dárce

Někdo musí zemřít, aby jiný mohl žít.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/darce-1.jpg

To už u lidí od vynálezu střelného prachu neplatí, proto… no komentáře ke světovému dění raději necháme jiným.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/darce-2.jpg

U Micer toto pravidlo přírody stále platí, a protože naše auta pomalu umírají, musíme jednou za čas porazit jiný slabší kus.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/darce-3.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/darce-4.jpg

Je to už druhý dárce, jehož orgány poputují do našich K11.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/darce-5.jpg

FIND: March Cup K12

Narazil jsem na závodní K12, ale místo mých z prstu vycucaných nesmyslů k fotkám přiložím dobovou recenzi. Může se to zdát jako stavění vlastního kontentu na vykrádání ostatních, a taky že je. Na druhou stranu ale vzniká zajímavý kontrast fotek jetého 23 let starého pekáče vs. recenze z doby kdy šlo o naprostou novinku.

26. srpna 2003 | Testovací jízda: Jošijuki Aoki | webCG

Nissan March Cup Car (5MT) … 1 590 000 JPY (orientační cena)

Letos, v roce 2003, odstartoval šampionát vozů jedné značky (one-make race) s třetí generací modelu March, označovanou jako „K12“. V letní den po skončení třetího závodu se na technické trati „Course 1000“ okruhu Tsukuba konala testovací jízda tohoto speciálu (Cup Car) pro novináře. Přinášíme vám reportáž od redaktora webCG.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/01.jpg

Záznamník dat ve standardní výbavě

Když otevřete dveře s nápisem „MARCH CUP“, oslní vás hliníková podlaha. Dne 22. srpna 2003 se na okruhu Tsukuba v prefektuře Ibaraki konala pro novináře testovací jízda závodního speciálu March určeného pro závody jedné značky. Pod modrou oblohou, která po delší době konečně nabízela pravé letní slunce, mi byla třívrstvá závodní kombinéza spíše na obtíž. Ještě předtím, než jsem vůbec začal řídit, jsem byl celý propocený.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/02.jpg

Zapadnu do skořepinového sedadla a pevně se připoutám čtyřbodovými pásy. Otočím klíčkem v zapalování, nahodím motor a upravím si zpětné zrcátko. Boční zrcátka a stahování oken si mimochodem zachovala původní elektrické ovládání.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/03.jpg

Přímo přede mnou, v kapličce přístrojů, se nachází hranatý digitální displej, lépe řečeno „multifunkční displej“ napojený na záznamník dat (data logger). Ačkoliv se jedná o vstupní třídu závodních vozů, je March Cup Car standardně vybaven zařízením, které sbírá jízdní data, jako jsou „rychlost“, „otáčky motoru“, „zrychlení (G)“, „boční přetížení (G)“, „brzdný tlak“ a „úhel otevření škrticí klapky“. Slouží k tomu, aby se řidič mohl zlepšovat a získal podklady pro ideální nastavení vozu. Skutečně profesionální přístup!

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/04.jpg

Když zlehka brnknu o plynový pedál, malý 1,2litrový řadový čtyřválec okamžitě a lehce odpoví. Odezva je tak jemná a rychlá jako vlasy povlávající ve větru – přesně tak, jak to umí jen pečlivě poskládaný závodní motor. Sloupcový graf na digitálním displeji, který ukazuje otáčky motoru, bleskově letí vzhůru.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/05.jpg

Otočím nečekaně lehkým volantem a vyrážím na technicky zaměřenou trať „Course 1000“. March Cup Car sice na pohled vypadá roztomile, ale protože má vyměněný výfuk za závodní, jeho zvuk je patřičně dravý a drsný.

