Fake parts fake passion
Před pár týdny jsem narazil na kanál mogu mogu, neboli žvejk žvejk. Zaujala mě hlavně dvě videa. První o šéfkuchařce, protože je to žena a je mladá a je to žena… a druhý o páru postarších Japonců, co každý pátek promění svůj keitruck v Oden restauraci.
otaku fact:
Slyšíte, jak v druhém videu, celou dobu řve nějakej pták? Jsou slyšet po celých městech. Trvalo mi asi dva dny než mi došlo, že je to zvukový signál semaforu pro chodce.
Bože jak mě to chybí… Kdo jako první pozná PA dostane samolepku.
… na parkovišti v Nambě. Nějak nevim co k tomu už psát, připadá mi to trochu generický. Ale třeba to někomu z vás udělá radost.
Jako občas si říkám, jestli bysme se na to focení mobilem neměli vysrat a koupit si pořádnej foťák.
Ale nakonec tam stejně vždycky jedem se starejma plackama v kapsách.
Jelikož toho máme hodně na práci… všimli jsme si při brouzdání na streetview, že Japonci začali praktikovat novou techniku zabezpečení v souvislosti se stoupajícími cenami a četností krádeží “real” aut.
A nejde o prodejce kiecar. Obě garáže staví Nissany a hlavně Skyline, o který je právě dnes enormní zájem.
Zajímavé a zároveň trochu smutné.
Parkovišť a dálničních odpočívadel jsme viděli víc než kousků suši, koi kaprů, nebo třeba lístků sakury.
To omíláme pořád dokola. Ale na téhle konkrétní zastávce na kafe jsme nerazili na dědu, venčícího svůj Cedric, na kterej za mlada balil pinupky… nebo teda spíš Maiko.
V novym ShuBoxInc videu z Tsukuby (4.1.), při návratu e46M3 do depa (cca 8:16), jsem zaslechl řev vrány. Ten zvuk mi navodil flash back, jak jsme každý ráno u automatu s kafem koukali na přilehlý park obsazený nespočtem vran. Tolik vran jsem v Čechách snad v živote neviděl (a neslyšel).
Po chvilce googlení se mi potvrdilo, že Japonsko má opravdu problém s přemnoženými vránami, který se neúspěšně snaží několik let řešit.
“Tokyo’s government created a “special commando” whose only purpose is “crow extermination”. This commando is starting to destroy nests and kill crows all around Tokyo.”
A Geek in Japan April 23, 2007
Fotka vran čumících na Shinjuku není moje, ale z blogu TokyoCandid.
Prolejzám fotky z Osaky a občas na mě vyskočí docela srandovní věci… třeba tady ten popelník. Jó to byly časy. Dneska si bohužel nezapálíte už ani tam.
V průběhu nudy spojené s Vánočními svátky jsem se malino zasekl na March/Micra K11. O autě jsem nic nevěděl a tak jsem se rozhodl pogoolglit co a jak. Do oka mi padnul jeden March na Watanabe, přesně vystihující můj vkus, vkus 60ti letého muže.
Poslední dobou zjišťuji, že mě často zaujmou auta, která patří dědkům. Stejně je tomu s touto K11, která patří panu Ishikawa. Pan Ishikawa je majitelem Power Garage Testarossa, staví tisícíkoňové motory a jeho zálibou je jezdit full throttle na Fuji speedway v Marchi zde na fotkách.
March měl prý za svůj život několik a údajně je to s GC13 celkem prdel. Na Fuji má momentálně osobní rekord 2:28. Auto má sériový motor, Cusco coilovery, stabíky a siláče od Nismo.
Myslel jsem, že mě googlení od toho auta odradí. Opak je pravdou. Fotky a část mouder vykradena z článků na webu Goo.
Poslední den éry Heisei jsme strávili na Suzuka twin. Primárně jsme se jeli podívat na drift soukokai, ale v kalendáři akcí bylo napsáno, že vedlejší okruh je rezervovaný pro grip.
Mimo pár kroužících Civiců a Swiftů, se na dráze snažil majitel R35 (na fotkách) ukočírovat jeho nesmyslný výkon, kterému byl ale okruh očividně malý.
Tak jsem udělal pár fotek a šel zpátky koukat na smyky.
