Fake parts fake passion
Pokud vám v roce 2010 nebylo pět let, uměli jste aspoň trochu anglicky a tak nějak jste od života chtěli víc než Felícii s neonama, určitě jste znali Yutovo Z. Je to jedno z “Hara” aut, o kterém jsme tu už před časem krátký odstavec napsali.
Momentálně je tenhle hrdina minulé dekády na prodej a to za 10 000 usd, což je dobrá cena za Z, natož za takovej hero machine.
Kdyby se náhodou váš život posledních 10 let motal kolem kuželu, nebo výše zmiňované filcky, dám níže pár archaických odkazů.
Když se pubertální sen z roku 2006, který začal stažením fotky z netu…
…stane v roce 2019 realitou.
Miluju nacházet starý data. Nedávno jsem potřeboval flashku a omylem jsem narazil na svůj starý flash disk a několik CD ze střední.
Kromě pár desítek mega porna a fotek potetovaných Asiatek tam byla i složka auta. Nevím proč jsem si tenkrát ukládal fotky z netu, ale po čistce Photobucketu jsou některé z nich celkem poklady.
Například tohle Cefiro, z dnes už neexistujícího webu 7tune, mě fakt potěšilo. Ještě jsem si asi ve strachu, že druhý den nebude existovat internet, uložil i fotky interieru a motoru.
Netuším z jakýho roku fotky jsou, tipoval bych tak 2007, takže jde už dnes v podstatě o archeologický nález.
Nedávno se jel už pátej ročník nočních driftů na Sportsland Yamanashi a já na to koukal díky japonskejm jůtuberům live přenosem. Čím je ale tahle akce tak spešl v porovnání s jinými drift přenosy?
Za prvý, je to Yamanashi, takže hezkej layout s převýšením, sešupem a dobrým mixem rychlejch zatáček, který se utahujou do pomalejch. Díky tomu je ten layout taky přehlednej z jednoho místa a navíc se to jede v noci, takže správnej touge noční feel.
Za druhý nejsou tam lolácký omezení a celý to funguje jako velkej trackday + soutěže a battly na konci. Tím pádem se toho účastní dost streetově vypadajících aut, který nemaj milion koní a tunu sponzorů. Je to tak dobrá šance i pro vycházející hvězdy a mladý driftery, nabírat zkušenosti a zároveň battlovat proti legendám, kerý se tý akce účastní taky – jako například Yasuyuki Kazama v jeho zelený S15 a nebo Koichi Yamashita v červeným Mark II. Nevidí se totiž tak často, že by jel tandem Yamashita v závodní káře proti ženský ve skoro basic S14. I přes koňový rozdíly jsou ty battly pořád záživnější než tuzemský profi závody (rozuměj bližší tandemy). Mrkněte tady na raw záznam od týpka ze svahu.
Za třetí, celou akci organizuje Youchi Imamura, kterej se proslavil po celym světě v dobách zlatý D1 s bílou FD3S s Apexi sponzorem. Díky tomu tam může natáhnout svoje kámoše s legendární aurou. V porotě např. seděl Tokita, kterej jezdil taky D1GP. Výše zmíněnej Kazama byl svýho času jeden z nej drifterů v Japonsku a noční Yamanashi je teď jedna z mála akcí, kde ho uvidíte jezdit battly. Jen se podívejte na obrázek níže, jak při přehozu líže přednim kolem přesně krajnici.
A Yamashita? Ten teď vede žebříček Formula D Japan a na tenhle event přestavěl zevnějšek o Kazama Auto bodykit + celolak, aby to měl v topu na svý druhý, tréninkový káře. Ikonickej červenej Mark II s +- 450 koňma (proti 1000 v jeho FD káře) a takovejma zkušenostma tam pak v battlech všechny šikanuje.
Mrkněte na shrnutí od Optionu v japonštině
Nebo s anglickym komentářem, pitwalkem a detailem na Yamashitovo Mark II ve videu od Robbieho Nishidy:
Pokud nic neodejde, je tenhle rok snad už všechno hotový. V listopadu jde pekáč do garáže a uvidíme se až na jaře. Na cestě je sice ještě výfuk, ale kdo ví, jestli to vzhledem ke kovidu, do koce října stihne.
I když na to auto pořád nadávám a dělám si z něj srandu, musím uznat, že to byla asi lepší volba daily, než nová Corolla na kterou jsem už téměř složil zálohu.
Jo, nebylo to rozumné rozhodnutí. Ale vzhledem k tomu, že za pár let už tyhle šunky neudělají technickou, je vcelku příjemný si ten nákup rodinného hybridu na nějaký čas odložit a každý den si užívat pocit z auta, kterému je u prdele jestli se cítíte pohodlně, spíte za jízdy a nebo letíte v kilu přímo do zdi.
Jestli jste čekali báwo na převařenejch plecháčích, s laminátovým bodykitem marně se snažícím o vzhled Chaseru, asi vás zklameme.
A přitom je Assist nej-JDM-bimerovatější. V jejich servisu, sídlícím v Kjótu, se jim už roky daří ladit jejich M4 na vyhrávání nejen Hot Version touge battle, ale i závodů v sérii Attack (time attack).
Nedávno mi blesklo hlavou, že to už je hrozně let co mě vezla domů odtahovka. No a světe div se, hned ten den mě vezla domů odtahovka.
Rozhodli jsme se s ██████ vyrazit na kafe do █████ a cestou trochu ohřát olej v motoru. Auto reagovalo na podněty velice vřele, až jsme se nestačili divit jak rychle ukázal můj digitální tacháč hodnotu ███km/h. Stalo se tak samozrejmě na dálnici V NĚMECKU.
To vše se ale bohužel nelíbilo třicet let staré sponě držící hadici na mezichladiči, která se rozhodla nám zábavu přerušit. Oprava je to sice za 20 korun, ale bez sundání nárazníku tam prostě nešla nasrat zpátky a tak padla dvojka na odtahovku. Lets enjoy happy car life together.
Salaryman po škole
Salaryman po konzumaci společností
Další novinky jsou opět v podstatě opravy. Díky “neklidnému” volnoběhu, jsem se dostal k čištění klapky. Odvětrání z víka ventilů totiž vede přímo před ní, čímž jí nepřetržitě zasírána.
Napadlo mě, vyřešit problém oil catch tankem, ale při googlení jsem narazil na další problém a tím je odvětrání kliky přímo do sání. OCT tak šlo na kliku a na víku je klasický tuňácký filtřík. Ten jsme na delší hadici hodili pod sání, ať na tu hrůzu nemusíme koukat při každém otevření kapoty.
Druhá dnešní oprava je chladič. Původně jsem chtěl originální rozpadlý chladič vyměnit za něco “fancy” jako Koyorad. Rez a denní užívání, mě ale od zbytečného navyšování nákladů odradilo a Vochy objednal oem druhošku Nissens.
Kvůli výše zmiňovanému problému s volnoběhem, jsme vyměnili i čidlo teploty a do systému po výplachu nalili Hondí chladící kapalinu.
Káva, ztraceno v překladu a dvanáct hodin pekla na jednom metru čtverečním. Ale po každý to stojí za to.
Co kdybychom sem se na ten kovid už vysrali, nebo aspoň otevřeli hranice?