Archivováno z našeho původního blogu Shatsu
Normálně nám k duševní očistě stačí večer strávený v našem oblíbeném baru, ale kvůli potřebě vypnout o něco víc než obvykle jsme koncem roku vyhodili všechny peníze za letenku do Japonska a rozhodli si plnit těch pár dětských snů, které nám ještě vydržely. Tohle byl jeden z nich.
V malé půjčovně s adekvátním názvem Fun2drive jsme si na den rezervovali Skyline KGC10 a vyrazili s ním na výlet přes poloostrov Izu. A asi vás všechny zklameme. Trávit den za volantem Hakosuky na okreskách v Hakone je totiž něco, co zkrátka nelze popsat slovy. Můžeme tady klidně napsat několik stránek superlativů, ale stejně by to ani trošku nedokázalo popsat emoce, které jsme tam prožívali. Ten chrapot tří karburátorů, to vrzání úplně všeho, ten pohled na auto s horou Fuji v pozadí při pauze na cigáro a kafe Boss zkrátka a jednoduše nelze nijak dostat do žádného videa a fotky, natož pak do textu.
Jaké to vlastně je řídit téměř 50 let starý veterán na touge z Initial D? Je to jako strčit hlavu do kýble s benzínem a nechat se vystřelit proti zdi v autě co nebrzdí a skoro vůbec nezatáčí. Za to první vděčí miniaturnímu brzdovému válci (prý máme štěstí, v GT-R kvůli nedostatku místa není vůbec), za to druhé pak konstrukční vadě z továrny, kvůli které se celé šnekové řízení hýbe s několikacentimetrovou vůlí a s volantem si můžete při jízdě rovně točit asi stejně jako v Karose a ani náznakem nezměnit směr.
Nájezdy do zatáček kvůli příšerným brzdám a nedotáčivosti nejsou nijak dramatické (nebo ano, záleží na úhlu pohledu), opravdová extáze se dostaví až za apexem při zadupnutí plynu do podlahy. Původní L20 pod kapotou nenabízí žádné extrémní výkony, ale díky trojici dvoukomorových Solexů 44 a upravenému výfuku včetně svodů všechny vaše smysly omámí natolik, že na to nikdy v životě nezapomenete. A o tom přesně takové auto z půjčovny má být. Jen pro doplnění, v C110 Kenmeri, která se nedávno také objevila v nabídce půjčovny, právě teď vyměňují L28 převrtaný na 3.1 litru zpátky za původní dvoulitr, protože auto bylo za volantem až moc děsivé.
Co si budeme říkat, tohle auto není o řezání zatáček v omezovači. Projížďka po nekonečných touge vám udělá velkou radost, ale po hodině jízdy už nedokážete točit volantem a smrdíte potem víc než ten nejsmradlavější bezdomovec v tramvaji. A když konečně zastavíte na malém odpočívadle na svahu, koupíte si kafe ze všudypřítomných automatů, zapálíte si a zadíváte se na scenérii před vámi, tak si teprve tehdy uvědomíte tu nádheru, která se před vámi rozkládá. A ať se budete snažit sebevíc, tak to nikdy nikomu nedokážete popsat. Tohle se prostě musí zažít na vlastní kůži.