Jak se zapojit do March Cupu

Závody jedné značky s modely March začaly již v roce 1984. Z dodnes existujících závodních sérií nesoucích jméno jednoho modelu jde pravděpodobně o tu vůbec nejdelší. Jak docházelo ke generačním obměnám sériově prodávaného modelu March, měnil se i výchozí vůz pro závodní speciály. Od letošního roku 2003 se přešlo na třetí generaci, tedy současný model s kódovým označením „K12“. Sezona je rozdělena na dvě série, „Východní Japonsko“ a „Západní Japonsko“, přičemž v každé z nich se jede pět závodů ročně. Jako úplný závěr ročníku je pak připraven „Champion Cup“, kde se jezdci z obou regionů utkají proti sobě.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/06.jpg

V době, kdy jsou velkým tématem závody vozidel s běžnou registrační značkou (povolených pro běžný provoz), si March Cup drží svůj tradiční formát a využívá výhradně speciálně upravené závodní vozy. Hlavním lákadlem je samozřejmě to, že si jezdci mohou užít mnohem autentičtější závodění, přičemž díky standardně montovanému záznamníku dat se série jasně odlišuje od ostatních, a to nejen jménem, ale i ve skutečnosti. Letošní ročník March Cupu tak odstartoval velmi slibně – na startovním roštu každého dosavadního závodu se totiž sešlo v průměru 31 aut.

Kompletní závodní auto připravené rovnou k závodění (complete car), které divize „NISMO“ začala prodávat před začátkem série, vyšlo na 1 590 000 JPY. Ten, kdo si chce postavit auto sám, vezme nový nebo ojetý sériový March a zabuduje do něj závodní díly (to vychází přibližně na 950 000 JPY včetně dílů a práce).
Konkrétně se jedná o závodní podvozek, výfuk, zesílenou spojku, samosvorný diferenciál (LSD), skořepinové sedadlo, hliníková kola a nepostradatelné bezpečnostní vybavení jako hasicí přístroj, tažné oko a odpojovač baterie. Účastníci si mohou tyto díly zakoupit a auto si upravit svépomocí, ale mohou se také obrátit na „MARCH Cup ASSOCIATION“, která jim doporučí specializovanou dílnu (garáž), jíž lze stavbu vozu zadat na klíč.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/07.jpg

Pro jezdce, kteří se chtějí ve svých řidičských schopnostech zdokonalit, pořádá automobilka šestkrát ročně akci „Nissan Racing School“, kde vozy March Cup Car slouží jako školní auta. Účastníci se dělí do skupin na „okruhové začátečníky“ a ostřílenější „experty“, přičemž výuka probíhá pod dohledem smluvních pilotů NISMO a dalších profesionálních závodníků. Cena kurzu začíná na 13 650 JPY.

Informace k závodní sérii

Východojaponská série (East) se jezdí na okruzích Fuji Speedway, Twin Ring Motegi a Tsukuba Circuit. Západní část (West) se odehrává na TI Circuit a MINE Circuit. Startovné činí 36 750 JPY (v případě závěrečného Champion Cupu je to 42 000 JPY). Jezdci na 1. až 6. místě si v každém závodě odnášejí finanční odměny od 50 000 do 150 000 JPY. Za celkové umístění v sérii se odměny pohybují od 120 000 do 350 000 JPY. Mimořádně pro letošní rok získá celkový šampion navíc sportovní vůz Nissan Fairlady Z.

Kdo nakonec získal tu Fairlady? Po absolutní dominanci Kaoru Ijiri / 井尻薫, který i díky tomu hned další rok nastoupil do JGTC.

Hledání té tenké hranice

„Je to hrozně hodné a dobře ovladatelné auto. Když se řekne závodní speciál, lidé si často představují tvrdý podvozek, výbušný motor nebo neustálou hrozbu přetočení do hodin. Ale March Cup Car takový vůbec není. Myslím, že i začátečníci se v něm budou zlepšovat velmi rychle,“ prozradil Masataka Janagida, který se akce zúčastnil jako instruktor. V současnosti závodí v celojaponském šampionátu GT (All Japan GT Championship) s vozem Nissan Fairlady Z v kategorii GT300.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/08.jpg

A měl pravdu. Vodit tento March s přiměřeným Výkonem po technické trati, kde nedosahujete vysokých maximálních rychlostí, je fantastická zábava. Lehká karoserie poslušně reaguje na každé ubrání či přidání plynu a díky silnému přednímu samosvornému diferenciálu (LSD) auto při zašlápnutí akcelerátoru doslova prořízne i ty nejutaženější zatáčky. Už po dvou nebo třech kolech mi z helmy kape pot, ale to vůbec nevnímám. Pevně svírám semišový volant, hypnotizuji výjezd ze zatáčky a občas s autem tancuji po trati. Je to strhující! …Jenže s tímhle stylem jízdy na dobrý čas na kolo pomýšlet nemůžete.

