spoty a natáčejí si skrytýma kamerama (z baráků, pokud je to město a nebo z poza stromů, pokud je to touge) různý záběry, jako důkazní materiál. Pak se podívaj klidně na sociální sítě, vyšetřujou a po 7-8 měsících klepaj týpkům, kteří tam jezdili, doma na dveře.
Jelikož je v Japonsku míra objasnění zločinů velmi vysoká, nemůžou si poldové riskovat pokažení statistik a musí tak chodit na jistotu. Na druhou stranu tam také nemáte moc práv. Klidně vás za podezření, že vás někde viděli, zavřou do cely na pár dní či tejdnů, aby vás pustili s tím, že vlastně nic nenašli. Mezitím se z vás snaží vypáčit jména ostatních drifterů. No a v zemi, kde je pověst a image důležitá je těch pár dní či tejdnů, kdy nechodíte do práce a nevidíte rodinu problém. A to nemluvíme o stygma ilegála, který se s váma potáhne. Cizinci to mají horší, že jim hrozí rovnou vězení nebo deportace (Australani ví svoje).
Proto hodně lidí raději ujede. Kvůli tomu si policejní drift hlídky vytipovávaj i různý touge odlehlý místa, kde chytaj driftery. Stačí se mrknout, jak to mají pošéfovaný – skrytý kamery, milion policejních aut z obou směrů touge a zatýkačky. Tady ve videu z tohoto roku chytli Brazilce, kteří dělali bordel.
Neni divu, že zlatá éra street driftingu, kdy v nocích na touge stály u zatáček stovky lidí a jezdilo se celou noc, jsou pryč. Smyky venku hodně vymizely. Ale hodně drifterů se přesunulo na okruhy a dokonce se za tu dobu postavilo i pár novejch okruhů. Tím, že jsou otevřený většinou každej den, si můžete jezdit smykovat bezpečně kdy se vám zachce. Oblíbený drift spoty zanikaj, ale třeba Happogahara daleko v kopcích, kde ani neni signál, se jezdí občasně furt. A třeba v Tokyu vedle Daikoku se jezdí streety snad každej pátek a kluci to furt dávaj na sociální sítě a serou na policajty. Většina fotek je z 1998 časáků a za těch pár dalších děkujeme Touge Era <3
Díky algoritme
Můj Google algoritmus, kterému jsem se v rámci banů českého kontentu plně odevzdal, mi včera udělal radost. Chrom mi doporučil článek z GQ Japan, jehož náhledovka byl interiér zenki Levinu.
Samozřejmě jsem post rozklikl a čekalo mě příjemné překvapení. Fotky od Hiromitsu Yasui, který fotil například i pro australský Fuel magazín, skvěle vystihující ducha téhle 40 let staré Toyoty.
Po přeložení textu mě čekalo další překvapení. Auto vlastní novinář Tatsuya Otani, který se rozhodl zlepšit si řidičské schopnosti na okruhu, obzvlášť “braking drift”. AE86 pro tyto účely pořídil na doporučení dalšího novináře, který se postupně transformoval na závodního jezdce, pana Yamady.
“In particular, I would like to say “Thank you” from the bottom of my heart to my AE86, who ran around the circuit energetically even after the age of 40 years and showed me the reaction according to theory accurately and taught me what the driving illusion is.”
Může mi do prdele někdo prozradit, co jsme v minulém životě provedl že jsem se nenarodil v Japonsku?
Policejní disko na touge
Na youtubu mi vyskočilo video, kde nějakej japonskej chuligán trénuje smyky s Altezzou na horách – tedy ve tmě a klídku, dál od civilizace. Nejezdí nějaký bomby, ale spíš tak zkouší. Co mě překvapilo víc je ten konec. Nečekal jsem, že se takhle v odlehlý lokalitě jen tak objeví chlupatí. Alespoň měl followery, který za nim jeli v pohodě a klídku.
To mi vlastně přimnělo to, co říkaj všichni – pryč je zlatá éra pouličního driftování, kdy silnice lemovaly stovky lidí, který koukali na dalších milion driftujících aut. Po 2010 to Japonci začli hrotit a smyky na ulicích víc postihovat. Zároveň díky sociálním sítím a informátorům sbíraj a natáčejí víc důkazního materiálu, než vám jednoho dne zaklepou na dveře chlupatí.
Na druhou stranu od naší tuzemský parodie na drift scénu jsou tam všude tratě, na kterejch se dá jezdit skoro celej rok, tak se prostě hodně lidí přesunulo s drifty na ně, což samozřejmě dává smysl a je to i bezpečnější.
Neznalost neomlouvá/bolí
Když na tu fotku teď tak koukám, je dost možné, že na té cedulce nad mojí hlavou je napsáno POZOR nesedat vysoké napětí.
Banchō Verossa
Když vám takhle při čtvrtku udělají radost tři fotky Verossy najíždějící na odtahovku, je nutné je co nejdříve vyslat, než hype opadne.
Fotky jsou vykradený z FOOL blogu, z prosince 2016 kdy jí vezli na nějakou Doriten akci na Odaibě.
Petřín z jinýho světa
Sem se mi úplně nechtělo. Ale jak už jsem jednou zmiňoval snažili jsme se, aspoň trochu, nestrávit zas celej čas v garážích a stihnout i nějakou tu “turistiku”.
Popravdě mě nikdy ty naše stoletý plesnivý činžáky a celkově město s minimem rozvoje díky buzeraci památkářů nebavilo. Proto jsem byl mega nadšenej z toho co nám Osaka tower naservírovala.
Fotky z telefonu to bohužel nedokázaly dostatečně zachytit…
Blade Runner
7 Haven, Resent Ful… lol
“This fuel injected yin yang is the centerpiece of our 20 minute film, DUALITY DERBY, exploring the forces that compete within all of us.”
Rob
S Robem se i přes nemalou vzdálenost známe díky našemu původnímu blogu o Corollách snad už přes 10 let. Před lety se přesídlil ze svého domovského Zélandu do Osaky a tak jsme se samozřejmě museli během naší návštěvy potkat.
Jelikož byl všední den zastihli jsme ho v práci. Pěkná práce.
Před nedávnem začal natáčet vlogy na youtube v úchvatné otaku kvalitě, všem podobně smýšlejícím kryplům je vřele doporučujeme.
zase to Nismo
Už je to něco přes rok, co Nismo přišlo se svým programem na kompletní renovaci BNR32. Stejně jako prodejní cena samotného Skylinu, tak i cena renovace je samozřejmě astronomická (45 mílí ¥) a zcela popírá důvod, proč jsem se zamiloval do kdysi laciných a přehlížených japonských sporťáků.
Tak nějak mi bliklo hlavou, že jde “jen” o byznys podobně jako tomu je ve světě super sporů. Že chlapci v bílých límečkách jen přišli na to, jak na současné vlně hypu vydělat pár míčů.
Dnes se ale ve mě po shlédnutí videí od Bingo Media něco zlomilo a všechno jsem to Nismu uvěřil. Díky srdcařství, které Japonci umějí pro konkrétní věc mít, úsměvu pana Hoshina sedícího v prvním zrestaurovaném kusu a zážitků z dětsví jezdce SuperGT Matsudy při sledování Groupe A závodů, jsem uvěřil že nejde o byznys, ale že kluci z Omori Factory ty auta opravdu milují.
Nepochybuji o tom že má Nissan mrakodrap plný Salarymanů snažících se zavděčit svému nadřízenému, ale tak nějak chci věřit tomu, že jsou to o něco větší srdcaři než ti o mrakodrap dále.