Stavili jsme se na Daikoku na řízek s curry, vyhřívaný záchodový prkýnka a na kafe a cígo. Potom nám s-chassis guy sdělili, že se díky Tokyo autosalonu nejezdí. Tím v nás zabil veškerý hashirya naděje vkládané do tohoto večera.
Silvie v trávě
Zatím co u nás najdeš v trávě před barákem leda tak psí hovno, v Japonsku se před barákem povalují smykařský speciály. (vtip)
保井崇志 /Takashi Yasui
Ošklivka s koulema
JDM kára je momentálně “dream car” snad každého, kdo rozpozná brzdový pedál od spojky. Kdybych nezažil doby kdy auta jako Silvie, Skyline a JZX byly všem těm petrolheadům a okruhovým specialistům u prdele, možná bych jim ty “celoživotní” sny i věřil.
Nevím jak ostatní ale já tyhle masový masturbace nesnáším. Naštěstí japonské automobilky lifrovaly tolik aut, že je pořád co objevovat. Například auta jako 110 Mark II, nebo Nissan Crew, který vidíte na fotkách.
Bože jak já miloval Hakosuky a S15tky. Teď mi připomínají takový ty holky ze školy, kterejm narostly kozy už ve třetí třídě, měl je každej takže díky, nechci.
Crew vypadá jako trochu retardovanej Laurel C33, nicméně měl sériově RB20 s manuální převodovkou a náhon na prdel. Byl určenej pro fízly a taxíky, což z něj dělá v kombinaci se vzhledem celkem dostupný auto.
Dělaly se všemožný verze a i s tím podivným vzhledem si lidi nakonec dokázali nějak poradit. Dokonce si sním pohrál i Autech. Zkrátka je co objevovat, pokud máte chuť trochu přemýšlet a ne jen za každou cenu idiotsky napodobovat okolí.
711
V kombiny sem si vyfotil pár místních podivností. Roušky jsou dnes módním hitem po celém světe, špagety v bagetě na svůj hype teprve čekají.
babyface and scarface
Babyface and scarface, původně název videa od SC films, mi blesklo hlavou když sem zahlídl tyhle dvě Eva. Nebo teda ne v tu chvíli, když jsem je fotil, ale dneska při prolejzání fotek.
Dveře
U pana Ukii jsme si zapomněli vypít čaj, koupili pár TRD dílů, zjistili že nás jeho brigádník zná z minkary, dostali sme 20kg starejch DVD a našli rare 90s závodní dveře od auta. Nakonec nás hodil k Mizunovi. Krásky dopoledne.
Hachi s pruhama
Je až překvapivý jak hachinám sluší když jsou v prdeli. A já byl ze svojí vždycky ve stresu, jakej je to šrot, přitom jí stačilo dát na zem a na kola. Tak snad příště.
to chci
Když sem zahlídl fotky malejch TE37 hned sem věděl že to koupím. V hlavě mi neběželo jestli jo nebo ne, ale kolik mě to zas kua bude stát. Pár vteřin na googlu a už čtu článek.
“1/14, vyrobeno z hliníků”
yes pecka, snad to bude aspoň do 5000 Kč.
“výroba jedné miniatury vyšla skoro na stejné peníze jako 17″ originál”
jasný, žeru to všechno i s navijákem a už otvírám paypal, než je všechny nasajou ty posraný amíci.
No a pak sem se na konci článku dočetl, že jde o soutěž na instagramu pro čerstvé majitele Volk.
Fuck! no nic aspoň sem ušetřil. Vysolil bych za to zas nesmysl.
#VOLK買ったぞ
Zácpa na Tokyo Fresh Meet
Než jim to zakázali, pořádal SuperStreet a Hardcore ilegální sraz v garážích na Odaibě. Toho jsme se jednou omylem účastnili. Nebo teda my tam chtěli, ale naše Altezza z půjčovny tam původně být neměla. Takže jsme vlastně nakonec nebyli návštěvníci, ale aktivní účastníci ilegálního srazu v Tokyu.
Není to ta modrá na fotce. My sedíme v tý, co není vidět, protože jsme v ní seděli, když jsme tuhle fotku fotili.