„Když na to opravdu zatlačíte a jdete až na limit, auto má silný sklon k nedotáčivosti,“ vysvětluje Janagida chování Marchu. „Jenže bez hledání samotného limitu rychlí nebudete. A právě v té jemné rovnováze spočívá celá ta krása a zábava.“ Je jasné, že jen tak bezstarostně tancovat po trati k dobrému výsledku nestačí.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/09.jpg

Po skončení testovací jízdy jsem dostal do ruky výpis dat ze své jízdy.
„Kdybych tak spojil tu první zatáčku, nájezd do vlásenky a pak ještě tu poslední zatáčku z X-tého kola, měl bych o dost lepší čas…“ Přesně takové uvažování ukazuje na naivitu amatéra. Ale to, že člověka okamžitě přepadne touha po lepším výsledku, je vlastně ten největší půvab motorsportu.

MARCH Cup ASSOCIATION:
Tel.: 03-3767-1553
E-mail: marchcup@nismo.co.jp

Auto z fotek se v aukci prodalo za 452 000 ¥.

Kamagaya Wide Wheels

Překlad tohoto článku z časopisu CARトップ a informace v něm si tu nikdo nezaslouží, ale házení perel sviním je můj koníček už od roku 2008, tak co už…

„Chtěl bych skončit, ale fanoušci mi to nedovolí…“ Svět „rozšířených plecháčů“ od 77letého mistra řemesla, který jich vyrobil už přes 100 tisíc

Datum vydání: 9. července 2026 / TEXT a FOTO: Daisuke Katsumura

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Kamagaya-Wide-Wheels-1.jpg

Slyšeli jste někdy o „rozšířených kolech“? Jde o metodu, kdy se ocelové kolo (tzv. plecháč) upraví tak, aby se rozšířil jeho ráfek. Byla to velmi žádaná technologie úpravy v době, kdy byla hliníková (litá) kola drahá.

Firma Kamagaya Wide Wheel z prefektury Čiba, kterou si zde představíme, je tradiční dílnou zaměřenou na tuto úpravu a v podstatě poslední baštou, která tuto technologii předává do současnosti. Když jsme vyzpovídali jejího zástupce, pana Osaka, dozvěděli jsme se, že firma byla založena v roce 1971 a funguje tak již více než půl století. Na samém počátku stála jeho vlastní zkušenost.

Pan Osako se původně učil speciálním metodám svařování. V té době jezdil s Mazdou Rotary Coupe a užíval si závody jako gymkhana a jízdy na okruhu v Tsukubě. Když se závodů zúčastnil na vlastnoručně vyrobených rozšířených kolech obutých do závodních pneumatik Dunlop CR88, kvalita jeho práce vzbudila mezi přáteli ohlas. Netrvalo dlouho, začaly chodit žádosti o úpravy a díky osobnímu doporučení počet objednávek rostl. Než se nadál, stal se známým jako specialista na výrobu rozšířených kol.

„Japonská auta v té době měla v základní výbavě ještě diagonální pneumatiky a většina z nich byla navíc hodně úzká. Z Ameriky k nám už sice proudily široké pneumatiky ze zámoří, ale hliníková kola, na která by se daly obout, byla strašně drahá. A tak se stalo velmi populárním rozšiřování původních, originálních železných kol. Tehdy to byla zlatá éra závodů Grand Champion (Fuji Grand Champion Series). Spousta lidí chtěla rozšířená kola, aby na ně mohli obout široké nízkoprofilové pneumatiky. Byla to zkrátka dobrá doba.“

Takto koncem 70. let zažila rozšířená kola svůj vrchol. V té době pan Osako zaměstnával asi 7 lidí a továrna jela na plné obrátky. Za den dokázali zpracovat neuvěřitelných 50 a více kol. Jako důkaz tehdejšího rozmachu zdobí kout kanceláře spousta fotografií dobových vozidel obutých do kol, která pan Osako vyrobil. Zákazníci mu tehdy ty fotky sami nosili. Dalo by se to přirovnat k dnešnímu trendu sdílení na sociálních sítích.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Kamagaya-Wide-Wheels-2.jpg

Zakázky na rozšiřování kol neustávají ani dnes. V současné éře Reiwa si však rozšířená kola objednávají převážně majitelé historických aut (veteránů), kterým slouží jako prvek k dotvoření dobové atmosféry.

