Thrash racing je top, hype jak sviň. Všichni to znaj a chtěj. To že před třema lety nikdo netušil o co jde, a vlastně do dnes netuší, o tom se nemluví.
Thrash racing garage ve své době přinášela lidem chytrá a laciná řešení turbokitů na NA Silvie, dělali taky laciný skořepiny, který vystřelily po zavedení zebřích a gepardích vzorů. Mimo sedaček, nějakýho laminátu a pár udělátek, vyráběli nesmysly jako karbonový samolepky na B sloupky a domky tachometrů. Jo a šusplechy.
Nic extra, hlavní výhodou byla cena a skromnost, prý velice šikovného pana Okiyamy, co si údajně moc neúčtoval a s Nissany to uměl. Nebýt Caseyho ze Shirtstuckedin, který si na pár let vypůjčil vizuál jejich loga, možná by po Thrash dneska neštěknul ani kůň.
Okiyama je dnes už po smrti a původní Thrash garáž vyhořela. Celé znovuzrození Thrash Racing má na svědomí Yusef Wallace. Amík žijící několik let střídavě v Japonsku. A teď by to mělo přijít. Záplava dvojsmyslů nadávek a proklínání kapitalistických píčusů ze sociálních sítí.
Musím ale přiznat že mě to celý obrození Thrash celkem baví. Yusef působí jako rozumnej a příjemnej člověk, poradil nám dokonce pár spotů kam zajet v Osace. Okiyamova žena prý o všem ví, tak snad jsou všichni spokojený.
Pokud chcete do svého speclitstu zařadit i Thrash racing, ale nemáte 20k na židli, kupte si již zmiňovaný šusplech pod motor. Okiyama s něma nejpíš tenkrát trefil mezeru na trhu a dají se lehce sehnat skoro na všechno za pár stovek.