Před pár dny jsem se zasekl nad scany JAF magazínu a rozhodl jsem se konečně dohledat odpověď na otázku, která trápí velkou část populace: jaký byl kua spec N1 Marche?
Napřed krátká pohádka z jednoho archaického webu:
Něčemu zajímavému doopravdy neporozumíte, dokud to nezkusíte. Totéž platí pro motoristický sport. Nissan March Race Series je závodní série, která je vám velmi dostupná a může se jí zúčastnit každý, kdo chce závodit.
Zúčastnit se může kdokoli, kdo chce závodit a má licenci třídy A. Navíc je překvapivě snadné licenci třídy A získat. Takže se snadno zúčastní i začátečníci.
K zábavě se přidávají lidé z práce, klubů a přátelé! Ženy jsou také nadšené! Nejlepší na tomto závodě je, že se všichni mohou společně bavit. Střídáním jezdců pro každý závod, rozhodováním o rolích a společnou prací si můžete opravdu připadat, jako byste se účastnili. Samozřejmě se účastní i mnoho jezdkyň!
Ukažte mi někoho, kdo by to nejezdil, ještě když jsou z toho nadšené i ženy! Jak je z úvodního textu pochopitelné, závodní třída N1 byla u K11 navržena pro amatéry, možná jako lov talentů?
Hlavní filozofií byla identická technika, aby se mohly projevit schopnosti řidiče a minimum úprav, pro snížení nákladů.
March Cup se dělil na tři národní série závodů: Kanto Series, Sanyo Series a West Japan Series, zakončené podzimním závodem March Championship Race.
Marche byly k dostání jako hotové “Cup Car” přímo od NISMO, nebo si majitel mohl koupit sadu dílů a přestavět civilní vůz dle homologačních listů.
Na startu se na vrcholu objevovalo i 40 aut, což vedlo k brutálním dogfightům těhlech bestií poháněných litrovým CG10.
Motor byl tedy CG10DE a dle pravidel SCCN se nesměl otevírat. Použita byla NISMO N1 ECU s posunutým omezovačem otáček a upravenými palivovými mapami.
Musel být zachován sériový airbox s Nismo vložkou, svody (auto muselo mít katalyzátor) a catback NISMO Weldina bez středového tlumiče o vnějším průměru 50,8 mm. Motor měl dále Nismo termostat na 62° a tvrdé Nismo silentbloky.
Převodovka byla také seriová. JAF povolovalo použití LSD a SCCN (pořadatel March Cupu) do pravidel doplnil, že musí jít o NISMO GT L.S.D. (1.5 Way, což znamená, že svírá pod plynem a částečně při brzdění), k tomu zesílená Nismo lamela, přítlačák sériový nebo Nismo a sériový setrvačník.
Podvozek NISMO S‑tune (nebo starší N1 specifikace KYB) s nastavitelnou tuhostí a pružinami F: 6–7 kg/mm, R: 4–5 kg/mm. Tvrdé silentbloky, tužší stabíky, nastavitelná panhardka, vše od Nismo.
Brzdy vpředu plné sériové kotouče, vzadu bubny. Nismo nebo Endless destičky a pakny. Povolena byla závodní brzdovka.
N1 závoďáky měly kolem 780–800 kg. V interiéru byla pouze skořepina, palubka a tapecy dveří. Povoleno bylo odstranění tlumicích hmot. Použit byl 6bodový šroubovaný ochranný rám. Originální NISMO rámy byly vyráběné firmou Safety21 (Cusco).
Kola 13×5.5J a pneu 155/70 R13, později 175/60. 6J kola byla na hraně a museli jste si pohlídat ET aby se kola s pneu vešla do blatníků. Homologace striktně nařizovala použití Bridgestone Potenza.
Před příchodem K12 vznikla kategorie NE, která měla CG13, Nismo LSD, mohla mít brzdy s větranými kotouči s odpojeným ABS (vzadu stále bubny) a 14″ kola se 175/60 nebo 185/55 R14. Stále ale narrow body. O NE se toho ale moc neví, možná jediný zachovalý kus je ten u Universal Twin.
Po nahrazení K11 v March Cupu za K12 začali amatéři používat nechtěné závoďáky ve vytrvalostních závodech. Volnější pravidla umožňovala různé vychytávky, třeba jako vnitřnosti z převodovky K10 Marche R, které se využívaly u N2.
Převodovka z March R měla krátké odstupňování, stálý převod 4.353 a silnější ložiska. Další známou ‚oem‘ úpravou byl tlustší chladič z automatu.
Podařilo se mi dohledat dobové video, to nejlepší se odehrává až ke konci…