Umělecká rozšířená ocelová kola vznikají díky nahromaděnému know-how a řemeslné zručnosti

Jak ale vlastně proces rozšiřování ocelového kola probíhá? Pan Osako nám to stručně vysvětlil: „Kolo se upne do soustruhu, přední část ráfku se odřízne a do řezu se vloží ocelový pás svinutý do válce. Poté se vše znovu svaří a tím se ráfek rozšíří.“

Slovy to zní jednoduše, ale k tomu, aby se to dalo sestavit s tak vysokou přesností, je potřeba mnoha vylepšení a mimořádné dovednosti. Měli jsme možnost nahlédnout přímo do dílny. Většinu vybavení – od přípravků pro uchycení kola v dokonalé ose až po stroj, který automaticky svařuje, zatímco se kolo otáčí – navrhl a sestrojil sám pan Osako s ohledem na maximální efektivitu. Díky dlouhým letům hromadění zkušeností a řemeslné zručnosti jsou tato kola vyráběna s naprostou přesností.

Za více než půl století přesáhl celkový počet upravených kol neuvěřitelných 100 000 kusů. I kdybychom počítali 4 kola na jedno auto, je to zhruba 25 000 vozů. Takové množství kol pustili do světa. Když si uvědomíme, že to dokázala malá dílna, kde se pracuje v podstatě ručně, je to naprosto ohromující číslo.

Mimochodem, v době, kdy byla úprava kol nejpopulárnější, existovali i další dodavatelé. Dílna Kamagaya Wide Wheel, která si už tehdy vytvořila vlastní výrobní postupy a pyšnila se vysokou přesností, ale mezi ostatními vynikala. I když konkurence postupně krachovala, její popularita nikdy neklesla.

Dnes je největší poptávka od majitelů veteránů, ale překvapivě nechodí jen zakázky ze zahraničí, lidé z celého světa sem jezdí na exkurze, jen aby dílnu viděli na vlastní oči. Malá dílna Kamagaya Wide Wheel se tak dnes stala jedním z posvátných míst (Mekkou) automobilových nadšenců z celého světa.

Navíc, i když to není příliš známé, rozšiřování kol neslouží jen pro veterány. Časté jsou i objednávky z golfových hřišť, kde se tato kola montují na malé dodávky (tzv. kei trucks) údržby, aby se zabránilo poškození trávníku.

Firma má navíc vlastní know-how a technologie na opravy hliníkových kol a často slouží jako „poslední instance“, kam zákazníci přinesou kola, se kterými si v jiných servisech nevěděli rady.

Na závěr pan Osako s úsměvem dodává: „Letos mi bude 77 let, takže už přemýšlím o odchodu do důchodu. Ale když mě o to někdo poprosí, nedokážu ho odmítnout. Po pravdě, nejradši bych toho už nechal (smích), ale okolí mi to nedovolí. Nevím, jak dlouho to ještě fyzicky zvládnu, ale tuhle práci prostě miluju.“

YouTube svět Patrika

Nemám rád videa, kde se furt jen kecá o čemkoliv, co mě vlastně absolutně nezajímá…
Mám rád videa, kde se něco pořád děje a vtahují mě do atmosféry Japonska.
Jasně, třeba videa od Checkpoint jsou super. Například když vezmou svůj kanadský humor na horu a grilují, ale…

​Ale rád bych vám sem dal momentálně tři videa, který jsou za mě fakt dobrý a vystihují to co chci říct.

