Už od dob mániček postávajících na Václaváku pod vocasem a kinematografických klenotů jako je Láska z pasáže se potvrzuje pravidlo, že cokoliv co je cool a in na západě se ve značně vylouhované podobě začne časem prosazovat i u nás.
To samozřejmě platí i v tom našem malém a zabahněném českém jédéem a drift rybníčku. Zatímco chlapci v Kalifornii pomalu se studem začali sundavat z aut své wakaby z ebaye, protože to měl na autě snad úplně každý, tady si je všichni začínali lepit o stošest, protože to bylo fresh. Za stickerbomb blatník jste ve státech terčem posměchu, ale na royalfresmidnighttopsekret srazu u nákupáku v bývalém sovětském satelitu s tím i v roce 2019 pořád ještě zaujmete.
Se stejnou opožděností si u nás začíná získávat popularitu petrolhead youtubering. Logika je stejná jako u výše jmenovaných, když to funguje (a vydělává nesmyslný částky) AdamoviLZ, tak to bude fungovat i mě vole žejo? A zhruba s elegancí Sagvana Tofiho v džínovém kompletu z Kamaráda do deště se najednou všude vynořují všemožní extroverti mající pocit, že mají světu co říct.
Některé případy jsou vtipné, jako třeba když stará smažka, která nikdy nepracovala prosí o donáty, jindy jsou smutné, jako třeba když chlapec se silným ostravským přízvukem popisuje jak je v exekuci a už nemá na to jezdit drifty. Existují díky bohu výjimky, jejichž produkce má hlavu a patu a člověk si z toho občas i něco odnese, ale ty jsou bohužel v menšině.
Všechny tyto případy mají jedno společné, jsou jen slabým odvarem toho, v čem se shlédli na západě. To ve své podstatě není nic špatného, na to konkurovat americké produkci je ten český rybníček až příliš malý. Co ovšem problém je, že si velká část nově vzniklých youtube hvězdiček myslí, že jsou stejní bozi jako již zmíněný AdamLZ nebo třeba Noriyaro a přímo úměrně k tomuto pocitu roste i jejich ego. A s velkým egem přirozeně přichází i neschopnost přijmout jakoukoliv kritiku. S tou se každý pere po svém, tu HCHKRDTNdrift maže komentáře, tu Furt bokem pyčo napíše ke každému negativnímu komentáři něco ve stylu “nemám na tebe čas” a “čo ty si urobil pre hiphop”. Podobné vzorce chování se opakuji všude jako přes kopírák a slovíčkem hater se dnes každý ohání víc než náckové norimberskými zákony před 80 lety.
S rostoucím počtem sledujících se tento pocit nadřazenosti samozřejmě ještě násobí. V dnešní pokřivené digitální době totiž úspěšnost na sociálních sítích zastupuje úspěšnost v životě jako takovém. Ale hovno milí přátelé, mluvení do gopra žádný úspěch není. Sice vás cizí lidé budou digitálně hladit po hlavě a říkat vám jak jste úžasní a když budete mít štěstí, tak na vás zbudou i nějaké ty drobky z Youtube reklamy, ale tím to asi tak končí.
A končí ještě jedna věc, kterou si možná někteří ani neuvědomují. Končí vaše soukromí. Všemi těmi vlogísky se totiž svlékáte do naha před obrovským publikem, které si zapamatuje každý detail vašeho života a s radostí se k tomu bude vyjadřovat. A čím víc přešlapů uděláte, tím více radosti uděláte těm zlým haters, kteří vám jen závidí, protože sami nic nedokázali. Upřímně, fakt to stojí za to?
Vedlejším produktem těchto lidí bez špetky sebereflexe je navíc obecný náhled okolí na drifty jako takové. O to nám vlastně všem jde, udělat driftům dobré jméno a dostat ho do širšího povědomí, ne? Co si asi tak ale myslí profesionálové z jiných tříd motorsportu o driftech, když se drift “profík” natáčí u toho jak dělá držák motoru z úchytu trámu na pergolu? Po právu si o nás myslí, že jsme banda dementů.
Zkuste se nad tím, prosím, zamyslet, až zase příště budete chtít dělat driftům dobré jméno.