Stanny

​Gunsai

​Ulice

​Jo a pak ještě tohle, abys sis uklidnil hlavu a protože je to fakt skvělý.

poslední

Poslední den a poslední zastávka na Daikoku za světla.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-1.jpg

Po delším ránu na Tsukubě na minikách jsme odpoledne dorazili ještě na chvíli na Daikoku.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-2.jpg

Podívaná za dne nabízela všechno od šťastných majitelů motorek přes upravený rakety až po klasický Porsche s Nardim.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-3.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-4.jpg

Byla to už jen taková lehká tečka po dvou týdnech objíždění okruhů a dílen. Už vlastně ani nebyla chuť něco fotit, ale tyhle dva Lotusy za to ještě stály.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-5.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-6.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-7.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-8.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-9.jpg

Vojta pak ještě zmínil nálepku v levém horním rohu čelního skla o neplnění Shakenu. Takový real auta / problémy. Člověk by to spíš čekal na nějakým tupým Civicu btw.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-10.jpg

Pak tu byla S14ka (zajímavá blbost) s motorem VQ35HR 3,5l twin turbo a manuální převodovkou Z33 s úpravou HKS F-CON V-PRO 4.0 s výkonem 410 hp.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-11.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-12.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-13.jpg

A ještě pro můj obdiv dorazila vyrámovaná MRS s motorem K20 na kolech Tom’s NA-R.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-14.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-15.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-16.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-17.jpg

A pak už jen směs posledních pár fotek aut… Ale jak říkám, už nebylo potřeba nic víc fotit. Vše už bylo řečeno a ukázáno.

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-18.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-19.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-20.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-21.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-22.jpg

https://cupholder.jp/wp-content/uploads/2026/08/Daikoku-PA-last-day-23.jpg

Tak zase někdy, Japonsko 2024, arigato a šáteček…

POV: Jedeš s JZX100 driftovat na Yamanashi trackday

Představte si, že vidíte plakát na Yamanashi Drift Meet, kterej se bude konat 26. července 2026. Je to neděle, tak je to idál na vyzkoušení Kenda K20a gum a novejch úprav na autě.

Jezdí se od 9:00 do 15:00 a depo otvíraj už v 7:00. Stojí to 13,000 yenů (cca 1750 Kč na 6 hodin) tak se tam rozhodnete vydat ve svym 400 koňovym JZX100 a ten drift meeting si užijete díky tomuto videu tak, jako kdybyste tam byli. Ano, je to včetně příjezdu do magickýho lesíka, vyskládání auta a smyků.

Pak koukáte na sítě a ještě najdete malé Fotoalbum zde. V ten stejnej event vedle v boxech totiž stál můj hrdina Yasuyuki Kazama, který tu testoval peklostroj – 86 v TRD barvách s bodykitem. Fotky dělal pán, kterého jsem zahlídl na Yamanashi v 2024 taky 😀 Kredit jde za @Shinya Ito Photography

A vidíte ty červený JZX90 s nálepkou Night Walkers na čelním skle? Ano, to jsou starší drifteři, které jsme viděli na Mobaře a taky u B-Wave kdysi zde.

Miluju Yamanashi a díky těmhle videím a obrázkům se tam furt vracím. Ukládám si video do playlistu vedle videí ze Sportsland Yamanashi Summitů, AE86 Soukokai nebo Little bald runu, který jsme navštívili.

 

Street Test novýho podvozku na JZX100

Ani nevíte, kolik let jsem si přál mít to tak, že přijedu na nějakej streetovej spot, párkrát si to zkusím najet a bude to sranda místo frustrace a dlouhýho učení. Teď mi to konečně vyšlo:

Aneb, na auto jsem dal nový, tlumiče, který jsou i tužší. Jezdím tak nově D-Max Super Street z Osaky (20kgm a 10kgm zadek) místo Tein Super Street (8kgm a 6kgm zadek), takže auto je jistější, méně se naklání a můžu jezdit i stylověji níž. Měl jsem cestou známej street spot tak jsem si ho zkoušel 3 – 4x projet a vyšlo mi se tam pak vrátit jinej den večer a projet si to ještě 4 – 5x s Callem, který má taky JZX100 Mark II.

I díky tomu podvozku to jde s tím autem skoro samo, takže test na suchu venku hodnotím velmi pozitivně. A navíc se oba podvozky jmenujou Super Street, tak na tom něco bude.